Uzákoněný germanismus
V. Švarc
[Články]
-
O tom, že výraz vystaviti nějakou listinu (dlužní úpis, kvitanci, pas, vysvědčení, křticí list, směnku a p.) je jeden z nejhrubších germanismů, jaké kdy z t. zv. úřední češtiny do našeho jazyka vnikly, o tom nebylo nikdy u nás pochybnosti. Otevřeme-li kterýkoli z brusů starších i novějších, najdeme v něm najisto výstrahu před tímto rčením. Ani NŘ. se netajila tím, že nepokládá toto rčení za správné (vystaviti knížku někomu, spr. vydati 6, 22; vystavuje si vysvědčení m. vydává 10, 44). Že proti výrazu vystaviti směnku a p. jsou námitky, toho si byli vědomi asi také autoři nového zákona směnečního, v němž se tento výraz uvádí a sankcionuje jako termín odborný; lze se toho právem dohadovati z té okolnosti, že do důvodové zprávy nového zákona vložili tento filologický výklad na jeho obranu:
»Na místě slova vydání použito přesnějšího a správnějšího výrazu vystavení. Nelze totiž přehlédnouti, že vydání má svůj užší technický smysl, t. j. význam emise cenného papíru, oč zde však nejde. Zvolený výraz vystavení jest sice latinismem (erigere instrumentum, erectio instrumenti), avšak zná jej také náš lid, na př. vystaviti potvrzení, vystaviti zbrojní pas a pod., i užíván jest zvláště také na Slovensku (vystavitel). Podle toho na jiných místech osnovy jedná se o výstavci, výraz to, jaký mají Poláci a který se doporučoval spíše nežli vystavitel, hledíc k tendenci české řeči (příjemce, původce, soudce, nájemce, výrobce, vládce a pod.) i k tomu, že slova na -tel tvoří se v nové době jen od sloves trvacích. Slovo zřízení se nedoporučovalo, poněvadž znamená něco jiného. Tak na př. mohu učiniti místem vystavení Prahu — a to směnečně rozhoduje — ačkoliv zřizuji směnku v Brně.«
Protože v odborných učebnicích a v praxi školní byl výraz vystaviti směnku ve shodě se všemi dosavadními pomůckami jazy[194]kové správnosti odmítán a nahrazován výrazem vydati směnku, obral jsem si za úkol uvažovati o tom, jsou-li důvody uváděné v důvodové zprávě tak podstatné a správné, aby se bylo možno s výrazem vystaviti směnku smířiti. Na to lze hned zpředu odpověděti, že důvody našich zákonodárců na obranu toho výrazu před jazykovou kritikou, před niž zajisté také náleží, neobstojí.
Především není správné, že zvolený výraz vystavení směnky je latinismus a že se shoduje s lat. výrazem erectio instrumenti (od erigere instrumentum), neboť naše dnešní vystaviti je něco jiného a lat. erigere také. Vystaviti znamená v dnešní češtině (a o tu jde, protože se termín vystaviti směnku nebo jinou listinu v starším jazyce nevyskytuje) buď postaviti ven (na př. něco za okno a p., odbor. pivo z pivovaru), postaviti nahoru, na výšku anebo vůbec tak, aby na to bylo dobře vidět — postaviti na odiv (na př. obraz a p.) —, nebo aby jiná věc na to mohla volně působit (na př. tělo větru a p.), tedy to, co se vyjadřuje latinským slovesem exponere, franc. exposer. Naproti tomu latinskému erigere odpovídají v dnešní češtině ze sloves s týmž kmenem jako vystaviti toliko slovesa postaviti, vystavěti (ne vystaviti) anebo slovesa jiná jako vztyčiti, vzdělati, zříditi a p. Kdybychom tedy chtěli lat. erigere instrumentum (= franc. dresser un acte) napodobiti v češtině v terminologii směnečné, musili bychom voliti na př. výrazy směnku postaviti, vzdělati nebo zříditi. Výrazu směnku zříditi se v terminologii směnečné, jak viděti z odůvodnění výše citovaného, skutečné užívá, ale patrně s významem jiným, neboť výrazy směnku zříditi a směnku vystaviti (prý podle erigere) stavějí se tam proti sobě jako výrazy označující dva výkony podstatně různé. Výraz směnku vystaviti není tedy latinismus. A i kdyby byl, nebyla by to chyba o nic menší, než kdyby to byl galicismus nebo germanismus, protože odchylka od přirozeného vývoje významového způsobená z neznalosti vlastní řeči napodobením výrazu cizojazyčného je chyba navlas stejná, ať byla způsobena latinou, či franštinou nebo němčinou.
