Časopis Naše řeč
en cz

Dobrovského Dějiny české řeči a literatury

Václav Polák

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Po víc než sto letech vychází opět skvělé dílo Dobrovského Dějiny české řeči a literatury v redakcích z roku 1791, 1792 a 1818. Vydal je Benjamin Jedlička v Praze 1936 nákladem Komise pro vydávání spisů Josefa Dobrovského při Královské české společnosti nauk. Toto nádherné vydání bylo umožněno jenom štědrou podporou prvního presidenta Československé republiky T. G. Masaryka a vyšlo jako sedmý svazek »Spisů a projevů Josefa Dobrovského«, rozvržených na dvacet svazků mimo vydání literární pozůstalosti a korespondence. První vyšel tedy svazek sedmý. Téměř současně vydal M. B. Volf svazek osmnáctý, Dobrovského Návrh soustavy rostlinné.

Dějiny české řeči a literatury Josefa Dobrovského jsou skutečně vrcholným dílem literárně historickým. První jejich znění Geschichte der böhmischen Sprache (Dějiny české řeči) zabralo v »Neuere Abhandlungen der k. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften« v oddíle »Zur Diplomatik, Altherthumskunde und Geschichte« pod č. II, str. 311—364 necelých 54 stránek. Teprve knižní vydání Geschichte der Böhmischen Sprache und Literatur (Dějiny české řeči a literatury) z r. 1792 bylo daleko pronikavější, ač bylo jenom přepracováním znění z r. 1791. Třetí zpracování sahá jen do r. 1526. Dál se Dobrovský nedostal. Zatím toto vydání z r. 1818 vytlačila Jungmannova Historie literatury české z r. 1825. Není naším úkolem rozbírati význam Dobrovského Geschichte (o tom B. Jedlička, »Dobrovského Geschichte ve vývoji české literární historie«, 1934, 1. svazek Archivu pro badání o životě a díle Josefa Dobrovského). Je však třeba zdůrazniti, že se české literární historii dostalo tímto vydáním díla základního a neobyčejně důležitého. Rovněž význam těchto dějin pro vývoj českého jazyka není nepatrný. Obsáhlý seznam českých slov (str. 483—494), která Dobrovský v Dějinách české řeči a literatury uvádí nebo rozbírá, může býti částečně prvním průvodcem po některých názorech Dobrovského, i když se jimi stěží opraví nebo doplní to, co známe z čistě filologických prací Dobrovského.

Čteme-li ve vydání z r. 1818 o rukopise Královédvorském kritickou poznámku: Die Erklärung dunkler oder ganz unverständlicher Wörter überlassen wir dem Herausgeber, [214]und bemerken nur, dasz hier welche vorkommen, die in anderen alten böhmischen Schriften nicht zu finden sind (Vysvětlení temných nebo nesrozumitelných slov přenecháváme vydavateli, a poznamenáváme jenom, že některá, která se tu vyskytují, nejsou v jiných starých památkách českých), neubráníme se myšlence, že právě v době všeobecného nadšení pro padělky rukopisné Dobrovský cítil, že tu není něco v pořádku, a přestal na této celkem suché poznámce. To právě ukazuje neobyčejně jemný cit filologický, který v Dobrovského Geschichte vlastně převažuje často nad stanoviskem literárně historickým, a bylo by nutno citovat pro to často celé stránky bez přerušení. Dobrovský se ovšem díval na češtinu jako na jazyk téměř mrtvý, jen jako na předmět čistě filologického zkoumání a s jeho stanoviska byla téměř zcela oprávněna kritická a skeptická poznámka, jíž zakončil svou slavnou Geschichte z r. 1792: »Zda se pozvedne všemi těmi novými přípravami, namáhavými pracemi, stolicemi a účastí několika vlastenecky smýšlejících Čechů česká řeč, dříve nebo později, k tomu podivuhodnému stupni dokonalosti, jakého dosáhla za zlatého věku za Maxmiliána a Rudolfa II., chci přenechati budoucnosti, neboť to závisí na tolika okolnostech, které nejsou v naší moci. Je to však sotva možné při nařízení z r. 1780, podle něhož je znemožněn přístup do latinských škol každému Čechovi, který nezná německy. Třebas byli král. školní komisaři nařízením z r. 1783 vybídnuti, aby si osvojili tím spíše českou řeč, že v zemi není téměř kraje, který by nevyžadoval této znalosti na krajských komisařích, přece se časem pro odmítání oněch českých chlapců, jimž nebylo možno naučiti se němčině před vstupem na latinskou školu, projeví nedostatek českých nebo oboujazyčných úředníků v nejrozmanitějších službách, zejména duchovních.« Na Jedličkově vydání Dobrovského Geschichte nutno zdůrazniti zvláště neobyčejnou pečlivost, s kterou vydavatel svou práci vykonal, a píli, s kterou ověřoval všechny citáty Dobrovského. Tím se stalo toto vydání úplnou náhradou všech tří původních redakcí Dobrovského (z r. 1791, 1792 a 1818) a v lecčems je prospěšně doplňuje.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 8, s. 213-214

Předchozí Jiří Haller: Anthropologie středoafrických pygmejů v belgickém Kongu

Následující Jiří Haller: Literární rukověť k čítance pro šestou třídu českých středních škol

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1