[Drobnosti]
-
(J. M.) Podst. jméno mouka se skloňuje podle vzoru žena a gen. pl. by k němu zněl patrně mouk. Je to tvar jistě řídký, neboť se může vyskytnouti jen ve spojení čistě odborném, na př. v jazyce bursovním, mlynářském a pod. Pro nezkrácenou kořennou slabiku ou v gen. pl. tu kromě odvozeného jména moukař, jež uvádějí Pravidla čes. pravop., svědčí také potřeba odlišiti tento tvar od gen. pl. jména muka (gen. pl. muk).
Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 8, s. 220
Předchozí Člověk tmavých vlasů
Následující Skloňování zájmena svůj