Odpověď

[Drobnosti]

(pdf)

-

(Dr. V. S.) Skloňování podst. jmen vzoru kost je v dnešním jazyce spisovném silně porušeno vlivem podst. jmen vzoru duše. Nejen mnohá jména na -i ve všech svých pádech přecházejí ke skloňování na -ja, nýbrž je i dost takových jmen, že některé jejich pády, zvláště v jednotném čísle zachovávají tvar původní, kdežto jiné mají tvary oboje anebo jen tvary nové. Proto je značné kolísání ve spisovném usu, a ať už se [61]řídíme tou či onou zásadou, často se ocítáme v rozpacích, jak které slovo ze vzoru kost skloňovat. V Gebaurově-Ertlově Mluvnici české I, 1926, 199 čteme o tvarech těch jmen, jejichž skloňování se kolísá, toto: »Kde jsou v užívání tvary oboje, náležité i obdobné, jazyk spisovný volí raději tvary náležité; množ. dat., lok. a instr. podle vzoru kost vyskytují se však zřídka. — Kde tvar náležitý v užívání již není, tu se ovšem nesluší jej schválně tvořiti.« V témž smyslu učí i Gebaurova-Trávníčkova Příruční mluvnice 1930, 126. Toto pravidlo je tak pohodlné, že nestojí žádnou námahu zapamatovati si je, a řídíme-li se jím, nemůžeme v žádném jednotlivém případě chybit. U slova odpověď zní 2. pád jedn. č. zcela nepochybně odpovědi, stejně i 1. a 4. pád mn. čísla. V 3. pádě mn. čísla je snad možný novotvar odpovědím, ale i původní náležitý tvar odpovědem je zcela běžný, a proto mu v jazyce spisovném dáváme přednost. Totéž platí i o tvarech 6. pádu mn. č. odpovědích a odpovědech. V 7. pádě množ. č. je náležitý tvar odpovědmi dosud obecný. Takovýmto způsobem si můžeme určiti spisovné skloňování i u každého jiného jména ze vzoru kost.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 2, s. 60-61

Předchozí Období, údobí

Následující Předchozí a předcházející