Časopis Naše řeč
en cz

Příspěvky k pojistnému názvosloví

E. Kodar

[Články]

(pdf)

-

(Viz NŘ. 17, 1933, 41n., 289n.)

1. Pojistné — prémie

Plat, který se vyměřuje jako dávka za pojištění, jmenujeme pojistné, jinak též pojistný příspěvek, pojistný poplatek. Název ten je zpodstatnělé jméno přídavné, utvořené od slovesa pojistiti podobným způsobem jako názvy jiných poplatků, na př. výkupné, nálezné, mýtné, výpalné a pod. Mezinárodní název pojistného je prémie (též pojistná prémie), angl. premium, fr. prime, it. primo, premio, šp. premio, něm. Prämie (Versicherungsprämie). Podle tohoto mezinárodního způsobu, nejvíce ovšem působením němčiny, užívají názvu prémie velice často nejen lidé, kteří mu zvykli v němčině, ale i naši lidé, ba i zákon a tak řečené vzorné podmínky a rozličné publikace znají jenom prémie. Návyk je tu asi podporován i tím, že lze od slova prémie utvořiti přídavné jméno prémiový, někdy též prémijní — a to právě hoví přepjatému sklonu, všechny vztahy vyjadřovati přídavnými jmény, zvláště když se mají tlumočiti německé složeniny. Náš český název pojistné nemá ovšem schopnosti vytvořiti další adjektivum, přes to však můžeme vystačiti se svým slovem všude a vyjádřiti jiným způsobem vše to, co se vyjadřuje přídavným jménem prémiový. Na př.: prémiová reserva — reserva (záloha) pojistného; prémiové sazby, tarify — sazby, tarify pojistného; prémiový příjem, doplatek, úhrn, účet — příjem atd. pojistného; prémiová přirážka, kvitance — přirážka na pojistné, k pojistnému, kvitance na pojistné; prémiová sleva — sleva (z) pojistného; prémiová splátka — splátka pojistného, na pojistné, atd. Místo prémiový příjem n. příjem pojistného se říká podle němčiny »příjem na prémii, na prémiích, na pojistném«; stejně zbytečná jsou spojení »přírůstek, vzestup, úbytek, ztráta na prémii, na pojistném«, »pojistné n. prémie na hotovosti«.

Chci se tu ještě zmíniti o prémiových lístcích k následným [188]prémiím. Pojistné za pojištění na několik let (obyčejně na pět nebo na deset) sjednané neplatí se najednou, nýbrž rok od roku, tedy v ročních lhůtách; proto se na př. u banky Slavie pojistnému splatnému v budoucích letech říká lhůta, lhůtní pojistné, u jiných ústavů následná prémie (Folgeprämie), proti prémii první, nebo prémiová splátka. K těmto následným prémiím se ke splatnosti vydávají prémiové lístky nebo kvitance na potvrzení, že pojištění platí beze změny v příslušném účetním období. Název prémiové lístky nebyl dosud nahrazen výrazem zcela českým.

Pojistné vyměřené z kapitálu je pojistné čisté; k němu se ještě připočítává správní neboli režijní poplatek, poplatek za pojistku a jiné poplatky, úhrnem zvané vedlejší poplatky. Úhrn čistého pojistného a vedlejších poplatků sluje hrubé pojistné.

Ale název prémie má ještě jeden význam: znamená nejen pojistný poplatek, nýbrž též jeho základ, sazbu. V něm. továrním tarifu (Prämientarif) se k jednotlivým položkám uvádějí Grundprämien, t. j. promillové sazby, a podle toho se též v češtině říká základní prémie (místo výrazu základní sazba, kterého se rovněž užívá). V tomto významu se slovo prémie objevuje též v složeninách bruttoprémie a nettoprémie. Každá sazba se totiž skládá ze dvou částí: z části risikové neboli nebezpečnostní a z části režijní. Část první (= nettoprémie) je tedy čistá (risiková, nebezpečnostní) sazba, celek pak (= bruttoprémie) je sazba hrubá. Ale slovem bruttoprémie se označuje též úhrn vyměřeného pojistného a vedlejších poplatků, slovem nettoprémie pak pouhé pojistné bez vedlejších poplatků; zde se v praxi dobře osvědčují české názvy úhrnné (celkové) pojistné a čisté (pouhé) pojistné. Jiné názvy, v kterých slovo prémie znamená ‚sazba‘ jsou: prémiová technika = technika sazeb; prémiový tarif = pojistný sazebník; podbízeti (!) prémie = nabízeti sazby pod tarif. Nutno tedy v češtině rozeznávati oba ty významy slova prémie a tlumočiti je podle potřeby buď slovem pojistné, nebo slovem sazba.

