Přípona -yni, -yně při přechylování

František Oberpfalcer

[Articles]

(pdf)

-

O suffixu -ynja. — Přistupuje k mužským tvarům neměněným. — K slovům na -k, -ák, -ek. — Přípona -kyni k maskulinům přímo. — Místo muž. -ec, -ece. — Jiné typy.

1. Také další přechylovací přípona -yně vznikla asi složením ze dvou prvků; o toni J. Zubatý, Zu den slavischen Femininbildungen auf -yńi (Archiv f. slav. Philologie 25, 1903, str. 353—365). Starší tvar přípony -yně zněl -yńi a zachován je v círk.-slov. tvarech jako bogyńi, drugyńi, gospodyńi, rabyńi a též v stč. prorokyni, hospodyni, poselkyni, Němkyni, bezdětkyni a knieni. Sblížením s ja-kmenovou deklinací vznikl odtud nom. bogyńa, čes. bohyně atd.

2. Příponou -yni, -yně se přechylují maskulina v těchto slovech: Pass. 430 toť beru na mé bohy i na mé bohyně; slovo bohyně značí také hadačku (srov. stčes. bohyňovati ‚předpovídati‘), lidovou lékařku, a to na jihových. Moravě (st.-hroz. BartS. 20 bohyňa potřebuje k bohování vosku; val. M. Václavek, Mor. Valašsko I, 1894, str. 96, Č. Kramoliš, Zábobonky 1928, str. 101), ve Slezsku, na Slovensku: SlP. III, 3, 292 slievanie vosku sa koná práve len od vychýrených vedomkyň, bohyň lebo bosoriek, ktoré pri tom cosi pošušky šomrú a ziechajú; muž týchž vlastností se nazýval stč. bohynnik, slez. bohyňář (Kott 5, 1028 šel do bohyňářa), val. božec; srov. též jičín. husy se nažraly máku a sou jako bohyně: — Lit. Skutk. 16, 18 to ta běsyně činieše ‚puella habens spiritum pythonem‘; — OtcB. 194b uzřev sestru mistryni nad jinými pannami; TkadlS. 14a (Medea) byla prvá mistrovaná mistryně v seznání a v běziech učenie hvězdářského: VelPol. 533 zahálka jest mistryně a původ zlého; Pam. arch. 19, 312 (1516) mistryně ‚mistrová‘; Orloj 7b ona (bude) má mistřni; Němcová, Chyše pod horami (Sp. 4, 360) (Amélie) zpívala jako švédský slavík, na fortepianu byla mistryní; Šach. 299a ó kak by toho nebyly někdy králové (‚reginae‘) a jich hofmistryně přezřely pannám!; — Štít. uč. 55a hospodyni múdrá a šlechetná k měsieci jest přirovnána; hor.-blan. 47 hospodiňe, hospoďiňe; slc. Kál. 180 hospodaryňa; — Klaret 2189 podruhyně ‚inquilina‘; — ŽPod. 122, 2 k tobě zdvižech oči moji, jenž bydlíš na nebesiech. Toť jako oči panoší v rukú pánóv svých, jako oči robyně v rukú panie svéj; slc. Kál. 560 rabyňa ‚otrokyně‘; — Háj. 381a (kněží podávají svátost oltářní) [6]lotrům a lotryniem zjevným; Jg. 2, 354 bezectná lotryně; Baw. 45a (Ezop 1883) (člověk k lapené kolčavě, jež mu před lapením vychytala myši:) když mi ty prospěch činieše, sama prospěch míti chtieše, hubieše mé vrahy všaké, jsúc vrahyně moje také; hor.-blan. 47 sem dobrá Čechiňe; Němcová, Pohor. vesnice (Sp. 3, 162) když mne nebude chtít Čechyně, pudu za Němkyní; t., Obr. z ok. domaž. (Sp. 9, 30) lid zde (na Domažlicku) místo Češka říká Čechyně; plas. Kott. 1, 896 lenochyně ‚líná žena‘; bošácR. 396 obryňa; R. Pokorný, Z potulek po Slovensku II, 132; na Hradové obři vymizeli. Lid vypráví též o obřini; han. t. 6, 633 kocharyna ‚farní kuchařka‘.

