Pivo

[Drobnosti]

(pdf)

-

(A. O.) V plzeňské Nové době byl 22. VII. 1935 otištěn výklad, že se naši předkové naučili vařit pivo od Germánů, kteří prý byli velkými ctiteli tohoto nápoje. České slovo pivo prý vzniklo ze staroněmeckého názvu bivor, z něhož je dnešní něm. Bier, angl. beer i franc. bière. Tento výklad se však neshoduje se známými dosud historickými a jazykovými fakty, a proto nevzbuzuje důvěry. Především není pravda, že se naši předkové naučili vařit pivo teprve od Němců; znalost piva a jeho přípravy si přinesli už z původních praslovanských sídel. Praslované vařili pivo už odedávna vedle jiných opojných nápojů, zvláště medoviny a kvasu. (Původně se ovšem pivo vařilo jen z obilí, hlavně z ječmene. Chmel poznali Slované teprve později, a to patrně na východě u Finů nebo u Turkotatarů. Slovanským prostřednictvím se pak znalost chmele odtud rozšířila pravděpodobně i dále na západ, především ke Germánům, jak o tom vykládá L. Niederle v díle Život starých Slovanů I, 1911, 212.) Ani staroněmecký název bior nelze pokládati za vzor slovanského jména pivo, už z toho důvodu nikoli, že i němečtí jazykozpytci pokládají výraz bior za přejatý z nějakého jazyka cizího. Někteří v něm dokonce vidí obměnu právě slovanského slova pivo. Původnost jména pivo v slovanštině dotvrzuje dále i ta okolnost, že podle nejstarších svědectví znamenalo nejprve nápoj vůbec (pivo = co se hodí, je k pití, srov. palivo, krmivo, hnojivo a pod.) a teprve časem se jeho význam zúžil tak, jak mu rozumíme i dnes ještě. Proto výklad Nové doby, třebas pochází ze slavného sídla českého průmyslu pivovarského, není ani trochu pravděpodobný. — Také o starobylém názvu piva oľ (piva patrně původního, ještě bez přísady chmelové) se tvrdívá, že je původu germánského. Ale též o něm je dnes dokázáno (V. Machkem v Slavii VIII, 1929, 209n.), že je od původu domácí, slovanské.

Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 1, s. 23

Předchozí Krejčovské názvosloví

Následující Řeřavý