Ale výraz směnku vystaviti je germanismus, a to tak zjevný, jako málokterý jiný. Naši předkové sice směnek neznali, ale znali jiné takové listy, jimiž se zavazovali k placení, jimiž placení potvrzovali, a mnohé a mnohé jiné listiny rázu právního. Víme tedy, jak se v podobných případech vyjadřovali. Šlo-li o listinu, která měla přijíti do rukou jiné osoby anebo se měla státi známou veřejnosti, užívalo se buď slovesa dáti (ve 40 kopách jsem jim dal svój list na masopust, jakož v tu chvíli měl přijíti Půh. 2, 50 a j.), anebo složeného vydati (pravili, že by pečeť jich nebyla, pod kterúž takové [t. j. dlužní] listy vydávají Tkáč 45 a j.). Častým spojováním s výrazy toho druhu nabývalo sloveso vydati, jehož význam základní [195]je arci velmi široký, už v starším jazyce významu pregnantního a stalo se označením určitého úředního nebo právního výkonu, který je obsažen na př. ve výrazech počet vydati (Kral. Mat. 12, 36), zákon vydati (5. Mojž. 33, 4), svědectví vydati (Žal. 119, 138), soud vydati (Hus 1, 188), mandát vydati (Jan 11, 57), přípis vydati (Drn. 88), heslo vydati, kletbu vydati (Hus 1, 251), zatykač vydati, kvitanci vydati, zprávu (prohlášení) vydati a zejména ve spojení s rozličnými jmény právních listů (Všeh. 365 a j.), na př. vydati list žalobný (Beliál u Jgm.), vydati list správní (Gewährbrief Půh. 2, 50), vydati list mocný (plnou moc), vydati list věřicí (kreditiv, Arch. č. 12, 263), vydati list věnný (t. 8, 430), vydati list zápisný (t. 375), vydati list hlavní n. dlužní (t. 450) atd. a podle toho i vydati list křticí, oddací, výuční, zástavní a p.
Slovesa vystaviti se v tomto smyslu — o právních listinách — v jazyce starším nikdy neužívalo. Po prvé — co víme — užil ho takto (i s podst. jm. vystavovatel[1] r. 1781 Zlobický v svém překladu Všeob. řádu soudného (str. 48 a n.), kde podobných výrazů, utvořených docela mechanicky podle výrazů německých, je hojnost (na př.: odřízený = Abgeordneter, jednosvažný [bratr] = einbändig, obcozločinec = Staatsverbrecher, přísahu zpátky strčiti = zurückschieben, přisaditi podpis = beisetzen, rozepře zavěšená = anhängig atd.). Ve spojení se slovem směnka je slovesa vystaviti užito v Tandlerově Dok. jednateli I, str. 48, z roku 1794. Starší české slovníky, ani Tomsův (1791) ani Thamův (1788), slovesa vystaviti v tomto významu ještě neznají; v svém českoněmeckém slovníku právnickém (Versuch eines böhm.-deut. juristischen u. geschäftsmännischen Lexikons 1808) uvádí Tham sloveso vystavovati jako termín odborný jen ve výraze vystavovati pivo a v citovaném výše slovníku z r. 1788 překládá něm. »einen Wechselbrief ausstellen« slovesem postaviti, které v podobném významu znal buď z jazyka staršího (na př. list dobré vůle postaviti kn. Drnovská 80 a j. = vydati postupní listinu) anebo z řeči lidové (ten to dovede pěkně postavit = složit, sepsat; srv. pol. postawić przecinek a p. = napsat, udělat čárku a p.). Můžeme tedy za původce výrazu vystaviti nějakou listinu (vysvědčení, křticí list, kvitanci, směnku a p.) pokládati Zlobického; z jeho překladů zákonů a pod. spisů dostává se [196]tento výraz do slovníků pozdějších,[2] ale i tu figuruje vždycky v průvodu výrazů jiných, správnějších a starších (postaviti, dáti od sebe, vydati a p.). Žijí tedy oboje výrazy (nějakou listinu vydati i vystaviti) od té doby vedle sebe s tím toliko rozdílem, že spisovatelé svého jazyka znalejší a dbalejší užívají slovesa vydati, spisovatelé zvyklí mysliti spíše německy než česky, na př. úředníci, dávají přednost slovesu vystaviti. Obě naše autoritativní sbírky právní terminologie, Juridisch-politische Terminologie z r. 1850 i současná Kadlcova-Hellerova Terminologie úřední a právnická, tlumočí něm. výraz einen Wechsel ausstellen zcela v duchu českého jazyka a v tradicích našeho právního jazyka výrazem směnku vydati.
