[Drobnosti]
-
(NŘ. 18, 1934, 17 n.) K výkladu dr. J. Kudely o skloňování jména Švec dodává Nár. Osvobození 21. ledna 1934 tuto vzpomínku p. B. Blažka, učitele z Poděbrad: »R. 1909 o prázdninách jsme byli s nebožtíkem br. Švecem v cvičitelském kursu ČOS. Bylo to v malostranské tělocvičně. Pamatuji se skoro určitě, že nás br. Švec opravovával, když jsme jej často v žertu oslovovali „Ševče“, a že si přál, aby byl oslovován „Šveci“ atd., říkaje, že není ševcem. Pravdivost mých vzpomínek by bylo možno ověřit u jiných dosud žijících účastníků tohoto kursu. Mezi frekventanty byl i gen. br. Číla. Pomíjeje otázku jazykové správnosti, domnívám se, že původní názor dr. Kudely byl správný a že si br. Švec nepřál být oslovován „Ševče“. O nějakém rusismu, myslím, nemůže se tu mluvit, neboť od r. 1909 jsem se s br. Švecem již nesetkal.« — Dr. Kudela sám v svém článku uvedl, že dříve také věřil takovýmto vzpomínkám na vlastní usus plukovníka Ševče, ale že později musil svůj názor opravit. Pro to, že plukovník Švec skloňoval své jméno správně, t. j. Ševce, Ševci atd., našel i doklady písemné, věrnější a spolehlivější než nejistá pamět lidská. Proto se domníváme, že jeho názor, vyložený v předešlém čísle Naší řeči, není dodatkem p. B. Blažka nikterak uveden v pochybnost.
Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 2, s. 63
Předchozí Skloňování jména Baťa
Následující Tehda, tehdy