Na konec třeba se zmíniti ještě o tom, že se slovu pojistné proti usu odbornému dává význam náhrady, která plyne z pojištění. Tak čteme často v novinách: Zapálil proto, aby vymámil pojistné. Pojišťovna vyplatila poškozenému náhradu; vyšlo však najevo, že požár vznikl po domluvě, aby bylo vylákáno pojistné. Škoda je hrazena pojistným (předtím správně pojištěním). Pojišťovny odepřely ve většině případů vyplatiti pojistné. Správné jsou tyto věty: Žhářství spáchané za účelem vyplacení pojistné náhrady. Vražda pro [189]získání pojištěné částky. Také v úřední češtině se s tímto významem shledáváme. Okresní soudy si vyžadují od pojišťoven vinkulační prohlášení k pojistkám svých opatrovanců tiskopisem, který má hlavičku »Dožádání (!) o uzávěru (!) pojistného«. V textu však »…žádá soud, aby ústav opatřil uzávěrku pojištěné části«. Častěji však již bývá »Dožádání o zápověď pojišťované sumy«[1] Záměna významu tu vznikla patrně tím, že v obou případech jde o plat; avšak rozdíl je v tom, že jednou je to plat ve prospěch pojišťovny (poplatek), po druhé plat ve prospěch pojištěnce (výplata).

2. Pojistka, police.

Pojistka, pojistná listina (knížka) je písemný doklad o pojištění, pojistníkovi vydaný a podepsaný pojišťovatelem podle přihlášky, kterou podá pojistník. Přihláška a pojistka dokazují smlouvu o pojištění.

Podle odboru (odvětví) může býti pojistka požární, životní, krupobitní atd., podle povahy generální (hlavní), bezplatná (zdarma), prozatímní, definitivní, paušální, vyúčtovací, kolaudační, kolektivní. Jinak se vyjadřuje přívlastek pádem předložkovým: pojistka na požár, na život; výraz pojistka na doručitele je stejné napodobení němčiny jako výraz psaní na někoho.

Přívlastkový genitiv slova pojistka nebo předložkový pád v postavení přívlastkovém se někdy nahrazuje přídavným jménem pojistkový; říká se: držitel, číslo, opis, počátek, konec atd. pojistky, poplatek za pojistku, položka pojistky nebo v pojistce, doložka (klausule) do pojistky, v pojistce, ale též pojistkové číslo, pojistkový poplatek (t. j. poplatek za napsání pojistky) atd.

Místo slova pojistka slyšíme často mezinárodní název police (angl. policy, fr. police, šp. póliza [de seguro], it. polizza, něm. Polizze [jinak Versicherungsschein]); znamená slib, přípověď, že bude nahrazena škoda, jestliže nastane a teprve až nastane. Tento název je v obyčeji většinou u německých úředníků v českém hovoru, oni také utvořili od něho německé sloveso polizzieren, a někteří čeští úředníci se pokoušejí překládati je českým novotvarem pojistkovati.[2] Bylo by to slovo téhož způsobu jako sloveso zalistniti, nedávno v NŘ. po právu odbyté a nám zcela nepotřebné.

[1] Tyto tiskopisy jsou sestaveny podle min. nař. z r. 1909!

[2] T. j. prozatímní pojištění vyříditi pojistkou, vydati definitivní pojistku.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 6-7, s. 187-189

Předchozí Jiří Haller: O vokalisaci předložek v nové češtině

Následující J. H.: Návštěvou u novin