V uvedených příkladech přistupuje suffix -yni k tvaru mužskému nijak neměněnému. Řadíme sem též slovo kněhyně (ukraj. kńehýńa ‚kněžna‘, ‚nevěsta‘, srbch. knèginja ‚kněžna‘), jež se v starší době zkracovala v knieni, na př. DalC. 47a Drahomiř… ta knieni pohanka bieše; t. 45 u svatého Jiuří abbatyšě knieniem rodička (Jitčina) bieše. Srov. jméno nejvyšší hory v Mor. Karpatech Kněhyňa. Němcová, Sloven. poh. (Sp. 7, 150) do hlubokého sklepa, kde mladá kňahňa ukryta byla; t., Uh. město (Sp. 10, 162) (rychtářské znamení) jmenovali kňahyňa; Sloven. spevy I, 167 mojou kňahňou budeš.

3. Je dosti slov, v nichž před příponou -yni je hláska k. Někdy je toto k součástí kmene, jako: DalC. 7a Lubušě prorokyni bieše; Hrad 71b (Anna) prorokyni slovieše; TkadlS. 5a preč jest mého všeho dobrého jistá prorokyně; Pulk. 154a pojal vnukyni uherského krále; slc. Kál. 110 drakyňa ‚dračice‘, ‚zlá žena‘; Kom. Jan. 647 mrtvé hrdiny a rekyně mezi bohy počítali; Lit. Hier. Paul 1 když Veliká Řekyna slula ‚Magna Graecia‘; Troj. 2a (1468) Veliká Řekyně (tišť. rzekynie), kterážto slula jest Italia (Graecia Magna).

Jindy se přechylují maskulina odvozená suffixem -ák: Stat. Clar. 1436, 14 ta mistryně má učiti novákyně všemu náboženství; Br. na Ezech. 13, 18 ony (prorokyně) pak jako chytrákyně všechněm tak mluvily, jak by se zachovati mohly; J. Závěta, Dvorská škola 117 nebo i ženy chtějí za učené mudrákyně při dvořích slauti; Ol. 2. Par. 35, 25 zpěváci i zpěvákyně ‚cantatrices‘; Pr. 2. Reg. 19, 35 aneb zdaliž mohu poslúchati zpěvákuov a zpěvákyň; ModlB. 3b já žebrákyně; Konáč (J. Vlček, Lit. I, 344), Pekař, Kost I, 98 (1647) žebrákyně; slc. Kott 5, 792 (z Bernoláka) žebrakyně; AČ. 11, 261 (1451) cho[7]dákyně ‚žebračka‘: Popr. R. 45a (1427) (zloději) zabili Motyčku (motyčkú?) chodáka chudého ‚žebráka‘; Leminger, Král. minc. (Rozpr. ČA. I, 48) 163 (r. 1468) hudákyně (: slc. gemer. [Jg. 1, 777] hudák, hudec‘); Němcová, Obr. z okolí domaž. (Sp. 9, 36) když se odtamtud (z Prahy) děvčata vrátily, stěžovaly si, že jim tam říkají horakyně a že si z nich smíchy tropí.

Končí-li se mask. na -ek, zůstává při přechýlení z mužské přípony jen -k-: ChirB. 39a ženy ani panny nepojímaj, leč jedno podběhu, nebť jest strach, by nebyla bezdětkyně; Lact. 251d bezceckyně ‚Amazones‘; TandZ. 186b jemu (třpaslkovi) třpaslkyni da; KolAA. 50a (1513) po Markétě, své pastorkyni; VelQ. 235 pastorkyně ‚prvnějšího muže neb ženy dcera‘, ‚privigna‘; val., horň. BartS. 283 pastorkyňa ‚nevlastní dcera‘; bošácR. 429 pastorkyňa; slc. běloh. 17 Turkyňa; SušP. 146 ta stará Turkyňa u Dunaja stála; Němcová, Babička 110 černé kachny turkyně; t. 220 musela mnohdy být svědkyní jejich (chlapců) hrudování se, jestli jeden druhého při klouzání strčil. — Také k slovu děcko bylo utvořeno fem. děckyně ‚dětinská žena‘ (Jg. 1, 344).

Ze jmen zvířat se sem hlásí název pro samici mezka: Hus Post. 59b oslice a mezkyně; Lobk. 76b něco… tu bylo také kobyl a něco mezkuov a mezkyň; Š. Lomnický, O pýše 121 měl kněz nějakou mezkyni; VelKal. 13. Apr. na mezkyni s provazem na hrdle po městě voditi. Vedle tohoto jména měla starší čeština též formu mzhyni, mzhyně: Comest. 86a David měl mzhyni, na níž byl usadil Šalomúna; ta náleží k mask. mezh (ŽKlem. 31, 9 neroďte býti jako kóň a mezh, jimžto nenie rozum; honič nebo vlastník mezků se jmenoval mzák (Klaret 2203).

