Časopis Naše řeč
en cz

Anthropologie středoafrických pygmejů v belgickém Kongu

Jiří Haller

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

P. Šebesta a V. Lebzelter: Anthropologie středoafrických pygmejů v belgickém Kongu. Nákladem II. třídy České akademie věd a umění v Praze. 1933.

Známý badatel z misionářského ústředí Anthropos v St. Gabrielu v Rakousích dr. P. Šebesta a anthropolog vídeňského státního musea dr. Viktor Lebzelter podávají v tomto velkém díle výsledky pozorování a měření středoafrických pygmejů (»trpaslíků«) a kmenů jim podobných, která P. Šebesta podnikl za své výzkumné cesty do belgického Konga v letech 1929—1930. Svou práci vydávají česky v publikacích České akademie proto, že byla tato badatelská cesta P. Šebestovi umožněna podporou přírodovědecké fakulty Karlovy university v Praze z fondu dr. Aleše Hrdličky a jeho choti Marie a dále podporou university Komenského v Bratislavě.

P. Šebesta se vydal na cestu počátkem ledna 1929 a do Evropy se vrátil v září 1930. Za tu dobu procestoval území při řece Kongu a Ituri a území provincie Equateur při jezeře Leopolda II., t. j. oblasti, v nichž žijí afričtí pygmejové, rasa to trpaslíků, kteří se kromě velmi malého vzrůstu (1,46 m u mužů, 1,35 m u žen) i mnohými znaky tělesnými odlišují ode všech ras jiných. Pro odborníka má anthropologický materiál, který P. Šebesta s neobyčejným úsilím nasbíral, jistě cenu zcela zvláštní. První díl publikace, sepsaný P. Šebestou, obsahuje demografii a morfologii pygmejů, druhý díl je prací V. Lebzeltra a podává anthropologii pygmejů. Text je provázen hojnými statistickými tabulkami, schematy, mapkou a celou serií fotografií; pro cizí odborníky je připojen ještě text anglický, proti českému však zkrácený. S bohatstvím a významem věcné stránky v tomto spise není bohužel ve shodě stránka jazyková. Český text, patrně překlad z němčiny, je zohyžděn tolika jazykovými chybami a tak vážnými nedostatky slohovými, že je opravdu s podivem, že jej druhá třída Čs. akademie vydala na veřejnost bez náležité revise. Povšiml si toho už profesor brněnské university dr. V. Suk v odborném referátu (Naše věda XVI, [209]1935, 111 n.) a vyslovil politování, že dílo tak významné a nákladné vyšlo v jazykovém rouše tak bídném. Na upozornění p. prof. Suka podáváme i my zprávu o této knize.

Nejčastěji se neznalost češtiny projevuje u autora českého textu nesprávným užíváním slov a vazeb. Tak se tu píše na př.: vzdor tomu bylo by chybou označiti pygmeje za zvláštní plemeno (12, m. přes to, chyba); vzdor tomu může se však říci (12, m. přes to se však…), pod. 19, 20 a j.; (skupiny pygmejů) byly různě ovlivňovány (8, m. byly pod různým vlivem); rozhodně přes 20.000 (9, m. jistě, najisto); tyto odhady nutno míti na zřeteli proto, poněvadž pomocí nich si učiníme správný pojem (9, m. proto, že si podle nich učiníme atd.); u srovnání s černochy pralesa jsou Bambuti nápadní… (9, pod. 12 a j., m. proti černochům); porovnáme-li pygmeje s černochy (9, m. srovnáme-li; nebo: přirovnáme-li pygmeje k černochům); zmíněné poměry (9, m. dotčené, uvedené); pygmejové se ani zvlášť nerozmnožovali, ani neubývali (11, m. ani jich neubývalo); nemoci… jsou v prvé řadě nemoci z nastuzení (11, m. především, na prvním místě); rodiče pygmejští své děti schválně s buba nakazí (11, m. nemocí buba); na to bude poukázáno v dalším (12, m. dále, v dalším textu); u těchto nevyčnívají jařmové oblouky (14, pod. často, m. u nich, u těchto typů); brada ustupuje oproti krajině ústní dozadu (14, pod. 47 a j., m. proti n. vzhledem ke…); zatím co snesou značné nesnáze na pochodu při prázdném žaludku, jsou při práci brzy unaveni (14, m. kdežto, ačkoli na pochodu snesou…); jsou to také negři, kteří tetování provádějí (15, m. a negři také…); pygmej čisté rasy je na první pohled k poznání (15, m. pygmej se… pozná, pygmeje lze… poznat a pod.); mají užší styky s černochy (16, pod. 5 a j., m. těsnější, bližší); nepoměr trupu s končetinami (16, m. nepoměr trupu a končetin n. mezi trupem a končetinami); od jezera Leopoldova k severu a sice od 2° již šířky (17, m. k severu, a to…); žlutá barva pleti přichází u Baćwa (19, m. se vyskytuje); vesnice velice chudobně vyhlížející (19, m. vypadající); podle mého náhledu (19, m. mínění, názoru); jak se to svého času stalo (21, m. před nějakým časem, dříve, předtím a pod.); již děti znak ten vykazují (21, pod. často, m. mají, jeví); obvod hrudníku obnáší průměrně 53,07 (23, m. činí); aby tato otázka mohla býti luštěna (57, m. řešena, rozhodnuta); pygmejové sestávají v zásadě z jednoho plemene (57, m. se skládají, nebo lépe: pygmejové jsou jedním plemenem); výsledky zanášeti (59, m. zapisovati); kmeny, jež jsem navštívil při příležitosti své poslední výzkumné cesty (5, m. při své poslední výzkum[210]né cestě); viděl svého času v pygmejích negry malého vzrůstu, jimiž však nijak nejsou (6, m. kdysi…, ale negry nejsou n. ale nejsou to negři); kteří se zdají býti veskrze též pygmeji čisté rasy (8, pod. 16, 19 a často).