Neboť že výraz směnku (a p.) vystaviti je zbytečná (jak ukazuje souznačný výraz směnku vydati) i doslovná napodobenina něm. výrazu einen Wechsel ausstellen, o tom nemůže býti nejmenší pochybnosti. Z významů, které má nč. sloveso vystaviti a které jsme výše vypočtli, ani nejkrkolomnějším výkladem významoslovným nedobereme se toho významu, které má míti ve rčení směnku vystaviti; jediný možný výklad je ten, že vy- = aus- a staviti = stellen. I okolnosti, za nichž se toto rčení vynořuje v českém slovníku — v době nejplnější germanisace, v překladě německého zákoníka a v sousedství hojných germanismů jiných — jsou svědectvím toho, že jde o nepochybný germanismus. Proto také, že jde o význam, který se nevyvinul přirozeným vývojem významového obsahu tohoto slovesa, nebude a nemůže žádný přirozený Čech, jehož jazykový cit není ochromen ani stykem s němčinou ani stykem s pokaženou úřední češtinou, rozuměti výrazu vystaviti směnku nijak jinak, než jak by rozuměl na př. Francouz výrazu exposer une lettre de change, kdyby mu jej jeho zákonodárci doporučovali — což se arci nestane — za výraz tirer une lettre de change, t. j. v tom smyslu, v jakém užíváme slovesa vystavovati, mluvíme-li na př. o vystavování obrazů, strojů a p.
Uvádějí-li naši zákonodárci na omluvu svého »latinismu« (v skutečnosti germanismu), že podobné výrazy, na př. vystaviti potvrzení, vystaviti zbrojní pas a p. zná také náš lid (z latiny?) a že se ho užívá i na Slovensku, omlouvá otec chybu svou chybou synovou, který ji po něm podědil. Neboť užívá-li lid těchto výrazů, děkuje za znalost jich jen stykům s našimi úřady, s našimi peněžními [197]ústavy atd., od nichž se učí i naučil nejen těmto, nýbrž i mnohým jiným okrasám úřední a obchodní češtiny v jeho vlastním jazyce neznámým a nebývalým. A Slovensko nám v této věci už nejméně může býti omluvou. Nemajíc vlastní úřední řeči ani spolehlivé tradice jazykové, přejímá ubohé Slovensko českou úřední češtinu se všemi jejími ohavnostmi, jimž se už dnes u nás každý vzdělanější úředník vyhne, a při dnešní náladě přijímá je tím ochotněji, čím řidšími a neznámějšími se stávají v Čechách, Říkalo-li se dosud v Čechách vydati směnku, ujme se nade vši pochybnost v slovenském právním jazyce výraz vystaviť zmenku jen proto, aby svojskost úřední slovenštiny byla dokumentována dalším odchylným výrazem. Dovolávati se tedy v tomto případě jazyka lidu je zrovna tak, jako hledati svého spoluvinníka v zrcadle.
Stejnou cenu má i odkaz na polštinu. I Poláci stejně jako my užívali a užívají ve smyslu německého (eine Urkunde) ausstellen slovesa wydać (wydajać), na př. wydać dekret, manifest, karty (= listiny), kwit (= kvitanci) a tak také říkají o směnce. Linde jiného slovesa v této platnosti (i o směnce) ještě nezná. Vyskytuje-li se v novějších slovnících (na př. varšavském) v této funkci vedle slovesa wydać také sloveso wystavić (a jeho odvozeniny), nebude asi jeho původ jiný než v češtině: výrazy weksel, wekselbryf za naše směnka (směna) naň zjevně ukazují.[3]
Není tedy naprosto možno tvrdit, že výraz vystavení (směnky), jehož bylo v zákoně užito místo slovesa vydání, je správnější; právě naopak, správnější je v tomto významu sloveso vydati, protože sloveso vystaviti je v této funkci výraz nečeský. A stejně těžko by bylo možno tvrdit, že je přesnější, t. j., jak rozumíme tomuto přívlastku, že k představě, o niž jde, přiléhá lépe. To je omyl etymologisujícího nefilologa. Každé slovo nabývá svého významu přesného teprve ze způsobu, jakým si ho lidé zvyknou užívat. Když u nás vznikla (někdy v 17. stol.) potřeba vytvořiti vedle německé (a na jejím základě) také českou terminologii směnečnou, bylo třeba vyjádřiti také něm. termín einen Wechsel ausstellen. To se stalo dvojím způsobem; jedni, řídíce se vzorem podobných, starších výrazů domácích, jako kvitanci, dlužní list a p. vydati, tlumočili něm. frázi slovy směnku vydati; druzí, svedeni formou něm. slovesa, užili tu čes. slovesa vystaviti a vytvořili frázi směnku vystaviti. Obě rčení znamenají totéž a význam obou sloves je v tomto [198]spojení navlas týž, protože byl přesně určen významem slovesa ausstellen (ve rčení e. Wechsel ausstellen), jehož jsou obě česká rčení náhradou, a je pevně ustálen spojením s představou, jejímž slovním symbolem jsou i cizojazyčné výrazy Wechsel ausstellen, tirer une lettre de change atd. Kdyby se bylo místo obou českých rčení směnku vydati n. směnku vystaviti ujalo Thamovo směnku postaviti, byl by efekt zase navlas týž a sloveso postaviti by zde bylo mělo z příčin týchž týž význam jako slovesa vydati n. vystaviti. Neboť na to nesmíme zapomínati, že slova nemají svůj význam v jazyce sama ze sebe, nýbrž že ho nabývají teprve spojením s představou, za jejíž označení byla zvolena. Proto totéž slovo za různých okolností a v různých spojeních může míti význam různý a naopak různá slova za týchž okolností a v týchž spojeních mohou míti význam týž (t. zv. synonyma). Každému z nás je zajisté jasno, že zcela jinou činnost označuje sloveso vydati ve výraze vydati peníze (ausgeben), jinou ve výraze vydati zákon (erlassen), jinou ve výraze vydati básně (veröffentlichen), jinou ve výraze vydati svědectví (ablegen) atd., a nikoho nenapadne zatracovati sloveso vydati ve výraze vydati knihu proto, že tu má slovo vydati (vydání) svůj užší technický smysl, jiný než na př. ve výraze vydati svědectví nebo vydati celou gáži. Proto také, užívá-li se slovesa vydati ve rčení akcie vydati s významem ‚emittieren‘, nemůže to býti naprosto žádnou překážkou, abychom téhož slovesa vydati neužívali ve rčení směnku vydati s významem ‚Wechsel ausstellen‘.
Je arci pravda, že sloveso vydati znamená etymologicky ‚dáti ven‘, ale mluvíce nemyslíme na etymologii, nýbrž uvědomujeme si po každé jen ten speciální význam, který má jisté slovo za jistých okolností. Kdybychom každý výraz etymologicky rozbírali, rozbořili bychom celý lexikální systém řeči a vrhli bychom jazyk o tisíciletí zpět, t. j. do dob, kdy se význam slov ještě nezačal pod tlakem potřeby a za podpory okolností měnit. Zdá-li se nám, že sloveso vydati ve výraze vydati směnku nepřiléhá k představě činnosti, o niž jde, tak přesně jako něm. sloveso ausstellen ve výraze Wechsel ausstellen, je to jen optický klam, vznikající nestejností hlediska; u slovesa vydati si připomínáme jeho význam původní, u slovesa ausstellen máme na zřeteli jen ten speciální význam, který má právě ve rčeních eine Urkunde, einen Wechsel etc. ausstellen. Ale sloveso ausstellen dospělo k svému speciálnímu významu v tomto rčení právě tak jako naše sloveso vydati. Také ausstellen jako naše vydati znamená vlastně a znamenalo dříve ‚dáti ven‘ (herausgeben, aushändigen) a v tom smyslu se ho dříve o listech a p. také užívalo (allein die Briefe mussten sie zuvor alle ungelesen ausstellen Schweinichen 1, 214 a j. u Grimma). Svého [199]speciálního významu nabylo sloveso ausstellen i naše vydati synekdochicky, t. j. tak, že poslední článek (třeba ne nejdůležitější) řady dějů byl vzat i za označení článků předcházejících. Jako naše sloveso vybaviti, které neznamená vlastně nic víc než způsobiti, aby něco bylo venku (= faire partir), rozšiřuje se za jistých okolností (na př. je-li řeč o nevěstě) v ten smysl, že znamená i to, co předcházelo, t. j. opatření vším potřebným před odchodem, a časem především to (vybaveno může být děvče, i když se nevdá), tak také slovesa vydati i ausstellen začínají znamenati časem, je-li řeč o listinách, nejen ‚dáti je ven‘ (z kanceláře, z rukou), nýbrž také a především je napsati, pečetí opatřiti atd. Tato představa je tedy v jejich významu implicite obsažena a jako věc důležitější proniká v jejich významu do popředí a zatlačuje význam starší a etymologický. Proto se nám zdá, že sloveso ausstellen, jehož etymologie si nejsme vědomi, blíží se významem slovesu napsati; ale i v tomto pojetí zůstává stopa jeho významu původního (herausgeben), neboť lze ho užíti v tomto posunutém pojetí vždycky jen o listech a spisech, které bývají vydávány ven, ne o jiných: můžeme říci tedy na př. ein Zeugnis ausstellen, ne však na př. ein Protokoll n. ein Gedicht ausstellen.
