Pohybné e v příjmeních

Josef Beneš

[Drobnosti]

(pdf)

-

K článku dr. Kudely poznamenávám, že se děje v příjmení Švec často úmyslně chyba proti pravidlu o pohybném e, poněvadž mnozí nositelé chtí své jméno odloučiti od názvu příslušníků poctivého řemesla, jež nebývalo ve velké vážnosti. Ševci si říkali obuvníci, hotovitelé a výrobci obuvi. Co posměš. říkadel o ševcích znaly děti před Baťovým vzrůstem! (Z podobných důvodů se můj spolužák z německé školy Honsa bránil, aby jeho příjmení nebylo vyslovováno tak, jak vyžadovala výslovnost jeho soukmenovců.) I v jiných příjmeních se nedbá tohoto pravidla. V Soběslavi lidé chodí na pivo ke Kubecům a paní Kubecová dobře vaří. V českobudějovickém Jihočechu (28. XII. 1933, str. 3) přeje učitelka V. Ponecová svým známým mnoho štěstí. V dvojjazyčných Prachaticích jeden pán bydlí u Skopeců, paní Trneková už zemřela, Broučeků budou mlátit, na starém oznámení čtete, že paní Pereková je dcerou zesnulého. Ale slýcháte při skloňování vždy gen. Trnka atd.; zdá se mi, že v Prachaticích, mém rodišti, se vyskytuje někdy i dativ Turekovi. Profesor, který už léta působí v Prachaticích, mi říkal, že jeho rodina tolik litovala tuláka Tomeše — Prachatičan vždy řekne Tomše. Také v českých židovských příjmeních jsem zahlédl hříšky. V Pondělních ranních novinách (4. XII. 1933) čteme: čeští Petschekové (a také polští hr. Potockiové)! Nedávno měla v Nár. politice oznámení paní Koretzová. Tu je asi chyba způsobena také poněmčeným tvarem jmen. Jaký je ženský rod příjmení Načeradec, nevíme, poněvadž v Poláčkově filmu se hrdinově choti říká realisticky paní Načeradec.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 3, s. 94

Předchozí Ačli

Následující Půlden