Příponou -yně se tvoří též několik názvů samic od základu vypůjčeného z němčiny: Jg. 1, 170 brakyně ‚vybrakovaná ovce, kráva‘; BartS. 23 břakyňa ‚ovce, jež roste na břaku‘ — něm. Brackschaf; holtyně nebo holkyně (Jg. 1, 718) ‚ovce, kterou ovčák sobě panskou pící krmí‘ — něm. Haltschaf; bachyně ‚svině, zvl. divoká‘ — něm. Bache; merhyně — střhněm. merhe ‚Mähre‘; srov. Dač. 1, 78 dva zemané… sodomské věci s ženami merhyněmi provozovali ‚nevěstkami‘.

4. Od případů uvedených v předchozím odstavci byl abstrahován suffix -kyni, který je při přechylování velmi produktivní. Jeho rozšíření mohlo býti podporováno také kontaminací s příponou -ka. Srov. círk.-slov. pastor’kyni vedle [8]pastor’ka, pol. posełkyni vedle posełka, srb. arapkinja ‚Arabka‘, čes. Němkyně vedle Němka. Často přistupuje -kyni, -kyně přímo k tvarům mužským, jako: Modl. 3b poselkyni k apostolóm učinil si ji; BartP. II, 40 šenkérka naľíła (vína), posełkyňa nésła ‚sklepnice‘; bošácR. 470 poselkyňa ‚služka‘; Kál. 507 posolkyňa ‚poslice‘; — RokPostŠ. II, 652, 63 (duše po křtu) byla přítelkyně jeho (Boha), byla tovařiška svatých anjeluov; Lomn. Kanc. 2, 33 jakž (p. Maria) do domu vešla, Zachariáše jest našla, Alžbětu, přítelkyni svau ‚příbuznou‘; Pís. arch. I, 81a (1534) jakožto najbližšie krevnie téhož Špíška přietelkyně; Vikl. 181a pravdě protiví sě lež jakožto veliká nepřítelkyně; Právo král. horničie I, 5, 4 násilé jest nepřietelkyně právóm; — KolDD. 214a (1620) (statek svůj) Kateřině, manželce mé, jakožto shromažditelkyni a pomocnici mé věrné a milé (dávám); Janiš, Sprav. včel (1789) 267 královna včelní, hlavní včelní osoba a přikazatelkyně v oulu; B. Němcová, Baruška (Sp. 1, 80) Baruška upřímně se vyzpovídala své dobroditelkyni ze všeho; Čeehoslov. 1824, 324b aby učitelkyni její hodinu na nějaký čas napřed zaplatil; J. Kollár, Kázně 1 (1831), 471 (horlivá přítelkyně náboženstva, vroucná ctitelkyně boží, milovnice svatých věcí a služeb; KolU. 30a (1689) že o původkyni… nic zlého neví ‚žalobnice‘, ‚actrix‘ (: póvod ‚žalobník‘); Krok 2, 336 vojna hrozí, stíhána cizí jsem a hostkyně vojnou; Hug. 434 za zlodějkyni; RokPostŠ. I, 204 ad 201 lotrkyně; Puch. 171b nějaká mudrkyni; RO1A. 142a neb jest byla všech šlechetností misterkyně; Wint. Prům. Obch. 275 (1559) knapkyně (: knap ‚soukenický tovaryš‘, ‚soukeník‘); Jg. 4, 613 (z Plk. Mus. 41) tovaryškyně; BřezSnář. 184 pojme ženu chlapkyni ‚poddanou‘; KronTur. I, 234 chlapkyně; Krok 3, 175 vrahkyně nezbedná, niť života mého neprotneš; slc. Kál. 174 hoferkyňa ‚hof(i)erka‘ ‚hofrava‘, ‚podruhyně‘; han. NL. 4. XII. 1927, č. 334, str. 14a (O. Přikryl) hoferkeň; NVČs. 22, 178 doktorkyně; klad. 58 dochtorkyně; bošácR. 217 keť sa korhelkyňa vydarí, je horšá než korhel ‚opilec‘; t. 66 nadala mi do korhelkíň; slc. Kál. 426 opátkyňa ‚abatyše‘; t. 192, SlP. 1896, 603 husiarkyňa ‚husiarka‘, ‚husačka‘; Kál. 92 deverkyňa ‚mužova sestra‘, ‚zolva‘; Živena 18, 159a členkyňa (spolku).

