[Drobnosti]
-
(A. V.). Zájmeno svůj (podobně jako můj, tvůj) se skloňuje podle vzoru náš, ale vznikly u něho některé zvláštnosti tím, že se původní skupiny -oja-, -oje- a pod. stáhly v jednoduché samohlásky. Podle dnešní mluvnické normy jsou tyto tvary stažené pravidlem ve všech pádech kromě nominativu (u neživotných také akusativu) jedn. č. rodu mužského (můj) a nominativu množ. č. rodu muž. (moji, nikoliv mí). V nomin. a akus. všech rodů lze vedle stažených tvarů (má, mé, mou) užíti též tvarů nestažených (moje, moji); jen v rodě mužském nelze tvar mého nahraditi nestaženým tvarem (je to vlastně tvar genitivní). V ostatních pádech, t. j. v genitivu, dativu, lokálu a instrumentálu (v t. zv. pádech nepřímých) má dnešní spisovná čeština jen tvary stažené (mého, mému, mém, mým, mé, mou, mých, mým, mými). Pravidlo o skloňování těchto zájmen je složité jen na pohled; třeba si jen pamatovat, že nestažené tvary bývají toliko v 1. nebo 4. pádě (kromě tvaru mého) a že jinak jsou pravidlem tvary stažené.
Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 8, s. 220
Předchozí Skloňování jména mouka
Následující Stanislav Petřík: O plzeňském „zpívání“