[Drobnosti]
-
(F. Š.) Příjmení Baťa je svým původem týž tvar jako domácká odvozenina báťa od slova bratr (viz NŘ. 12, 1928, 213) a také se jako slovo báťa skloňuje. Je tedy 2. pád Bati, 3. pád Baťovi atd., 7. pád Baťou. Tvar Batě v 2. pádě je nespisovný a užívá se ho jen v moravských nářečích. Pravidla čes. pravopisu uvádějí u jmen bača a báťa genitivní tvar bače a bátě v závorkách, ale s výslovnou poznámkou, že je to tvar dialektický, nikoli spisovný. Píšeme-li tedy jazykem spisovným, musíme skloňovati náležitě bez dialektických odchylek. Když časopis Zlín, ač se jinak všude vyjadřuje spisovně, skloňuje jméno Baťa způsobem nářečním, dopouští se chyby proti jazyku spisovnému. Nic [63]na tom nemění okolnost, že celé to jméno Baťa je z nářečí, neboť jazyk spisovný upravuje skloňování slov odkudkoli přejatých podle svých vlastních zásad. — Podobně to platí i o jiných krajových příjmeních, na př. Vašica, gen. Vašici, Janča, gen. Janči, Vahala, gen. Vahaly atd. Tímto skloňováním v jaz. spisovném se nehřeší proti duchu moravských nářečí; tak by hřešil leda ten, kdo by mluvil některým z těchto nářečí a užíval tvarů spisovných.
Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 2, s. 62-63
Předchozí Psaní složených jmen vlastních
Následující Švec