5. Ještě hojněji se tvoří příponou -kyni žen. jména k mužským na -ec: DalC. 79b Němkyni bude němečskú čeled mieti; jihoč., jičín. němkyně ‚německá myš‘, ‚krysa‘; ComestC. 38b jako jiné cizozemkyně; hor.-blan. 47 Morafkině, polen. 93 [9]Moravkyň (: Moravec ‚Moravan‘); Rubeš, Pan Trouba (Sek. Sp. 1906, str. 61b) v rodině L. jest to stará zásada, že se žádná kmenovkyně po 20 roků vdáti nesmí ‚dívka z rodu‘ (t. čekání je takořka losem všech kmenovců rodiny Traube); Tyl, Kusy mého srdce 1844, 2, 20 družička nebyla spanilejší, nežli bohatkyně, kteráž sobě… tváře neprohledným závojem zastírá; hor.-blan. 47 bohatkině; NVČs. 22, 178 dobrodinkyně; Němcová, Babička 5 a nyní ctěné je (jméno hraběnky z Kounic) co jméno příznivkyně lidu, podporovatelkyně všeho, co dobré a krásné; Kubín Podkrk. Záp. 113 jeji kamarátka, eště vječí lakomkyně; Krok 3, 1836, 162 (S. Junica, t. j. P. V. Žák) z dálky lučím, šťastná jsem střelkyně (praví o sobě Chlorina); Němcová, Poh. vesnice (Sp. 3, 180) Jelenka (sedala) na Andalusana, jehož srst černější byla nad aksamitovou sukni jezdkyně; klad. 58 šeno prochlasce, je to stará vopilkyně; Žert a prav. 1776, 79 měšťan jeden měl ženu velmi velikou ožralkyni; klad. 58 nevjerkyně; slc. Kál. 166 herkyňa ‚herečka‘; t. 744 umrelkyňa ‚umřelá‘ (: umrelec); t. 955 prišelkyňa: prišlec, prišelec ‚do obce přišlý člověk‘; t. 763 vedomkyňa ‚čarodějka‘, ‚hadačka‘ (: vedomec); slc. běl. 17 kupkyňa; Ol. Ex. 6, 20 vzal ženu Jachabeth, synovkyni svú ‚patruelem‘; Němcová, Dobrý člověk (Sp. 4, 214) s požehnáním tím vyprovodila stařena bratovkyni, kterou milovala jako svou, přes práh; V. B. Třebízský, Trnová koruna 1881, str. 173 jatkyně ‚zajatá žena‘ (: t., Bludaři [Sp. 7, 1907, 119] hmota prý je původcem zla a duše že jatcem je hmoty pobouřené); Kamenický-Velde, Dívčí boj 1832, 89 i rozešedše se tyto vyvolenkyně (Vlastiny) mezi řady, všem toho silného nápoje poskytovaly; J. Vodák, ČS. 30. VII. 1932, str. 9a racionalistka a osvícenkyně Karolina Světlá, ve všem opřená o vzdělání a uvědomělý kulturní vzestup; O. Scheinpflugová, Dvě z nás (LN. 24. VIL 1932) zatoužila… dovědět se více o osudu Andiny oblíbenkyně.

Sloven. ševkyňa (Bernolák sl. 2925), šovkyňa (Dobšinský, Sloven. povesti IV, 26) značí ‚švadlenu‘, ale náleží tvořením k mask. švec; srov. také SlP. 24, 431 ševka ‚šička‘ (dávno… naše ševky takým krížovým stehom vyšívaly).

V nové době se s oblibou suffixem -kyně přechylují maskulina na -ce: Jan Nejedlý, Youngovo Kvílení 87 smrt jest veliká rádkyně, která člověka nadechuje každou ušlechtilejší myšlenkou; Němcová, Babička 8 všickni obyvatelé vesničtí byli bratřími jí (babičce) a sestrami, ona jim byla matkou, rádkyní; Liter. listy 2, 1881, 46 jesti tedy krasověda nutnou [10]průvodkyní a rádkyní ve spisování dějin písemnictví; Němcová, V zámku a podz. (Sp. 4, 9) Klara vždy v pravý čas přestala (v hádce) a tím zavřela ústa i své odpůrkyni; NL. 8. I. 1901, str. 2e naše snahy národní v pí. Adamové měly vezdy přímluvkyni obětavou a ochotnou; Němcová, Poh. vesnice (Sp. 3, 82) (Jelenka) neobávajíc se již přísné dozorkyně (ve vychov. ústavě), …smála se do vůle; Čelakovský, Scottova Panna jezerní 17 rod kvítků rozsívá dárkyně příroda po těchto vrších; t. 29 brzo vstoupila k nim správkyně domu, paní obstarožní; Jungmann, Miltonův Ztracený ráj 2, 224 vyšla lásky vůdkyně, hvězda večerní; slc. Kál. 973 vodkyňa; t. 652 strojkyňa ‚strůjkyně‘; t. 884 zrádkyňa.

