Časopis Naše řeč
en cz

Na okraj

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pan generál Fr. Veselý píše: „Zajímalo by mne a snad i mnohého čtenáře a odběratele Naší řeči, jak se redakce dívá na rčení na okraj čeho. Denně lze je čísti v denních listech i v odborných časopisech. Píše se »na okraj nějaké věci«, i když se vniká důkladně do jejího nitra. Namátkou jen uvádím příklad z Národní politiky 13. února t. r.: »Na okraj nových knížek«. Mně se tento obrat tak, jak se ho užívá, nelíbí.“ — Výraz na okraj čeho v českých novinách a revuích je překlad latinského rčení in margine (srov. marginálie, poznámky připisované po straně textu v rukopisech a v knihách). Sám o sobě to jistě není překlad špatný; chyba je spíše v jeho zneužívání, t. j. užívá-li se ho mechanicky bez zřetele k vlastnímu významu. Podle materiálu sebraného kanceláří Slovníku jazyka českého se ovšem dá soudit, že se výrazu na okraj, na okraji čeho ve smyslu přeneseném začalo užívati teprve v nedávné době. V starší době se shledává jen význam původní, na př.: Částky na neděle a svátky patřící hrubším tiskem se (v knize) dělejí(!), na okraji pak nejenom ohlášeno jest, kdy se čísti mají. 1777 Kniha meth. 1, 121. Litujeme, že se zapomnělo, alespoň někde na okraji a byť by(!) jen dosti drobným písmem, jména [125]osob představených udati. 1852 Lumír 526. Na okraji listu při měsíci květnu napsal poznámku. 1882 Jirásek, Z bouřil. dob 2, 11, atd. V přeneseném významu, ale odlišném od významu „in margine“, užil tohoto slova Jan Neruda r. 1866 v Nár. listech: Komické elementy zabíhají mnohdy až na okraj tragičnosti (= až k hranicím; Novotný, Dílo 23, 95). Teprve z r. 1932 má materiál Slovníku první doklady významu „in margine“, na př.: Hrst poznámek na okraj nejkrásnějšího dosud sletu sokolského. 1932 Přítomnost 451. Subjektivně zaujatý způsob vyprávění, jenž reflexí, vsuvkou, poznámkou na okraji děje stále koriguje přímé vzněty čtenářovy. 1932 Lumír 101 (K. Sezima). Drobná studie Fischerova, vzniklá na okraji jeho studií goethovských. 1932 Lumír 532 (J. V. Sedlák).

Naše řeč, ročník 22 (1938), číslo 4, s. 124-125

Předchozí V. Kvasnička, Redakce: Lidové výrazy

Následující Nádba