Časopis Naše řeč
en cz

Předložka na při jménech osad

Josef Beneš

[Articles]

(pdf)

-

(Ostatek)

Původní a lidový způsob nezápasí s analogickým snad až v posledních letech. Na náhrobku kněze zemřelého r. 1798 je vytesáno: w Kladnie roku 1748 zrozený.[1] V knize prvního historiografa kladenského Mottla, hotové r. 1855, jsou promíšeny oba způsoby, ač spisovatel pocházel z Kladenska (narodil se na Svárově) a znal staré listiny; neměl snad citu pro tento zjev. Mezi případy, kde dal přednost předložce v, vyniká skupina, kde „v Kladně“ je příslovečným určením výrazu „na zámku“, tedy: na (svém) zámku v Kladně (str. 12, 27 (2X), 30, 36, 40). Snad chtěl vyjádřit, že je zámek v městečku, snad chtěl zabránit, aby čtenář ve vazbě „na Kladně“ necítil přívlastek s opakovanou předložkou, jako je tomu třeba ve výraze: pros za nás za hříšné. Škoda, že nemohu prostudovat archivní památky. Zd. Wirth v svém „Soupise památek historických a uměleckých v politickém okrese kladenském“ (Praha 1907) píše jen v Kladně, do Kladna; čteme tam ovšem i v Král. Vinohradech (v předmluvě). Poučnější je knížka „Kladno jindy a dnes“ od Zd. Wirtha a Karla Stejskala (vyšla r. 1905); i v ní jsou vždy při jméně Kladno předložky v a do (jen na str. 43 v článku Stejskalově čteme na Kladně); v inserátech připojených vzadu je však vytištěno vždy na Kladně, nikdy v Kladně. I při ostatních místních jménech, při nichž lidé, kteří nebyli uchváceni současným nive-lisačním proudem, užívali a užívají předložky na, dávají autoři přednost předložkám do, v; čteme: do Svárova, do Buštěhradu, do Nouzova — výjimkou: na Ročov. V Bartůňkově knize čteme [130]příkladů „na Kladně“ asi čtyřikrát tolik co „v Kladně“, „na Kladno“ asi dva a půlkrát tolik co „do Kladna“. V případech, kde je při místním jméně Kladno shodný přívlastek, bývá, jak čekáme, předložka na: na samotném Kladně (str. 83). V Hruškově knížce (H. Uden, Z vracejících se vzpomínek, Kladno 1926) je více dokladů s předložkami v a do než s předložkou na, ač tento epigon lumírovců, kladenský starosta a lékař, prožil na Kladně většinu svého života. Velmi jsem byl zvědav na usus v „Siréně“ M. Majerové, poněvadž tento román je největším dílem krásné literatury, jehož děj se koná na Kladensku, a autorka vyrostla ve zdejším kraji. Čteme tam:

na Kladně třiatřicetkrát, v Kladně čtyřikrát,

na Kladno[2] třináctkrát, do Kladna také třináctkrát. Obojí spojení jsou rozseta po celém díle a nepozoroval jsem, že by autorka chtěla užitím některého způsobu charakterisovat příslušnost osob k některému sociálnímu celku. V knize „Má vlast“, také od Majerové, čteme v obrázku „Hornický Betlem“: „Tribun, politik, dobroděj, ti všichni se na Kladně dodělávají popularity prudké, ale prchavé.“ Jiných příkladů tam není. Podívejme se do spisů starších autorů z Kladna a z jeho okolí! Známý Václav Svatopluk Štulc, který vyrostl dávno před americkým rozmachem svého rodiště, cituje (v svých Sebraných spisích básnických, sv. I, str. 242) kladenské pořekadlo: Na Kladně důkladně. Způsob, jemuž byl zvyklý z domova, tkvěl mu tak pevně v mysli, že použil předložky na i u názvu místa, při němž se jí neužívá ani v minulosti neužívalo, jak ukazují příklady v Strakově vydání táborské černé knihy; v dopise Vinařickému do Týna nad Vltavou napsal 28. ledna 1855: „…že jsem obzvláště dnes, až příliš často duchem prodléval u Vás na Týně,…“ (Korespondence K. Vinařického, sv. III, str. 210). V dopise (ze dne 18. VI. 1828) slánského rodáka Vinařického, tedy Štulcova krajana, čteme: „P. Weininger, farář na Kladně, obral sobě podobný předmět.“ (Táž Koresp., sv. I, str. 82.) Týž usus jsem pozoroval i v článku slavného metalurga a filosofa Walda, rodáka z Kladenska.

