dalaman airport transfers
Časopis Naše řeč
en cz

Nádba

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pan dr. Jan Kalhous nám oznamuje, že z úst paní Fr. Kameníkové, jež je rodačkou z Bílé Lhoty u Litovle a mluví hanácky, slyšel rčení „míti něco v nádbě“ v této větě: „Nabízela mi pak jiný byt, ale já už jsem nechtěla, když jsem měla tamten první v nádbě.“ Sám rčení „v nádbě“ spojuje se slovesem dbáti a jeho význam vykládá jako „v jednání, v péči“ a pod. Citujeme tuto jeho zprávu proto, že o tomto výraze psal Jos. Zubatý v NŘ. V, 1921, 270 n. a hned na začátku svého článku žádal snažně, aby čtenáři oznámili, co vědí o tomto slově i o jiných, jichž se dotýká v tomto článku, zejména o jejich životě v lidové mluvě. Tehdy se mu dostalo dvou zpráv: z Kroměřížska a Přerovska (v NŘ. VI, 1922, 127). Přidáváme k nim nyní tedy doklad třetí, z Litovelska. Podle onoho výkladu Zubatého se rčení „v nádbě“ vyskytuje zpravidla jen v tomto spojení předložkovém; nom. nádba snad ani nežije.[1] Ani jiná předložková spojení nejsou z dnešních nářečí doložena, jen Jan Blahoslav (Přerovan) v své Grammatice uvedl akus. nádbu v „selském rčení“ mám k tobě nádbu, t. naději. Skutečnost, že nalézáme takřka výhradně předložkové spojení v nádbě, potvrzuje výklad Zubatého, že základem je tu staročeské podst. jméno dba (tba), souvisící se slovesem dbáti (stč. tbáti), v předložkovém pádě na dbě (na tbě), který se ještě dnes objevuje v slovenštině (nadbe, nadbä) s významem asi „jest třeba, nutno.“ Slovenská věta „nadbe vám vedieť, že…“ znamenala původně asi „na péči jest vám věděti, máte míti na péči, abyste věděli.“ Ale výraz na dbě (n. nadbě, slc. nadbe) se časem, jak se zdá, zatemnil po stránce mluvnické, cítil se jako jediné slovo a podle toho se i dále měnil. Pro větší zřetelnost se k němu přidala předložka v, jako tomu bývá i v jiných případech podobných (srov. na př. na znak, naznak z pův. vz nak nebo starší české v zajtra, vzajtra z pův. za jutra). Podle jiných složenin se zdlouženou předponou ná- se pak i ve spojení v nadbě zdloužila slabika ná-, a tak vzniklo dnešní v nádbě; i k tomuto zdloužení shledal Zubatý obdoby, na př. záhodno z pův. za [126]hodno, zápas z pův. za pasy. Dr. Kalhous tedy mířil dobře, když hádal na souvislost rčení v nádbě se slovesem dbáti.

Je to ovšem dialektický výraz moravský a jeho význam je dost neurčitý. Zubatý l. c. z rozličných pramenů shledal k němu významy „míti něco za lubem; míti něco jakoby už jisté; doufati, že se mi toho dostane“ a j. Změnu původního významu „dbáti, pečovati o něco“ v „doufati, očekávati“ lze vyložiti lidovou etymologií: slovo nádba (odvozené jazykovým citem z výrazu v nádbě) se spojuje se slovy naděje, nadíti se, ovšem proti vlastnímu původu tohoto výrazu, a od nich dostává svůj nový význam naděje, očekávání.


[1] Doklady nom. nádba ze Sušila a z novin pokládá Zubatý za strojené.

Naše řeč, ročník 22 (1938), číslo 4, s. 125-126

Předchozí Na okraj

Následující Plukovník-poručík