[Drobnosti]
-
(R. K.) Obě tato slova byla do spisovné češtiny zavedena uměle. Slova vzduch užil po prvé Jos. Jungmann v překladu Miltonova »Ztraceného ráje« (1811, I, 99: U té divné propasti, té dělohy přírody a snad i hrobu jejího, kde ni zem, ni mok, ni vzduch, ni oheň jest). V poznámce o »slovech pozatmělých« k němu připomenul: »Vzduch, z rus. vozduch, Luft. Toho slovce užito jest v zp. II. pro krátkost tam příhodnou.« Slovo vzduch se velmi rychle ujalo a úplně vytlačilo z užívání výraz povětří, který býval dříve běžný ve významu »vzduch« (dnes slovem povětří rozumíme počasí, povětrnost nebo vichřici, bouři). V jazyce vědeckém zdomácnělo toto nové slovo hlavně přičiněním časopisu »Krok« a prvních vědeckých prací o fysice, zvláště díla Jos. Vojtěcha Sedláčka »Základové přírodnictví aneb fysiky« z r. 1825, dále pak »Rostlináře« (r. 1820) a »Lučby čili chemie zkusné« (z r. 1828) od Jana Sv. Presla. Slovo plyn bylo přejato asi z polštiny v téže době. Jungmannův slovník má nejstarší doklad z Preslovy »Lučby« (1828), další pak z III. dílu časopisu »Krok« (1833) a z Preslovy »Technologie všeobecné a obzvláštní« (1836). Je tedy pravděpodobné, že toto slovo u nás zavedl sám Presl. Že čerpal své názvosloví také z polštiny, dosvědčuje sám v předmluvě k »Lučbě«: »Jakovým způsobem v tvoření názvosloví lučebnického jsem se spravoval, ze knihy každý porozumí; co od Polanův jsem se vydlužil, každý nestranný rozsoudí.« Nepřejal však se slovem plyn jeho původní význam polský (v polštině slovo plyn znamená tekutinu), nýbrž dal mu význam Gas, azotum. Prof. J. Zubatý projevil na jednom ze svých výpisních lístků mínění, že tento význam vznikl z vedlejšího významu polského slova plyn, neboť ono znamená též proud (na př. vzdušný). Podobná dvojitost významová se projevuje i v novočeském příd. jméně plynný, které znamená jednak plynoucí, tekoucí, tekutý (dnes ho tak užíváme jen v přeneseném významu, na př. plynná řeč, plynný přednes a pod.), jednak »plynu způsobu mající« (podle Jungmanna 3, 130); v tomto druhém významu je zaznamenává Jungmann už z r. 1820.
Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 8, s. 255
Předchozí Předmětný
Následující Zakládati