I v tom se sloveso vydati se svým něm. synonymem shoduje. Chceme-li od úřadu, aby nám vydal vysvědčení, máme při tom na mysli především a hlavně to, co předchází, t. j. aby si úřad opatřil informace, aby je sepsal formou vysvědčení, opatřil razítky, podpisy atd. Tak i při jiných spisech úředních. Vydání je už pouhý důsledek, který ani není nutný. Škola vydává všem žákům vysvědčení, i takovým, kteří si pro ně třeba ani nepřijdou (kteří si je nevyzdvihnou). Průmyslové a j. podniky vydávají akcie, t. j. vykonají všecko, čeho je třeba, než akcie přejde do vlastnictví jiné osoby; ale vydány jsou i ty akcie, které nejsou dány ven, nýbrž zůstanou majetkem podniku. Stát vydá za deset milionů pětikorun, t. j. opatří si zákonné schválení a narazí je, ale polovice jich třeba zůstane v pokladnách Nár. banky. Říkáme-li, že úřad odepřel někomu vydati pas, nemyslíme při tom, že snad je pas úplně připraven, ale že se úřad zdráhá odevzdati jej do rukou žadatelových, nýbrž především a hlavně na to, že úřad odmítl provésti úřední výkony, jejichž resultátem je pas. Atd.
V takových a podobných rčeních je tedy význam našeho slovesa posunut zcela analogickým způsobem jako význam něm. slovesa ausstellen. Proto také vydati směnku znamená a znamenalo dosud nejen ji dáti ven, z rukou, nýbrž také a především vykonati vše, čeho je třeba, aby směnka byla směnkou. Shoduje se tedy i po této věcné stránce výraz směnku vydati úplně s výrazem Wechsel ausstellen, a [200]je to jen nepřesné odhadování významového obsahu českého rčení, tvrdí-li se v průvodové zprávě směnečního zákona, že výraz vystaviti směnku, který je pouhým otiskem něm. výrazu Wechsel ausstellen, je přesnější. Výraz vydati směnku je stejně přesný, protože znamená totéž, a co víc, je správnější, protože je češtější.
Jednu nevýhodu proti slovesu ausstellen naše české sloveso vydati ve rčeních, o nichž zde vykládáme (nějakou listinu vydati), ovšem má a bylo ji vidět už z výkladů předešlých. Tu totiž, že je ho možno užíti vedle pregnantního významu, jehož nabylo ve rčeních vysvědčení, pas, akcie, směnku vydati (= ausstellen) také v jeho významu základním, v tom, v jakém ho užíváme, mluvíce na př. o vydání knihy poslovi, o vydávání psaní na poště a p.[4] Ve rčeních uvedených nepadá možnost tohoto dvojího významu na váhu, protože složený výkon, který nazýváme vydáním pasu, vysvědčení a p., zahrnuje v sobě zpravidla i skutečné odevzdání do cizích rukou, jako zase nevydání vylučuje zpravidla i všechny výkony předcházející. Stane-li se však přece, že se oba výkony, ten, který označujeme slovesem vydati ve významu pregnantním, a ten, který vyjadřujeme týmž slovesem ve významu základním, stavějí proti sobě, pomůže zpravidla jako v jiných případech kontext k správnému odhadnutí významu v obou případech. Říkáme, že školy vydávají pololetně vysvědčení; ale přes to nevznikne nedorozumění, řekneme-li, že se v jistých případech vysvědčení nevydá žákovi, nýbrž jeho otci. Říkáme, že někdo požádal o vydání pasu (Reisepassausstellung), ale zcela jinak rozumíme slovesu vydati ve větě, že jeho pas nebyl vydán jeho ženě, nýbrž teprve jemu osobně. Ale může nastati případ, kdy z důvodů zvláštních, na př. pro přesnost právního názvosloví, je třeba, aby ze dvou představ, pro něž v obyčejné praxi vystačíme s jedním slovem, měla každá své pojmenování zvláštní. V takových případech osobuje si odborné názvosloví právo specialisace, t. j. právo užíti slova, jehož význam je široký, jen pro jednu určitou představu, a pro představu jinou, kterou by také mohlo vyjadřovati, vyhledati v jazyce jiné slovo toho významu. Tak slovo žalář má v názvosloví právním svůj určitý a přesně vymezený význam a liší se jím od slova vězení; pro případy vyloučené z významu slovesa vypověděti užívá právní terminologie slova vyhostiti atd. A o takovou specialisaci jde patrně i při výraze směnku vydati.
