Příslovečné spřežky

[Drobnosti]

(pdf)

-

(A. K., M. R.) Ve psaní složených příslovcí je a bude asi vždycky kolísání, protože názor o tom, do jaké míry jejich jednotlivé členy spolu už srostly, nebude nikdy jednotný a ani není vždycky snadné rozhodovati, má-li ten neb onen výraz ještě svůj význam původní či už příslovečný. V praxi je nejlépe říditi se tu usem Pravidel českého pravopisu a psáti dohromady ty příslovečné výrazy, které jsou v nich výslovně uvedeny, kdežto výrazy ostatní psáti odděleně. Píšeme tedy příslovce zblízka, zdaleka, naprosto, vskutku, zčásti, nadto, zato atd. dohromady, neboť je tak píší i Pravidla, ale přes to, při tom, k tomu píšeme zvláště, protože Pravidla je za příslovečné spřežky dosud nepokládají. Ve větě »rolník vyoral x brázd a při tom učinil y kroků« bude tedy výraz při tom psán vždycky zvlášť, ať už jej pokládáme za spojení předložky při s ukazovacím zájmenem ten, vztahujícím se k onomu orání, či za výraz příslovečný s významem »zároveň, současně«. Stejně je tomu i s výrazem přes to; i ten píšeme jako dvě slova vždycky, ať už má předložka i zájmeno význam samostatný (na př. »dej sem vrstvu slámy a přes to hlínu«), či celý ten výraz má smysl příslovce (na př. »jsem slabší, přes to se však nebojím«; »nebojím se, přes to že jsem slabší«). Při těch výrazech, které se píší jako jedno slovo, musíme arci dobře rozlišovat, jsou-li opravdu spřežkou, neboť je dosud třeba zachovávati v pravopise rozdíl na př. mezi [158]výrazy nadto a nad to, zato a za to, zčásti a z části atd. Píšeme tedy: je lakomý a nadto závistivý (nadto = ještě), ale: dopředu dal prkno a nad to udělal stříšku (nad to = nad ně). Podobně: Neviděl jsem tě, ale zato jsem tě slyšel (zato = však, náhradou), ale: Koupil jsem to od něho a zaplatil jsem mu za to sto korun (za to = za tu věc). Ty lesy zčásti ještě stojí (zčásti = částečně), ale: Z části těch lesů jsou dnes pole (z části = z dílu), atd.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 5, s. 157-158

Předchozí Poštovní ceniny

Následující Režisér