Nejstarší české soudní zápisy v archivu města Prahy
František Oberpfalcer
[Články]
-
Je známo, že rychlý vývoj měst u nás za posledních Přemyslovců provázelo poněmčování a že rozpínavost Němců podnítila k protestům i naše básníky, jako byl skladatel Alexandreidy nebo autor t. zv. Dalimilovy kroniky. Ale vliv Němců bývá zveličován, zvláště od badatelů německých. V nedávno vyšlé knize „Deutsche und Tschechen“ (Brno 1936) tvrdí Konrad Bittner,[1] že správa měst pražských byla ve XIV. století téměř výhradně v německých rukou (str. 107). To není v plné shodě s Tomkovými výklady o poměru české a německé národnosti v měšťanstvu pražském (Dějepis města Prahy, díl II, 1871, str. 512—518) a odporují tomu i staré městské knihy pražské. Bittner zamlčuje, že se v nich tehdy objevují první české zápisy. Poněvadž tyto texty ještě nebyly uveřejněny, uvádíme je zde v širší známost.
Roku 1388 byl o právním jednání před konšelským soudem města Hradčan devětkrát učiněn zápis jazykem českým. Bylo to v době, kdy se o koupi a prodeji, o odkazech a darech, o úmluvách a dluzích i o jiných nálezech soudních vklad do knih dál latinsky. Latina je také jazykem soudní knihy hradčanské, která na 123 listech formátu 21×29 cm obsahuje záznamy z let 1350—1393. Jen tři strany tohoto rukopisu, označeného v pražském archivu číslem 2252, jsou popsány textem českým. Jsou to listy 100b, 101a a 102a, při čemž písmenem a míníme přední, písmenem b zadní stranu (verso) folia. Poslední, krátký zápis je na listě 121b.
[82]Řízení, o kterém se z této knihy[2] dovídáme, dálo se před plným zahájeným soudem (lat. iudicium plenum contestatum, bannitum). Byl to tribunál šesti přísežných konšelů (lat. consules iurati) v čele s rychtářem. Před ně vstupoval ‚mezi čtyři lavice‘ (lat. inter quattuor scampna iudiciaria), kdo žádal o projednání své věci. Mimo uvedené soudce byl přítomen i zástupce purkrabího, neboť ten byl nejvyšším správním a soudním úředníkem hradu a jeho okolí. Roku 1388 byl místopurkrabím Těma. Místo něho v pěti našich případech ‚na súdě seděli‘ Svach a Sdeněk. Dvakrát je jmenován místopurkrabí Martin.
I. Texty
Úvodní formule všech zápisů je stereotypní. S malými obměnami se stále opakuje znění:
„Léta božieho [narozenie] tisíce tři sta osmdesátého osmého [léta] před Svachem a Sdeňkem, nešto miesto purkrabie Těmy na súdě seděli, před Ostojem rychtářem, Maršem Kostkú, Bláhú z Pohořelce, Sedláčkem z Pohořelce, Havlem Skalníkem, Janem od brány, Křtěnem zedníkem, konšely přísežnými [a měšťany] města hradčanského před hradem pražským…“
Po těchto slovech následuje vlastní vypsání věci.
1.
První zápis na listě 100b jedná o prodeji domu faráře Matrase Šebkovi z Unhoště:
„Tiemto písmem vyznávámy zěvně, že přišed před nás cný muž kněz Matras, farář z Mořiny, mezi čtyři lavice v plný zahájný(!) súd tu, kdež každému má sě púlná prauda státi, poznal a vysvědčil, že je prodal duom svuoj za osm kop grošuov rázu prazkého cnému muži Šebkovi z Únoště — a ten duom vplně mu hotovými penězi zaplatil, kterýžto duom jest usazen na Pohořelci mezi domem Jenkovým s jedné strany a mezi domem Svachovým s druhé strany, — se všemi věcemi (!)[3] hi se vším právem, což k tomu domu příslušie. A také že jest ten jistý farář vymienil sobě tak, aby v tom domu mohl sobě konničku postaviti a na téj konnici komořici, aby když by přijel nebo přišel farář dřéve řečený, aby tu mohl pokojík svuoj mieti až do svého života, a nic dále. A pak po jeho životě má všechno spadnúti na Šebka dřéve řečeného, na jeho děti, na ženu jeho i na [83]jeho budúcie. A ten duom Šebek napřed řečený vkládá v knihy sobě, svéj ženě hi svým dětem hi svým budúcím.“
2.