Mnoho chyb je způsobeno tím, že autor nerozuměl dobře smyslu českého výrazu a užil ho nevhodně, na př. tvary pygmejoformní nejsou nijak vzájemně stejné (6; smysl zcela nejasný); pygmejové udržují se tudíž ustáleně (9, m. se udržují stále, trvale beze změny; smysl je asi, že se počet pygmejů nemění, ani jich neubývá, ani jich nepřibývá); s četnými zvláštnostmi, již pouhým pohledem nápadnými (12, m. nápadnými již při pouhém pohledu); za nejtěžších poměrů povětrnostních a výživných (11, m. vyživovacích, nebo lépe: při nedostatečné výživě a pod.); negr vykoná dvakrát tolik než pygmej (14, m. co); lenošky, ve kterých se libě uvelebí (15, m. v kterých se pohodlně uvelebí); zde negři se žení často s děvčaty pygmejů, většinou na druhém místě, protože jsou tato manželství plodná (16, smysl vůbec nejasný); batolící chůze (17, m. batolivá).

Jednou z nejhůře postižených stránek českého textu je pořádek slov. Někdy se v tom projevuje slohová neumělost, jindy nedostatek citu pro stavbu české věty a spolu s tím i vliv německého jazyka, na př.: bylo by bludem považovati je za degenerované a ve vývoji zpožděné negry následkem nepříznivých poměrů (6, m. za negry degenerované a ve vývoji zpožděné následkem…); řeči kolem bydlících černochů, které přijali Bambuti za své (8, m. řeči černochů bydlících kolem, které…, nebo lépe: řeči černochů, kteří bydlí kolem a které…); v této souvislosti budiž na to poukázáno, jak… (11, m. budiž poukázáno na to, jak…); čím méně početné totiž skupiny jsou (11, m. čím méně početné totiž jsou skupiny); jest přímo nemožné na základě těchto rasových zvláštností pokládati pygmeje za výsledek rasové degenerace (12, m. pro tyto rasové zvláštnosti je přímo nemožné pokládati…, nebo: se zřetelem na tyto rasové zvláštnosti atd.); Bambuti tmavé pleti lze ojediněle všady pozorovati, přece však jsou mezi Efé … řidší než u Aká 12, m. lze … pozorovati všude); v některých končinách vtírají si ženy olej do kůže, což se však velmi zřídka stává (15, m. si vtírají do kůže olej, ale to se stává velmi zřídka); najdou se individua nerozlišující se od čistokrevných pygmejů, kdežto většina se přec spíše negrům podobá (15, m. většina se přece jen spíše podobá negrům); nezřídka čteme ve zprávách o pygmejích, že se negři vyhýbají s nimi vstoupiti v manželství (15, m. že se negři vyhýbají vstoupiti v manželství s nimi); ob[211]vod hrudníku byl P. Šebestou jen u mužů stanoven (23, m. byl stanoven jen u mužů) atd.

K těmto ukázkám nevhodného pořádku slov třeba připojiti ještě aspoň několik příkladů slohových chyb, připomínajících svým rázem primitivní vyjadřovací způsoby malých školáků, na př.: Jak mne ujišťovali pygmejové sami, jest jim známa řada nemocí, jež léčí bylinami, většinou jsou však proti nemocem bezmocni (12; autor chtěl asi říci: pygmejové trpí, jak mě sami ujišťovali, četnými nemocemi; některé z nich léčí bylinami, proti většině z nich jsou však bezmocni); nápadný jest nepoměr dlouhého trupu ke krátkým, štíhlým dolním končetinám, jež při povrchním pozorování by snad připomínaly rachitis. Avšak není tomu tak (12; autor chce patrně říci, že dolní končetiny sice rachitis připomínají, ale že rachitické nejsou; jeho stylisaci ovšem každý bude rozumět tak, že by dolní končetiny při povrchním pozorování připomínaly rachitis, avšak nepřipomínají ji, — a to je ovšem nesmysl); též holohlaví muži byli mi nápadní pro svůj častý výskyt (13, snad m. bylo mi též nápadné, že se často vyskytují holohlaví muži?); hrboly čelní vyčnívají hrbolovitě (14); není sebraných zkušeností, že by byli nabyli i jiné konstituce (16, m. není zkušeností n. nejsou sebrány zkušenosti); lze se ale přece domnívati, že takové míšení dříve bývalo, byť ne s uvedenými Bahutu a Batutsi, tak přece s jinými černošskými kmeny dnes již nepostihnutelnými (17); to (štíhlost a obratnost) bylo možno pozorovati opětně u dívek, které mají též příjemné rysy obličeje (19, u jiných dívek to nebylo pozorovati?); také jest v mírách při bambulovitých nosech primitivů jakási nejistota způsobena věcí samou, která se projevuje zvláště při měření délky spodiny nosu (46, ta věc sama se projevuje?), atd. Neobratnost ve vyjadřování vede někdy dokonce k nápadným anakolutům, na př.: Jako podružná skupina buďtež k nim (pygmejům Aká) přiřazeni: Baleú mezi černošskými kmeny Wangelina a Babele, dále pygmeje kmene Babeyru…, jakož i pygmeje černošských kmenů Wabudu a Balika (8, m. pygmejové); Souhrnně bych vyjádřil svůj náhled o pygmejoformních tak, že jsou ve svém základě stejní s pygmeji rasově čistými, že však tento základ následkem míšení s rozličnými rasami černošskými a částečně snad také vlivem jiného prostředí přijali nové rasové prvky (20), atd.