[201]Podle informace, které poskytl redakci NŘ. p. dr. K. Herrmann-Otavský, profesor obch. a směnečního práva na universitě Karlově,[5] je vskutku speciálně při směnkách třeba činiti rozdíl (který při obyčejných listinách celkem mizí) mezi oběma významy, v nichž slovesa vydati je možno užíti a o nichž bylo vykládáno výše, totiž mezi vydáním v obyčejném toho slova významu ‚dáti od sebe‘ a mezi speciálním významem, v němž se užívalo dosud slovesa vydati ve rčení směnku vydati a který v sobě zahrnoval všecky výkony potřebné k tomu, aby směnka byla směnkou, event. i dání od sebe (Ausstellung des Wechsels). Tento rozdíl, na němž podle informací prof. dr. Herrmanna-Otavského je založen dokonce počet t. zv. teorií směnečních, došel časem výrazu i v směnečním názvosloví německém, kde významová platnost výrazu Ausstellung des Wechsels zúžena toliko na právní zřízení směnky, její právní kreaci od osoby závazku se podjímající, kdežto pro výkon, jímž se směnka odevzdává v ruce cizí, zvolen výraz Begebung des Wechsels. V tomto osvětlení vypadá celá věc arci podstatně jinak než v citovaném výkladu směnečního zákona. Neběží o to, zavést nový výraz »správnější a přesnější« (t. j. podle mínění autorů zákona sloveso vystaviti) místo dosavadního výrazu vydati (směnku), nýbrž o to, aby vedle dosavadního výrazu směnku vydati byl nalezen ještě další výraz k tomu cíli, aby těmito dvěma výrazy byl vystižen ten žádoucí rozdíl věcný, který vyjadřuje německé názvosloví výrazy Ausstellung a Begebung (des Wechsels).
Pokusíme-li se přispěti k rozřešení toho úkolu se stanoviska jazykového, vyloučíme především z počtu sloveso vystaviti, ať jako náhradu slovesa vydati či jako nový termín vedle něho zaváděný. I odborná terminologie je součástí jazyka, a proto i ona musí dbáti jeho zákonů tvůrčích a vývojových. Sloveso vystaviti v tom významu, jaký má míti ve rčení vystaviti směnku, vymyká se, jak bylo výše ukázáno, z významového vývoje tohoto slovesa, vzbuzuje v člověku s nepokaženým citem jazykovým zcela jiné představy, než má vyjadřovati ve rčení směnku vystaviti, a lze mu rozuměti v tomto smyslu jen prostřednictvím němčiny, t. j. jen tomu, kdo ví, že je to zcela mechanický otisk slovesa ausstellen; rčení směnku vystaviti je výraz pořízený bez znalosti skutečných významů slovesa vystaviti, tedy výraz neumělý a nesprávný. Úkol, jak vyhověti potřebě rozlišiti slovně to, co Němci míní dnes slovem Ausstellung, t. j. všechny úkony směřující k tomu, aby se kus papíru stal směnkou, a to, co vyjadřují slovem Begebung, t. j. [202]odevzdání do jiných rukou (v oběh), bylo by možno řešiti dvojím způsobem; buď podržeti ve významu prvním (W. ausstellen) sloveso vydati a pro druhou představu hledati v českém slovníku výraz, který by se k ní nejlépe hodil, anebo obráceně užíti slovesa vydati zde (v terminologii směnečné) v jeho významu obecném ‚dáti ven‘ jako ekvivalentu slovesa begeben a hledati výraz nový pro vytvoření směnky (Ausstellung). Oboje řešení je možné.
