[Drobnosti]
-
Jeden čtenář nás upozornil na zajímavý zjev, který se vyskytl ve školském názvosloví krejčovském. Na školách rodinných a jiných ústavech podobných v Čechách vyučují též učitelky, které studovaly na moravském učitelském ústavě domácích nauk a také zkoušky dělaly u zkušební komise v Brně. Tam si osvojily mnohé [23]nářeční názvy odborných úkonů a zavádějí je nyní i do školní terminologie české. Tak na př. místo tradičního českého výrazu začistit, zapošít šev (aby se netřepil) učí říkat zapravit šev, místo výrazu rozparek doporučují název uzávěrka, vzniklý patrně rovněž v prostředí moravském, místo výrazu šitá nebo obšitá (smykovaná) dírka žádají označení vyšitá dírka, dokonce i český uzel nahrazují moravským suk atd. Toto zavádění nářečních prvků do odborného názvosloví nepokládáme za správné, zvláště když zasahuje i slova tak obecně vžitá a rozšířená, jako je na př. slovo uzel. Jednou ze základních vlastností spisovného jazyka, tedy i odborné terminologie, je jeho jednotnost a obecná závaznost pro všechny příslušníky všech nářečí. Proto v něm každý zbytečný prvek dialektický působí rušivě, a je-li zaváděn místo slov už vžitých a dobře vyhovujících, budí jen zmatek a nejistotu. Tím horší následky má takovéto počínání, je-li mu otevřena i škola. Zde by měly zakročit příslušné školní úřady a zavést v názvosloví, jehož se na odborných školách užívá, jednotu a pořádek.
Naše řeč, ročník 20 (1936), číslo 1, s. 22-23
Předchozí J. K.: Jak se skloňuje Dobrudža
Následující Pivo