Časopis Naše řeč
en cz

Divoké květy z novinářských luhů

[Drobnosti]

(pdf)

-

Píše se nám: Zatím co naše noviny překypují hesly o ryzosti, svéráznosti, samostatnosti a sebeurčení národa, najdeme na téže nebo na druhé straně jejich takové zkomoleniny jazykové, nad kterými jest se nám rdíti. Posílám pro příklad výstřižek z »Venkova«, ze dne 26. října, kde se píše: Ve středu přistaveny pro Velkou Prahu 32 vagony uhlí místo 110. — A dále: Dne 23. t. m. bylo přistaveno pro celou [308]Velikou Prahu 48 vagonů. — Takto se překládá otrocky německé beistellen, čemuž nemůže poctivý venkovský Čech rozuměti. Což pak ten p. pisatel nezná obecně užívaného slova dodati?

S jiné strany se nám píše za heslem: Nefilologičtí filologové: Universalle v Praze-II., Myslíkova 20, tedy škola jazyků, neostýchá se užívati razítka »Myslíko ulice«, ač i negramotný člověk ví, že se říká tatínkova, maminčina, Vaškova a tedy také Myslíkova. Na dveřním štítku pak čteme řiditelství, ač v Pravidlech českého pravopisu, jichž jistě při výuce tam jako na všech školách užívají, mohli by se dočísti: ředitel, nikoli říditel ani řiditel.

V »Právu lidu«, kde vyšly pěkné články za očistu jazyka, které jsme i my otiskli u výtahu, leckdy mají pp. redaktoři nešťastný den. Tak dne 25. října jsme tam našli: Upozorňují se ti, kdož béřou (!) příspěvky na výživu atd. Už na obecné škole se učí časovati: beru — béřeš — bére — bereme — béřete —berou; hláska r se mění v ř tedy jen před e jakožto měkkou samohláskou. — Béru a béřou slýcháme však mluviti také vzdělané pány a dámy. Vinohradská obec dokonce dává svým obyvatelům podepsati prohlášení o zásobách mýdla takto znějící: Béru na vědomí, že nehledě k jiným trestním následkům zásoby zamlčené propadají ve prospěch státu.— Dále čteme v »P. L.«: »Tímto zákazem byla vzata dělnictvu jakákoli možnost bráti podíl na veřejném životě«. Sloveso bráti má v češtině zcela svůj význam, týž jako vzíti. Podíl bere ten, kdo jej dostává. Ale zde se chce říci: účastniti se. Podobně nečesky jest říkati podle Němců: vezměte místo, což je výzva odnésti je, kdežto se chce říci: račte sednouti. — Dále se tam píše: Fr. Bílek byl raněn a zajat právě v době, kdy vyšlo císařské nařízení, aby otcové šesti dětí byli vzati z fronty a použiti mimo pásmo nepřátelského ohně (m. a aby jich bylo použito). – Strach z infinitivu jeví se v těchto větách: Letošní sklizeň sena a slámy nestačí ani k udržení polovičního stavu dobytka (prostěji: udržeti poloviční stav). – 1 q bramborů stačí na výživu člověka 28 dní (prostěji: stačí člověka vyživiti). — Píce letos u nás sklizená stačí sotva k udržení poloviny dnešního stavu dobytka (prostěji: udržeti polovinu). — Týž strach z infinitivu jsme zpozorovali u »Nár. Listů«, které dne 5. listopadu ve Večerníku píší: Ztráta Gamony přivede Italy ke vzdání se čáry tagliamentské (m. přivede Italy k tomu, vzdáti se…) a u »Nár. Pol.« dne 17. října, kde se praví, že vyřízení dotazu telegraficky není dobře možné (m. vyříditi dotaz).—V »Právu Lidu« čte se dne 26. října: Kdyby byla opravdová vůle zříditi ministerstvo sociálně-politické v plném toho pojmu (raději: slova) smyslu, bylo by se přikročilo k vyjmutí příslušných resortů z kompetence ostatních ministerstev (m. byly by se vyňaly příslušné obory z pravomoci). Slovo vyjmutí jest však samo chybné místo vynětí.

Stařičký farář moravský v. v. také se pohoršuje nad různými novými slovy a vazbami v češtině; na př. vypukl v hlasitý smích (m. dal se do hlasitého smíchu, hlasitě se rozesmál). — Tam vypukl oheň, místo: Tam vyšel oheň, jak četl v staré obecní knize pamětní (O ohni lze říci také: vzešel, vznikl, vzňal se). — On mu to řekl otevřeně. Jak je to: otevřeně? pomyslí si prostý člověk. Není-li lépe řečeno: bez obalu, upřeně, doprosta, ne[309]pokrytě, přímě, zřetelně? K tomu p. farář připojuje upozornění, že slyšel z úst selky místo obvyklého: jde mu to k duhu neobvyklé jde mu to v duh.

Z venkovského města byli jsme upozorněni na reklamní nápis, nalepený na lahvičce cídicí vodičky a znějící: »Kovolesk«, »kovol«, cídící prostředek. Návod: Předmět ku cídění určený budiž pomocí klůcku s kovolem nanesen a aniž by se kovol nechal zaschnouti, ihned suchým hadříkem vycíděn. Kovol jest úplně čistý, nepoškodí a nepoškrábe pod zárukou i ty nejjemnější kovy. — Pan zasílatel nás žádá, abychom mu tento extrakt špatností jazykových přeložili do češtiny. Nuže, vyhovujeme: Kovol, cídicí prostředek. — Předmět (věc) k cídění určený se natře klůckem namočeným do kovolu a ihned se vycídí suchým hadříkem, dokud kovol nezaschl. Kovol jest úplně čistý, a zaručujeme, že… nepoškrábe ani kovů sebe jemnějších.