Také autoři, kteří nejsou z Kladenska, nebydlili tam a jejichž práce nemají dějištěm Kladno, v svých zmínkách spojují jméno Kladno s předložkou na. M. Hýsek píše v svých poznámkách ve „Vlasteneckých vzpomínkách J. B. Pichla“ (lékaře na Kladně) vždy jen tak. J. St. Guth-Jarkovský (Paměti III, str. 183) užil vedle formy na Kladně i způsobu do Kladna. [131]I u F. E. Šamana (Prvních stopadesát dní, 20. pokračování ve Več. Č. sl.) čteme: „My vám to na Kladně ukážem, jak vypadá náš Kronštat.“ Dva velcí spisovatelé s obzvlášť silným smyslem pro rázovitost jazyka, Masaryk a Herben, ve zmínkách, které jsem nalezl, řídili se lidovým a spisovným usem. Masaryk řekl v své kladenské řeči 29. I. 1900: „Požadavek 8hodinné pracovní doby je tím oprávněnější, že nejen v Rosicích (aspoň 81/2 hod.), ale i zde, na Kladně, je částečně uskutečněn.[3] Herben napsal v II. díle Hostišova (1933, str. 249): „Přivezli ho (psa Žulíka) potom do Čech a na Kladno roku 1920… Tam na Kladně také, jakmile uzří legionářskou uniformu, vítá štěkotem legionáře…“

Také při místním jméně Mělník užívají školy, úřady, noviny předložky v a do; tuto odchylku od místního a spisovného usu jsem nalezl už v Hájkově kronice[4] — je to tedy kolísání staré a příčinou asi bude neznalost.

Poohlédněme se ještě po několika jménech měst a míst, při kterých bývala předložka na a při nichž se udržuje nebo vymizela. Vždycky čteme jen v Kutné Hoře, — typ starší, na Horách Kutných a p., snad už vymizel. Také se říká a píše, pokud vím, jen v Táboře, do Tábora, ale v starším jazyce tomu tak nebylo. Ve Strakově edici se nejčastěji vyskytuje spojení s předložkou na, nejvíce příkladů je z výpovědí vyšetřovanců; na Tábor[5] je tam desetkrát, na Táboře pětatřicetkrát. Honosný způsob v městě Hradišti hoře Tábor je častý a nalézal jsem jej v úvodních písařových formulích zápisů; také ojedinělé případy na Hoře Tábor, v městě Hradišti Tábor a v témž Hradišti hoře Tábor se vyskytují v rozličných písařových přípiscích. Písaři také psávali v městě Táboře, do města Tábora — je to uctivá forma a nalézáme ji i ve výpovědech (str. 216, 318; 146). O předložkách do a v při pouhém jméně Tábor soudím, že jich užívali lidé, kteří nepocházeli z nejbližšího okolí tohoto města; spojení v Táboře (str. 48) čteme ve výpovědi jakéhosi světoběžníka, pak člověka z Třeboně (r. 1603, str. 334), ale ten použil dvakrát také předložky na; podobně vypovídal téhož roku někdo z Neveklova (str. 338); ostatní dva příklady pocházejí od člověka z Vřesné u Kardašovy Řečice (r. 1607, str. 348) a z Kestřan u Písku (t. r., str. 351). Spojení do Tábora (r. 1578, [132]str. 274) však čteme ve výpovědi člověka z Kladrub u Chýnova, tedy z táborského okolí. Důležité případy: v městě v Táboře (tři, a to z r. 1569 a 1570), v slavném v městě v Táboře (1572) jsou v písařových formulích; i příklad v městě tomto v Táboře (1575) musíme přičítat na vrub písařův, neboť je ve výpovědi slezského Němce. Předložky na při jméně Tábor užili archaicky na př. Z. Winter (v obrázku Strach na Táboře), Jirásek (Proti všem, ale tu a tam čteme i novější způsob), Holeček (Naši VIII, 2, str. 207), Herben (Hostišov I, 2. vyd., str. 95), Straka v poznámkách uv. díla a jiní. V pozdějších dobách se rozšířila u názvu tohoto jména předložka v a do asi vlivem většiny jmen jiných osad a podle jména město, u něhož se asi brzy ustálila předložka v a do — u Straky (týká se to materiálu ze stol. XVI. a z poč. stol. XVII.) jsem nikdy nenašel předložku na při podst. jméně město. Nejdříve se asi ustálil typ v městě v Táboře — předložka není jen u členu základního, ale opakuje se i u členu rozvíjecího,[6] a to taková, jaká je u prvního, a ne taková, jaká bývá u druhého podstatného jména, je-li samotné. Myslím, že by se příčiny (nejen psychologické, ale i společenské) mizení předložky na musely vyšetřovat u každého místního jména zvláště. V otisku z táborské černé knihy jsem vídal předložku na u mnoha místních jmen (na př. Příbram, Březnice, Volyně, Vimperk, Libějovice, Želeč), u kterých dnes už snad nebývá.

U názvu Český Krumlov tu a tam bývá předložka na, na př. v článku Jiřího Mařánka, Lid. n. 12. XII. 1937; u Straky čteme: v Latráně na Krumlově (str. 161, 1562), ale také: v Krumlově Českém (str. 146, r. 1559).