Není potom divu, že se tu najdou celé odstavce podivně zmatené a nesouvislé, na př.: »Nadoboční oblouky však nijak nápadně nevystupují. Čelo jest tudíž kolmé, poněkud kulatě dopředu vypouklé, nikoliv však prchající. Popsaný [212]útvar čela jest asi tím nápadný, protože kořen nosu takřka zcela chybí. Velmi široký, knoflíkový nos je proto veskrze širší než delší. Oči leží daleko od sebe, což také dodává pygmejům zvláštní vzezření. Oči mají černé. Jednotliví pygmejové měli silně vyvinuté obočí, které jest však povšechně normální,« atd. Nebo: »Brada byla oválná do špičky, jejich vzplanutý pohled upomínal na plaché pygmeje. Silně obrostlé tělo, jímž se Bambuti vyznačují, pozoroval jsem sotva kdy. Avšak za to byl lanugovitý vlas zaznamenán jen ojediněle,« atd.

Nepěkný dojem z jazyka této knihy je zvyšován ještě četnými chybami tiskovými, pravopisnými a tvaroslovnými, na př. úzce vyměřený čas a jiné okolnosti nutily mne k tomu (5, pod. 10, 12 a j., m. mě nutily); veškeré síly musely být napnuty (5, m. napjaty); nepřijemně (8); použil jsem Mgr. Mathyssenova sepsání (9, m. sepsání Mgr. Mathyssena); pohlavní nemoce (10, jindy se tu píše správně nemoci, na př. 11 a j.); aby byly (děti) po vyléčení v pozdějším věku před ní uchráněni (11); sešedivělí trpaslíci (12, m. zešedivělí); budiž podotknuto (15, m. podotčeno); pygmejové z Kiwu souvisejí s pygmeji z Ruanda (16, pod. 19 a j., m. souvisí); chybí jiné mutilace těla (16, m. chybějí); znak, jenž mají i Bambuti (19, m. jejž); podobeninami (19, m. napodobeninami); část svoji potravy (19, m. své); jichž průměrný index (47, m. jejichž) a pod. Cizí vlastní jména se tu transkribují velmi nedůsledně, jak vytkl už také prof. Suk v citované zprávě, a tím se čtenáři zbytečně způsobují nepříjemné potíže s jich výslovností. Podobná nedůslednost se jeví i v skloňování cizích jmen; někdy se takové jméno skloňuje, na př. kmen Batwa v Ruandě (5), jindy zůstává neskloňováno, na př. s pygmeji z Ruanda (6), a pod. Zmatek je dovršen nepřesnou interpunkcí, neboť autor velmi často vynechává čárky i tam, kde se tím porušuje smysl věty, na př.: U kmene Aká, bydlícího na okraji lesů k severu a částečně u Efé kmene Mamvu, byl počet dětí ještě značně menší (9, »bydlícího částečně u Efé«, či »u kmene Aká… a částečně u Efé…«?), a pod.

Tyto doklady ukazují tedy, že jazykové stránce českého textu v této publikaci opravdu nebyla věnována náležitá péče. Je to tím trapnější, že se tu jazykovými a slohovými chybami zatemňuje často i sám obsah, a to tak silně, že mu ani vědecký odborník nerozumí. Příklady takových nejasností a přímo pythických záhad slohových uvedl prof. Suk l. c. 114 a připojil k nim poznámku, že text této knihy je leckde »odstrašujícím příkladem oné části anthropologie, [213]která si libuje jen v komplikovaných termínech vědeckých« a přivádí po stránce věcné vědeckou práci ad absurdum.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 8, s. 208-213

Předchozí Bohumil Vydra: Jaký je původ a skloňování jména polského generálního inspektora Edwarda Rydze-Śmigłého

Následující Václav Polák: Dobrovského Dějiny české řeči a literatury

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1