Časopis Naše řeč
en cz

Lidové výrazy

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. 18, 1934, 121n.) Otiskujeme další část sbírky p. říd. uč. F. Jirsáka z Dobřenic. Příklady jinak neoznačené jsou z Dobřenic. — O špatném zpěváku říkali kolem r. 1875 v Dobrušce, že má teleci notu a vepřovej hlas. Radili mu: »Prodej písničku a kup si notu«, a posmívali se: »Ta písnička je za dva grejcary i se zpěváčkem«. — Dal mu facku a pohlaukem to přikryl. — Dostal nadaci (vynadáno). — Di kročněj (rychleji)! (Kratonohy.) — Salát kokrhá, vybíhá (žene na květ, Kratonohy. r. 1890). — Ten bére míru na knedliky (zívá). — Copak mně je po něm? [285]Míň než nic. — A.: Eslipak se dočkáme lepšich času? B.: To čert ví, co Pámbu dá. — Tos mně dala poliuky, že by kočka nepřeplavala (mnoho). — To mlíko slyšelo devětkrát zvonit klekáni (je tři dni staré, Kratonohy 1890). — Hněvali se vod políuky do hrachu (krátce). — Ten tam byl dlouho, vod políuky do jahelnika (o nestálé chase, která nevydrží dlouho v službě). — O nedočkavém člověku se říká, že se modlí: »Dej nám dnes a hned«. — »Počkej, ty zimnice čtvrtodenni«, odbývá matka nedočkavé dítě. — O tom, kdo má sešlapané boty, říká se, že chodi po rychtářovy mezi (Kratonohy 1890). — Hospodyně říká, že nebude husy pěstovat, že si raději na podzim několik hus koupí. Muž namítá: »Jo, až příde na koupenou, příde na nechanou« (nebude peněz na koupi). — Dítě se vyspalo do červena, je jako pečené, jako oupeček. — Křičí jako na lesy (huláká) (Dobruška). — Zas tě pampáter bere? (křičí jako dítě při křtu) (Dobruška). — Kdo chodí i ve všední den svátečně oblečen, o tom vtipkují: »Je porád hezkej a nigdá hezči.« — »Teď to máme zamazanym navrch«, říkají dělníci, když se při práci něco zkazí. — To sou pronaloženy peníze, co s pole utržim (pole stálo tolik, co vynese). — Tahle agrárničina je práce čistě pronaložená (nevýnosná). Jen samy dřeni a nic z toho. — Babička si stýská: »To je s tim klukem pronásledek! Porád aby ho člověk choval a všechna práce stóji. — Chcípne, když se jí nedá »dobrýtro« (o nemocné koze na znamení, že je velmi chatrná). — Máme řepu jako louku (pole zarostlé plevelem). — Pole jako silnice (ulehlé). — Čeho oko nevidí, toho srdce neželí. — Pes dostal žrát, ale chtěl ještě. Hospodyně řekla: »Miloušek má ešte přistodolek práznej«. — Dělnici, která se teprve učila mlátit cepem, se smáli, že mláti pytlem do rybnika. — A.: Proč to kupuje, dyž mu nezbejvá? B.: Prosím vás: chuť je chuť a po chuti buď jak buď! — Ta bude móc bohatá. Bude mit pět prstu a chňap. — Koupil to za pět prstu a chmát (ukradl to) (Dobruška 1875). — Dvakrát se stěhovat je jako jednou vyhořet. — Chodil prosit na pohořalost (že vyhořel). — Je tu jako po vyhóřeni (prázdno, pusto). — Je to jednim kominem (prašť jako uhoď). — To je jako dyž dá hladovymu pac (tím se nepomůže). — Dyž maj, tak si daj (popřejí si jídla a pití), a dyž nemaj, tak si uvjéřej (koupí si na dluh). — A.: Ten mu dal ran! B.: A držel? A.: Držel jako hluchej vrata. — Zadarmo bólej ruce. To ani prstem nehnu. To si rači sednu a založím ruce. — »To je práce jako na kostele«, stěžovala si chalupnice na to, co zkusí při protrhávání řepy, když je chladno a deštivo. — Dám to čertu na ofěru, ať už to dopadne, jak chce. (Dobruška 1875, též Dobřenice). — Dělnice posuzuje výchovu dítěte: »Máma na něj nedá dopustit: Depak, máš Jeniček! — No jo, von a eště jeden — to sou dva.« — Hošík polámal hračku a otec se proto zlobil: »Tys tomu natrh’ zobák!« — Právě v poledne přivedl kohout slepice k prahu a hlásil se o žrádlo. Hospodyně se mu smála: »Pane, tobě dou dobře hodinky!« — No, co platno! Jen dyž to bude takle, tak spánembohem vojáci!« — Něgdo by si myslel, že nemám co dělat, dyž máme děti vodbyty, ale vono se ty práce uhledá! — Práce zaháni devatero říchu. — Rýmou vodchází desaterá nemoc. — Jedenaosmdesátiletá babička P. v Dobřeni[286]cích řekla: »Ten pes dnes žére jako s čertem vo základ!« Na tupý nůž se zlobila: »To je vostrej nůž! Tim by člověk škopek vody přeříz.« — Ten by pro grejcar tancoval s kozou v louži.— Kouká jako žába na hromobiti (poděšeně) (Kratonohy). — Kouká jako kráva do lekárny (hloupě). — Lítá jako suchy povětři (hubená ženská běhá z práce do práce). — Študuje na pestvi (je to uličník) (Dobruška). — Až čert umře a peklo schóři (= nikdy). — Mlsnej jen dyž voblízne, hladovej dyž se nají. — O líném žáku: »Ten na vědu neumře!« — Dyž je níti, nejni šiti, a dyž je šiti, nejni níti (člověk nikdy není spokojen s tím, co má).

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 9, s. 284-286

Předchozí Jména krajů

Následující Mluvicí film

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1