Druhým zápisem vkládá vrátný Žídek svůj dům do knih šenku Václavovi a zákonníku Mixovi, což se stalo „v úterý po ochtábě Božieho těla“, t. j. 9. června 1388:
„Tiemto vkladem vyznávámy zěvně, že přišed před nás cný muž Žídek, řečený Vavřinec, vrátný králové Janové, duom svuoj s vinnicí, nešto leží pod Hradčany mezi domem Mixovým ševcovým s jedné strany a mezi knězě Hrnečkovým s druhé strany, vkládá v tyto knihy městské Václavovi, šenkovi králevu, a Mixoui, zákonníkoui sderazkému, se vším právem, jakož jest jej sám držal podlé městského práva. Že ten duom mají držeti a mocni býti věčně i jich děti. A také mohú jej prodati i učiniti z něho, což by chtěli, tak však: Byli-li by kteří jiní dřevní dědici, nešto by sě na to táhli, že jim práva nechcem brániti podlé městského obyčeje.“
3.
Téhož dne učinila vdova Zdóna odkaz synu svému Janovi, jak svědčí třetí český zápis (fol. 101a):
„Zduona Kytlicova někdy řečeného svuoj diel i své právo věnné, nešto má na tom domu, nešto leží[4] sedí mezi domem Ješkovým s jedné strany a mezi[5] domem[6] farářovým s druhé strany, Janovi synu svému se vším právem, nic po sobě neostavujíc, podlé městského práva, aby ten jistý diel obrátil, kam chce, a učinil sobě s ním, jak sě mu kolivek (!) líbí, že mu to vzdala, v plném súdě mocně a ve dcky městské vložila.“
4.
O dvě neděle později, „v úterý na vigiljí svatého Jana Křtitele“ (23. června 1388), „kněz Václav penitenciář v plném súdě zahájném vyznal, že v tu zed, nešto jest mezi domem Václavo[v]ým a Janovým, bratruov vlasních, synuov mistrových Petrových kamenníkových[7], kamenníka kostela pražského, a mezi jeho domem, že jest kladl trámy v jich zed a také dělal na téj zdi, což jemu bylo potřebie, s jich vólí. A to také nemá déle trvati, než dokudž sě jim bude líbiti nebo jeho budúciem.“
Oba bratří jmenovaní v tomto zápise prodávají téhož dne svůj dům:
„Vyznávámy tiemto vkladem, že přišedše před nás mezi čtyři lauicě v plný súd zahájný Jan Mikuláš a Václav, bratřie vlasní, synové mistrovi Petrovi, kamenníka kostela pražského, vyznali sú, že sú prodali duom svuoj cnému muži Jiříkoui, kterýžto duom leží podlé kostela svatého Benedikta na Hradčaniech nad Úvozem s jedné[8] strany.[9] A ten duom jest jim vplně zaplatil. A ten duom vkládá ve dcky sobě a svéj ženě Dorotě i svým dětem, kteréž podlé řádu a stavu křesťanského bude mieti s ní nebo s jinú pravú ženu.“
6.
Šestý zápis se počíná na versu folia 101, je datován „v středu na svatú Máří Mandalenu“ (= 22. července 1388) a obsahuje zase vložení koupě do desk (fol. 102a):
„Vyznávámy tiemto vkladem, že přišed před nás cný muž Antoniš Hotovec, to městiště a ten duom, nešto jest byl někdy Vášuov nebožtíkuov, kteréžto městiště kúpil jest Hotovec u Buzka, podpurkrabie někdy řečeného pražského, za pět a za kopu a to jest hotovým[i] penězi zaplatil, — a ten duom a to městiště vkládá Hotovec ve dcky sobě, svéj ženě Dorotě a svým dětem, kteréž má nebo bude mieti, podlé městského práva. A také má s městem trpěti jako jiný súsěd.“
7.