Se stanoviska jazykového by se doporučovalo spíše řešení první, podržeti výraz směnku vydati ve významu německého Wechsel ausstellen, protože se přimyká více k jazyk. tradici. Výrazu směnku vydati se až dosud v dobrých spisech právnických užívalo pravidlem jako ekvivalentu tohoto výrazu německého; oba výrazy jsou tedy tímto dlouhým užíváním k sobě spjaty a význam českého slovesa vydati se nevzpírá, jak bylo výše ukázáno, v této a v podobných souvislostech ani omezenému užití významovému, jaké přisoudila novější terminologie něm. slovesu ausstellen proti begeben. Podržíme-li výraz směnku vydati jako ekvivalent výrazu W. ausstellen, zachováme shodu s výrazy, v nichž sloveso vydati vyjadřuje představu touž anebo velmi blízkou, jako jsou výrazy vydati potvrzení, vysvědčení, pas, peníze, akcie atd., ustálené namnoze staletou praxí jazykovou. V tom případě by bylo nutno hledati pro druhou představu, odevzdání směnky do jiných rukou, výraz zvláštní. A tím se dostáváme k třetímu důvodu pro tento způsob řešení, t. j. k faktu, že tímto způsobem rozdíl mezi Ausstellung a Begebung u nás také už řešen byl. Terminologie Kadlcova-Hellerova (1898, 1900), která termín Wechsel ausstellen vyjadřuje (jen) výrazem směnku vydati, překládá něm. Begebung von Wechsel slovy postup směnek, převod vlastnictví směnky; také nový Sterzingrův Slovník (Encyklopedický slovník německo-český 1916—1928) podržuje pro první termín české výrazy dosavadní, kdežto za něm. termín Wechsel begeben klade čes. směnky postupovati, dávati v oběh. Byl-li by pro tento něm. termín zvolen výraz dáti v oběh (do oběhu), který se zdá širší než slovo postupovati atd., bylo by dosaženo také shody mezi dvojicemi výrazovými vydati akcie a dáti je v oběh, vydati nové peníze a dáti je v oběh, které, pokud laiku možno posouditi, vyjadřují dvojice představ analogické k představám, které by byly označeny dvojicemi vydati směnku a dáti ji v oběh.
Druhý způsob řešení (ausstellen = x, vydati = begeben) měl by snad jistou přednost praktickou v tom, že by zabránil možnosti bráti sloveso vydati v jeho dvojím významu (obecném a odborném), o němž byla řeč výše; vydati by tedy znamenalo toliko [203]‚dáti ven, dáti v oběh‘ bez ohledu na kolise s jinými odbornými výrazy, v nichž je ho užito jinak (vydati akcie, peníze); pro Ausstellung, t. j. souhrn výkonů předcházejících před vydáním směnky v tomto smyslu bylo by třeba najíti výraz zvláštní. V jazyce starším se k tomu v případech analogických užívalo rozličných sloves, nejčastěji sloves dělati, udělati, zdělati nebo učiniti (ten list, kterýž mi jest na něho udělán Arch. Č. 11, 259 ex 1451; že jest jemu měl udělati list na 80 kop t. 7, 528 ex 1480; 9, 359 ex 1484; 10, 366 ex 1486; odpieraje tomu, že jest on prve list [dlužní úpis] na se udělal, t. 8, 455 ex 1487; o těch listech, abychom je též jako i vy zdělali a vydali t. 2, 22 ex 1446; posielám vám list na ty penieze, tak jakž obyčej takové listy dělati t. 10, 133 ex 1526 a č.; list smluvní panem Mikulášem Hořickým učiněný t. 8, 454 ex 1487). Vedle těchto sloves, která se svým širokým obsahem významovým velmi dobře hodila na označení složitého výkonu (napsati, podpisy opatřiti, pečeti přivěsiti atd.), užívalo se dále (jako posud) slovesa psáti a jeho složenin (kažte vedlé toho list hlavní na 100 kop napsati Arch. Č. 9, 123 ex 1457; smlouvou konečnou na ceduli řezané sepsanou t. 12, 475 ex 1501 a j.), řidčeji slovesa postaviti (na př. Drn. 80, v. výše), od 17. také slovesa vyhotoviti (smlouvou vyhotoviti Prasek, Listy posílací, z r. 1673, u Kotta 3. Přísp. 481), utvořeného zjevně podle něm. ausfertigen, jehož se v kancelářské češtině užívalo za něm. ausstellen (vedle sl. vystaviti) přes námitky brusů (na př. matičního od 3. vyd.) až do našich dnů.
V slovnících novočeských se vyskytují jako překlad něm. slovesa ausstellen, je-li řeč o listinách vůbec, vedle slovesa vydati (a vyhotoviti) nejčastěji výrazy zdělati, sepsati, napsati, složiti a zříditi (na př. smlouvu a p.). Dovolávají-li se naši zákonodárci jako opory pro nesprávný výraz vystaviti směnku analogie (mylné ovšem) s lat. termínem erigere instrumentum (franc. dresser un acte), hodilo by se k účelu, o nějž zde běží, snad nejspíše sloveso zříditi (směnku), jehož významový obsah je dost široký, aby mohl býti k tomu zvláštnímu účelu v terminologii odborné uměle zúžen, jako se děje v takových případech velmi často (srov. na př. zúžené v stč. terminologii právní významy slov člověk, moc, zmatek, dobrý, státi, staviti, sedati, odpověděti atd.). Je-li výklad ve směnečním zákoně, citovaný zde na začátku, správný, bylo by ovšem nemožno užíti slovesa zříditi místo nespr. vystaviti, protože podle toho výkladu je mezi výrazy zříditi směnku a vystaviti směnku podstatný rozdíl (»…mohu učiniti místem vystavení Prahu — a to směnečně rozhoduje — ačkoliv zřizuji směnku v Brně«). Podle výkladu, jejž poskytl redakci tohoto čas. p. prof. Herrmann-Otavský, je třeba ro[204]zeznávati v směnečním právu »vystavení« směnky (Ausstellung) a vydání směnky (Begebung). Protože zřízení směnky není podle výkladu v zákoně totéž co »vystavení« (Ausstellung) a zajisté ani totéž co vydání (Begebung), šlo by tu patrně o pojmy tři, t. j. zřízení, »vystavení« a vydání, jejichž vzájemný poměr, zvláště pokud jde o pojem první, není mně jako laikovi dost jasný. Existuje-li rozdíl mezi těmito třemi výrazy, který jsme z obou výše uvedených premis vyvodili logicky správně, také ve skutečnosti (a není-li tu snad nějaký zmatek v premisách), bylo by nutno sloveso zříditi pustiti se zřetele.
