Pořádek slov

[Short articles]

(pdf)

-

Dostali jsme tento inserát z Lid. listů (30. IV. 1933): »Dejte občasně zrevidovati své srdce, motor Vašeho těla v k tomuto účelu specialisovaných odborně vedených a nejmoderněji vybavených Lázních Poděbradech.« Je to poučná ukázka, jak málo se stále ještě pociťuje u nás odpovědnost za jazykovou stránku veřejných projevů. V těch několika řádcích, stylisovaných patrně lázeňskou správou, vidíme hned několik chyb proti mluvnici. Je tu nesprávně užito zájmena váš místo svůj ve výraze »motor Vašeho těla«, a protože je onen výraz přístavkem, má být oddělen čárkou také od následující části věty. Pořádek slov je sešroubován způsobem opravdu neobyčejným, takže se ocitají dvě neslabičné předložky hned za sebou a při tom je předložka v oddělena dlouhým a složitým výrazem od svého jména. Nesprávně se tu píše slovo lázně velkým písmenem, neboť podle smyslu inserátu nejde o město Lázně Poděbrady, nýbrž o poděbradské lázně; město samo je asi sotva »k tomuto [224]účelu specialisováno, odborně vedeno a nejmoderněji vybaveno«. Sloveso vybaviti sice rozšířilo svůj původní smysl (‚způsobiti, aby něco bylo venku‘, viz NŘ. 12, 1928, 199) ve význam ‚opatřiti něčím‘, přes to však se bude asi leckomu zdáti podivné ve spojení »nejmoderněji vybavené lázně« (m. zařízené). Kdyby nebyly lázně Poděbrady tak příliš specialisovány a kdyby byly vybaveny také znalostí české mluvnice, byly by jistě našly jiný způsob, jak vyzývati k léčení srdce. Bylo by na př. možno napsati: »Dávejte občas přezkoušeti své srdce, motor svého těla, v lázních Poděbradech, specialisovaných k tomuto účelu, odborně vedených a nejmoderněji zařízených.« Avšak snad bylo úmyslem pisatelovým, aby bylo jméno lázní zdůrazněno postavením na konci věty; pak by bylo možno říci: »Dávejte občas přezkoušeti své srdce, motor svého těla! Zvláště vhodné k tomu jsou odborně vedené a nejmoderněji zařízené lázně Poděbrady.« Ani při stylisaci inserátů není třeba činiti násilí českému jazyku a všechno v nich lze říci jasně, stručně a správně, jen je-li k tomu dost dobré vůle a potřebných znalostí.

Naše řeč, volume 17 (1933), issue 6-7, pp. 223-224

Previous V. Sv. Knězek: Ne tak

Next Pléška, pleška