Obšírný záznam další, ze 27. srpna, týká se peněz:
„Vyznávámy tiemto vkladem, že přišed přěd nás ten čtvrtek po svatém Jiljí cný muž Mazanec, měščenín hradčanský, poznal jest přěd námi, že jest prodal dvě kopě platu do života za desět kop grošuov cnéj panně Žofcě, jeptišce od svaté Anny z kláštera Většieho města pražského. Kterýžto plat, točíšto dvě kopě grošiev, jmá platiti Mazanec nebo ten, kdož ten duom bude mieti, — kterýžto duom leží mezi domem páně Bergovovým s jedné strany a mezi páně Zajiecovým Medrého s druhé strany, — kopu na svatého Havla, ješto má na ně přijíti, a kopu na svatého Jiřie, ješto má potom přijíti, a tak na každý rok má platiti až do té panny Žofky života a nic dále. Pakli by ten plat na kterýž kolivek čas těch jistých rokuov nebyl zaplacen, tehdy ihned v témdni po tom rocě Mazanec nebo ten, ktož ten duom bude mieti, má dáti za pokutu libru vosku téj panně Žofcě a v druhý týden tolikéž. Pakli by do třetie neděle [85]ten plat nebyl zaplacen, tehdy purkrabie pražský a rychtář a konšelé hradčanští mají jéj pravdy pomoci a základ na něm nebo v tom[10] domu[11] vzieti[12] na tom domu vzieti za pokutu i za ty penieze úročnie, kteréž by nebyly zaplaceny.“
8.
Postoupení domu bylo česky zapsáno ve středu na svatého Jeronýma (= 30. září):
„Vyznávámy tiemto vkladem, že přišed přěd nás cný muž Racek z Kolešovic, poznal jest, že jest prodal svuoj duom, ješto leží pod veží hradčanskú k Strahovu jdúc, za pól jedenásty kopy za hotové penieze cnému muži Pešíkovi z Komárova. A toho domu jemu jest mocně postúpil i vzdal podlé měsckého obyčeje a zprávcě postavil Slavka z podhradie, měščenína Menšieho města pražského, a Lipolta z Uosěka. A my dřéve řečení slibujem zpraviti ten jistý duom rok a den od každého člověka podlé měsckého obyčeje. Pešík také dřéve řečený má trpěti s městem s toho domu podlé jiných súsěduov.“
9.
Uvedené české zápisy jsou pohromadě na listech 100—102. Potom se zase pokračuje latinsky, až na foliu 121b je stručný český záznam:
„Léta od Božieho narozenie, tisíc tři sta osmdesátého osmého léta, Ješek kuchař propadl vinu k pánu, protože jest ortel konšelský štrafoval. A tu vinu konšelé mají ve dvú nedělí vynésti, která je to vina. Stalo sě to v úterý v Křížové dni v zahájném súdě v rychtářově domě.“
Poslední úřední akt není po česku dokončen: „Týž den Vrabec propadl dvě vině, po puol osmu groši každú vinu. A Svatka Henzlova slibuje za ty viny…“
[1] Srov. obšírný rozbor této publikace od Fr. Wollmana a R. Jakobsona v časopise „Slovo a slovesnost“ II, 1936, str. 201—221.
[2] Titul „Soudní kniha města Hradčan“ budeme zkracovati SoudHradčan.
[3] Slovo to je rozděleno do dvou řádků. Na konci jednoho řádku je psáno wiecze a následující řádek se začíná slabikou my.
[4] V rukopise přetrženo. Přetržená slova uvádíme, když je volba definitivního výrazu nebo spojení nějak poučná.
[5] V rukopise přetrženo. Přetržená slova uvádíme, když je volba definitivního výrazu nebo spojení nějak poučná.
[6] V rukopise přetrženo. Přetržená slova uvádíme, když je volba definitivního výrazu nebo spojení nějak poučná.
[7] V rukopise přetrženo. Přetržená slova uvádíme, když je volba definitivního výrazu nebo spojení nějak poučná.
[8] Přetrženo.
[9] Přetrženo.
[10] Přetrženo v rukopise.
[11] Přetrženo v rukopise.
[12] Přetrženo v rukopise.
Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 4, s. 81-85
Předchozí Konfekce
Následující Jan Kubišta: K skloňování českých příjmení
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1