Člověk tmavých vlasů

[Drobnosti]

(pdf)

-

(R. S.) Genitivům, jako je tento, říkáme genitivy vlastnosti nebo jakosti (qualitatis); pojednává o nich Gebaurova-Ertlova Mluvnice česká 2, 1926, 177 n. a Gebaurova-Trávníčkova Příruční mluvnice 1930, 351. Je to vazba dobře česká a stará, jak ukazují příklady už z nejstarších českých písemných památek. Ve čtvrtém díle Gebaurovy Historické mluvnice jaz. českého (vyd. Fr. Trávníček 1929) na str. 363 čteme, že se tak vyjadřovali naši předkové už na počátku [220]14. století, na př. Judáš, člověk všie přělesti (v leg. o Jidášovi), proč jest srdcě truchlého (v rkp. Hradeckém), (sv. Prokop) divné ovšem pokory bieše (t.), vida mnicha tváři pokorné (t.), pověz, kteréhos rodu (z leg. o sv. Kateřině) atd. V nové češtině je to vazba vlastní jazyku literárnímu a řídí se některými pravidly. Bývá tam, kde je mezi podst. jménem určeným (podmětem n. předmětem) a podst. jménem v genitivu (určujícím) vztah přivlastňovací, t. j. A má B, na př. člověk má tmavé vlasy = člověk tmavých vlasů. Genitiv vlastnosti má při sobě vždycky přívlastek; proto jsou nesprávná spojení „jsem názoru, jsem mínění“ m. jsem toho názoru, jsem toho mínění a pod. Nejčastěji bývá neshodným přívlastkem podst. jména, které stojí v podmětu, doplňku nebo předmětu věty, na př.: Pod ní seděl dudák šedých vlasů. To je člověk dobrého srdce. Pokoj lidem dobré vůle. Řidčeji bývá sám doplňkem (t. j. obecné jméno, které by jím mělo být určeno, je vynecháno), na př.: Buď veselé mysli! To jméno je rodu ženského a pod. V novém knižním jazyce se však genitivu vlastnosti užívá často přes míru, t. j. i tam, kde není na místě. To je zvláště tehdy, vyjadřuje-li se jím vlastnost jen nahodilá (na př. vešla žena sklopené hlavy, ležel tam voják poraněných nohou, vběhla tam bledá a planoucích očí a pod.). Z českých spisovatelů mají velkou zálibu v genitivu vlastnosti zvláště Alois Jirásek a K. V. Rais.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 8, s. 219-220

Předchozí Až na

Následující Skloňování jména mouka