V tom případě by bylo snad možno sáhnouti v náhradu za nečeské vystaviti k některé z uvedených složenin slovesa psáti, na příklad napsati (sepsati), které by pak praxí nebo zákonem byl vtištěn zvláštní, pregnantní význam, o nějž tu běží (»W. ausstellen« budiž = »směnku napsati«). Nebylo by to nic nesnadného ani nebývalého, neboť v starší české terminologii právnické máme zase doklady toho, jak se právě také slovesa psáti a jeho složenin užívalo ve významech zvláštních (zúžených) k označení jistých výkonů právnických; psáti koho znamenalo někoho za psance prohlásiti, proskribovati, zapsati někomu něco značilo ‚někomu něco (slíbiti) a písemně mu to zajistiti‘. Sloveso napsati by onoho zvláštního, směnečně odborného významu mohlo nabýti tím snáze, že by se výraz napsati směnku sice oddálil od výrazu německého, ale zato se sblížil s franc. tirer une lettre de change nebo s angl. to draw a bill (of exchange), při nichž také v popředí dnes vystupuje představa psaní.
Těmito návrhy vybočujeme však už poněkud z kompetence jazykové kritiky, neboť posouditi vhodnost některého slova k označení nějakého pojmu odborného musí býti ponecháno především odborníkovi, který zná terminologii svého oboru v celém rozsahu a může si tedy býti vědom obtíží, které by zavedení toho neb onoho správného výrazu mohlo způsobiti v soustavě jeho terminologie. Úkolem tohoto článku bylo jen ukázati, že je náš jazyk dosti bohatý na výrazy, jichž by bylo možno užíti k vyjádření rozdílu mezi tím, co Němci nazývají Ausstellung des Wechsels a čemu říkají Begebung, a že k tomu nebylo třeba uzákoňovati zjevný a prokázaný germanismus směnku vystaviti.
[1] V citovaném výkladu směnečního zákona zavádějí zbytečně slovo výstavce podle pol. wystawca; k slovesu vystaviti (vystavovati) je správně tvořené české nomen agentis vystavovatel. Právě tak k slovesům vydati, vydávati je příslušné subst. vydavatel (nikoli vydatel, jak bývá často psáno a tištěno).
[2] V slovníku Dobrovského se vyskytuje výraz vystaviti směnku (pod heslem Wechsel) teprve v II. díle (1821), který je prací Hankovou a Puchmajerovou; v I. díle, který vydal (1802) sám D., je za překlad něm. (eine Urkunde) ausstellen užito staršího slovesa vyhotoviti, které znal D. patrně ze spisů 17. stol.
[3] Pol. wystawić weksel, i když je původu německého, nezaráží tolik v polštině jako naše vystavit směnku v češtině, protože si pol. wystawić udrželo a vyvinulo významy onomu užití blízké, kterých čes. vystaviti pozbylo anebo jichž vůbec nemělo; na př. wystawić kościoł (= vystavěti kostel), w. regiment (= zříditi), w. dzielo (= poříditi) a p.
[4] Teoreticky by ovšem mohla nastati takováto kolise i při slovese ausstellen, že by výraz eine Urkunde ausstellen mohl znamenati jednou ‚dresser un acte‘ (význam pregnantní) a jindy ‚exposer un acte‘. Ale taková situace naskytne se jistě zřídka.
[5] Redakce NŘ. děkuje při té příležitosti p. prof. dr. K. Herrmannu-Otavskému za laskavost, s jakou na její dotaz v této věci odpověděl.
Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 9, s. 193-204
Předchozí Mě
Následující Josef Brambora, R. (= Redakce): Balbín či Balbin?
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1