Ženský vyslanec

[Short articles]

(pdf)

-

(S. M.) NŘ. už několikráte vyložila, že je tento způsob vyjadřování ženského rodu nečeský, také mluvnice jej zamítají jako nesprávný (na př. Gebaurova-Ertlova Mluvnice česká 2, 1926, 123, Gebaurova-Trávníčkova Příruční mluvnice 1930, 71), a přece se ještě stále občas vyskytuje. Jeden z našich čtenářů nám poslal výstřižek z Nár. politiky z 12. IV. 1933 a na něm je obrázek dámy a nápis »První ženský americký vyslanec«. V dalším textu se pak znova píše, že »až posud jediným vyslancem byla paní Kollontajová« atd. Přechýlení jména vyslanec by jistě nečinilo obtíží, neboť právě přechylování mužských jmen na -ec příponou -kyně je jedním z nejběžnějších přechylovacích typů, jak ukázal F. Oberpfalcer v NŘ. 17, 1933, 8n. Je zde tedy tvar vyslankyně velmi nasnadě a třeba jen se diviti, že se mu někdo vyhýbá méně vhodným opisem.

Naše řeč, volume 17 (1933), issue 6-7, p. 224

Previous Pléška, pleška

Next Josef Bečka: Kapitoly o českém slovese