»Nár. Listy« dne 5. listopadu večer míní, že sympatií Židů lze dosíci pouze nejdvojsmyslným prohlášením britských státníků. V posledním čísle našeho časopisu jsme upozornili na toto nové obohacení mluvy. Jest viděti, jak se býlí rychle rozrůstá! — Jasné, zřetelné, upřímné, určité, přímé, nepokryté prohlášení nemělo by patrně toho účinu.

Ve Večerníku »Práva Lidu« ze dne 5. listopadu se tvrdí, že počet německých ponorných člunů, které se nevrací, roste (má býti: nevracejí). — Na jiném místě praví řečník: Nemá účele, abych zde promluvil ještě slova (m. nemá účelu, abych zde ještě slovo řekl). — »Právo Lidu« dne 8. list. vytýká, že »Národní Listy« jistým věcem nerozumí (m. nerozumějí). — »Večer« se táže dne 5. list.: Také Francouzi dobývají Palestinu? (m. Palestýny). — Jinde se žádá, aby právo dobývati uhlí bylo vyhraženo státu (m. vyhrazeno: vyhraditi — vyhrazen). — V Berně podle »Nár. Pol.« ze dne 4. října zamítnut návrh Tusarův, aby čeští delegáti byli uznáni co národně autonomní zastoupení (m. uznáni za…). — Tamtéž se praví, že státy dohody odpoví papeži slavnostním projevem o svých válečných cílech (m. odpovědí) a doplňovací volby do říšské rady že nebudou vypsány (m. rozepsány. Sloveso vypsati už málem úplně vytisklo správné rozepsati. Správně se vypisuje z knih, vypisují se příběhy, ale rozpisuje se konkurs, místo, cena). — A abychom ukončili něčím časovým, připojujeme toto pěkné čtení z »Večera«: Nařízení obsahuje ustanovení o osvětlování místností obchodních, hostinských a kavárenských podniků a ukládá omezení osvětlení soukromých bytů na nejmenší míru. — Trochu lásky k řeči a pozornosti na sloh by tu pomohlo říci, že nařízením se stanoví osvětlování místností nebo podávají předpisy o osvětlování a ukládá omeziti osvětlení bytů…

»Co považoval Bethmann-Hollweg za řešení polské otázky a co zahájil, jsme hned s počátku posuzovali s politováním«: tak překládají »Nár. L.« 10. list. z »D. Tageszeit.« Bezpřízvučným slovem nikdy čeština nezačínávala vět, a jsme je zde přece bez přízvuku? Že taková věta je nemožná, pozná každý Čech, přečte-li si ji nahlas; napsati ji dovede jen, kdo se otrocky drží i německého pořádku slov, který žádá pomocnému slovesu (haben) místa hned na začátku druhé věty. Takových vět jsme čtli v poslední době několik.

[310]»Dle Havasovy zprávy považují generálové Foch, Robertson a Cadorna svoje plány za tajné« (»Nár. L.« 11. list). To mívají generálové vůbec ve zvyku: německý pramen asi napsal »halten geheim«, t. j. »tají«.

Poněmčování naší řeči zásluhou našich novinářů se rozvíjí opravdu utěšeně. »Tu je pudla jádro« volá jeden z nich, naříkaje na špatnou dopravu brambor; i ten nečeský pořádek slov, s druhým pádem napřed (»des Pudels Kern«) dovedl po Goethovi zachovati, ale říci po česku na př. »v tom to vězí«, to ne! U jiného zase »skutečnost (die Tatsache), že na podzim r. 1915 bylo v oněch místech Haliče, kde zuřily strašné boje v září 1914, nesmírné množství bujně kvetoucího rudého máku, dala přemýšleti« (liess nachdenken): Čech by řekl, že se nad tím člověk zamyslil. »Národ« nedávno přibil »odbřemenění« (Entlastung), které v poslední době bylo vynalezeno; aby toto krásné slovo neupadlo v zapomenutí, »Nár. Listy« 27. října honem píší o »francouzsko-anglické odbřemeňovací ofensivě proti Itálii«, jako bychom dávno neměli svých slov, na př. uleviti, úleva, ulehčiti, uvolniti atp.

*

Nač vytýkáme chyby, když si oprav nevšímají ani ti, kterých se to týká především? Přítel Slováků dr. S., jenž neustává na jejich snahy vzdělanostní obraceti pozornost naší veřejnosti, radostně oznamuje nový slovenský časopis právnický a vyzývá, aby se aspoň »odbíráním listu projevila účast na osvětovém pokroku naší milé Slovače«. Slovač mu zde patrně opět znamená nikoli Slováky, nýbrž Slovensko. Marně jsme tedy vytýkali zakořeněný blud! V letošní »Naší Řeči« na str. 147—8 bylo lze se přece poučiti, že podstatné jméno ženského rodu na př. junač znamená junáky, junáctvo (viz Sládkovičovu známou píseň: »Hojže Bože, jak to bolí, keď sa junač roztratí«), sedlač znamená sedláky, stav selský, ptač znamená ptáky, ptactvo atd., tedy že »Slovač« jsou Slováci, obyvatelstvo, lid, a nikoli země nebo kraj. Opakujeme: kdo místo Slovensko píše »Slovač«, dopouští se omylu, jenž i nejupřímnější náklonnost k východní větvi našeho národa činí prostě směšnou!

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 10, s. 307-310

Předchozí Zbytečné novoty

Následující Josef Drbohlav: Hovorna

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1