U jmen Smíchov a Žižkov bývá teď zpravidla předložka na. O Smíchově jsem nalezl doklad velmi zajímavý: r. 1588 byla v Pardubicích vyslýchána Dorota šmejdýřka ze Skutče; po prvé užila předložky v (Oberpfalcer, Vyznání na mučidlech, str. 248), v dalších případech už na — asi si hned neuvědomila obvyklý způsob. Vrchlický píše 20. VII 1876 Žofii Podlipské: „Jakub Malý otevře prvním srpnem v Žižkově knihkupectví.“[7] Tento způsob, jak se zdá, skoro zmizel, snad vlivem Naší řeči; ještě r. 1924 lpěli na něm někteří studenti žižkovského gymnasia. Ve [133]Věstníku Jednoty Svatopluka Čecha (r. 1914) čteme stále jen: v Král. Vinohradech, v Smíchově. (Zvláště na stranách 30—32.)

Zajímavé je, že se u jmen nových čtvrtí a městských okrsků vyskytuje předložka na, jak svědčí tyto případy: na Spořilově (Pol. list 20. X. 37, Lid. nov. 18. XII. 37), na Barrandově (vždy tak), (továrník) Janeček… svůj podnik přeložil na Zelenou lišku v Praze na Pankráci (Ned. list 23. I. 38). Slýchávám také při jméně města Hluboké vždy jen předložku na — městys Podhradí byl přejmenován podle zámku r. 1883 —, ale v Maříkových „Pamětech města Hluboké“ čteme vždy jen do Hluboké, v Hluboké.

I v ostatních čs. zemích je často při místních jménech předložka na. V území dialektů, jež se silně liší od spisovného jazyka, asi úřednická inteligence, zvláště ze vzdálenějšího kraje přišlá, opomíjí obvyklý domácí způsob. Podle Lidových novin (15. IX. 37) horlil Petr Bezruč (v Čase, 19. II. 1914) proti přehlížení té věci: „Konečně žijeme na Moravské Ostravě a na Polské Ostravě, třeba všechny české listy na březích Ostravice v obou Ostravách ve svých nadpisech.“ Dnes snad u místního názvu M. Ostrava ovládla předložka v a do, u jména Slezská Ostrava podle zprávy A. C. Nora užívají předložky na. Chodí se na Hrabyň, ale čítáme: do Hrabyně; pevnější usus mají formy na Starém Brně, na Plumlově, na Čejči, na Bystřičce.

Potýkání předložky na s předložkami v, do se nevyskytuje toliko u jmen osad, ale i u názvů krajin; tak u Zíbrta (v Staročeských výročních obyčejích, str. 240 a 255) čteme v Budějovsku, ač u jmen krajin na -sko bývá zpravidla předložka na; Naše řeč (VIII, str. 251) byla pro psaní v Podkarpatské Rusi — způsob na P. R. prohlašovala za poněkud strojený, ale dnes tento způsob převládá, a to právem; jaká předložka je u holého jména, taková je na místě, je-li rozvito. I u jména Litva se vyskytují oba způsoby. Také vedle spojení „na Moravu“ čteme, ač vzácně, do Moravy; tento způsob byl dříve (na př. u Hájka I, 234) vůbec obvyklý.

I u mnoha obecných místních jmen (na př. les, pokoj, hospoda)[8] ustoupila předložka na; někdy se užívá a užívalo předložky na vedle v, do a necítíme rozdílu; u Straky čteme (str. 298): sou je nosili… na Židovic dům, a ob řádek: sou je do Židovic domu nosili.

[1] P. Josef Mottl: Kladno, město a statek v pražském kraji 1931. (Přetištěno z „Památek archeologických a místopisných“ z r. 1856.) Str. 75.

[2] Mezi těmito příklady čtyřikrát: na Nové Kladno.

[3] Osm hodin práce. Knihovnička Času, č. 1, str. 21.

[4] Flajšhansovo vydání, I, str. 357.

[5] V Kunových „Dějinách města Lomnice nad Lužnicí s okolím“ je také takový doklad (str. 115): Když vojáci domácí na Tábor k mustruňku vypraveni byli. (Extrakt r. 1601-1602)

[6] Předložka se v podobných případech opakuje často; srov. doklady ze Strakovy edice: ve vsi v Roudným (str. 205), v Hradci Jindřichově (str. 256, 267), v nějakém v Muchově (str. 264), z města z Tábora (str. 303). Také často při označení osob: s Benešem s krejčím (153), s touto s poslední s Káčou (249) atd.

[7] Dopisy Jaroslava Vrchlického se Sofií Podlipskou, str. 290.

[8] Příklady k tomu substantivu u Straky, str. 206, 260, 304, 311 a j.

Naše řeč, volume 22 (1938), issue 5, pp. 129-133

Previous Znamenati

Next Karel Rodina: Výslovnost příčestí na -il v nářečí jihozápadních Čech