6. Mimo tyto tři skupiny nacházíme příponu -kyně ojediněle ještě při přechylování maskulin jiných typů. Přechyluje se tak několik slov na -ák: Němcová, Pohorská vesnice (Sp. 3, 89) dojímaly ho ty prosté, krásné písně národu více, než umělé arie divadelních zpěvkyň; hor.-blan. dolkyně (: dolák); lze sem připojiti též jméno ovce zubkyně: KolDD. 40a-b (1655) z ovčího dobytka… bahnic 10, zubkyní 5; Kol. ván. 213 ty mladé zubkyně všechny mu dám, ty staré brakyně doma nechám; jičín. zubkyně ‚veliká ovce‘; mask. k tomu zní zubák ‚beran‘ (Kott 5, 690), ale také se vyskýtá zubec (KottPř. 2, 413). Podobně slovo Bianc. 78a chodkyně ‚žebračka‘ má muž protějšek nejen chodák (v. § 3), nýbrž i chodec (ChelčPost. 205b žebrati hanba bude odstúpě od úřadu pána velikého i býti chodcem). V těchto femininech je -kyně místo -ákyně; podporovala to okolnost, že příslušná jména mužská mají vedle přípony -ák také příponu -ec.

Dále vstupuje přípona -kyně za mužské -ník: ČS. 26. VII. 1932, str. 51 sousedky se shlukly před domem vražedkyně a chtěly ji lynchovati; Němcová, Uh. město (Sp. 10, 157) je-li větší hospodářství a jsou-li děti, je i varovkyňa neb dojka v domě ‚chůva‘ (: varovník ‚hlídač‘); slc. Lípa I, 304 opatrovkyňa; Pongrác Kreutzberger, Pobož. přemyšlování (1783) 2, 686 služebník a služebkyně boží jest vpravdě možnější než největší potentát na světě, když otrokem satanovým jest; Palkovič sl. 2170 ponížená služebkyně!; SušP. 90 kde je moja Katerina, moja věrná služebkyňa; slc. Kál. 618 služobkyňa.

Slovo podělkyně ‚nádenice‘ (Němcová, Babička 293 [zahradník] prolízaje keř od keře, zdali tam podělkyně nezapomněly kopřivu) má mask. podělkář. Isolována jsou tvoření: Hus E. 1, 123 lid dává, mně (domnívaje se), by bóh požíval, [11]nalit bélité a bélkyně požívají s bélenci ‚modloslužebnice Bélovy‘; Dobrovský, Deutsch-böhm. Wörterbuch II, 1821, 118 bohakyně ‚bohačka‘; Kott 5, 1023 bohakyně (od N. Kdyně); Podlipská, Mír (1898), 434 zpupná bohakyně sklonila šíji před starou slečnou v staromodním obleku; polnic. 118 dobrotkyn(ě) ‚dobrodějka‘.

Pro nová ženská povolání se často volí přechýlené názvy té podoby, o níž zde mluvíme. Píše se na př.: správkyně ministerstva obchodu; M. B., ministryně v Dánsku; byla jmenována soudkyní u okresního soudu v N.; v Sokole se mluví o soudkyních při rozličných závodech; proti muži jednotlivci se staví žena jednotlivkyně; máme plavkyně, běžkyně, borkyně, tennisové mistryně; za titul ‚rada‘ se pro ženy úřednice navrhuje (odborová, vládní) rádkyně (v. NŘ. 16, 125); nad trestankyněmi se ustanovují dozorkyně atp. Tvoření taková mají oporu v tom, co známe z jazyka staršího i z dnešní mluvy lidové. V polštině se k mužským jménům na -ca nově tvoří na př. radczyni, wladczyni, wychowawczyni a p.

Naše řeč, volume 17 (1933), issue 1, pp. 5-11

Previous † Josef Zubatý: Břvany

Next Jiří Haller: Spisovná čeština a jazyková kultura I.