Časopis Naše řeč
en cz

Člen, členka

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pan MUDr. Jar. Přikryl z Libně nám poslal několik dokladů o nečeském označování ženských osob jmény rodu mužského (viz NŘ. VI, 24; VIII, 167; XIII, 8, 71, 166; a j.). Na kandidátních listinách k volbám do ústředního zastupitelství hl. m. Prahy se zas ještě vyskytla spojení jako »Hodinová Anežka, poslanec«. Dcera jednoho českého spisovatele se v novinách sama nazvala »bývalým přednostou«. Na divadelních oznámeních i v referátech jsou zpěvačky a herečky pražských divadel označovány titulem »člen« na př. člen Národního divadla a pod. Tu všude by jistě bylo na místě jméno rodu ženského: poslankyně, přednostka, členka. Je opravdu ku podivu, že na věc tak samozřejmou je třeba stále ještě ukazovat, ačkoli nejen Naše řeč, ale i úřady a noviny už několikrát zavrhly toto nepřirozené zaměňování rodu. — Pan odb. uč. J. Horák z ministerstva školství nás upozornil, že v našich úřadech vzniká nová hodnost, pro niž dosud není ustáleno jméno: slečna nebo paní rada. Nevíme, jak zní tento titul v úředních jmenováních, ale při oslovování se prý ujímá hybridní útvar »slečno odborový rado« a pod. Titul »rada« sice míval v starších dobách rod ženský, avšak obnovovat tento stav dnes už nelze. Bylo by to stejně násilné jako u slov správce, soudce, přednosta a pod. a jistě těžko bychom si zvykali skloňovat »slečně odborové radě, paním odborovým radám« atd. Naše úřady při nedávném upravování úředních titulů na tento případ asi ještě nepomýšlely, ale doporučovalo by se, aby byl aspoň nyní úředně zaveden titul, který by se shodoval s dnešními potřebami českého jazyka. Jinak tu vznikne stejně nečeský usus, jako byl u titulů doktorek, asistentek a j. Jsme si ovšem vědomi toho, že dobrá rada je tu těžká. Označení »paní radová« nebo »slečna radová« se ne[125]hodí, protože by v některých případech mohlo vésti ke zmatku významovému, a slovo »rádkyně« bude aspoň s počátku znít nezvykle (»slečna odborová rádkyně«). Má totiž ještě plný význam, jako má v mužském rodě slovo rádce, a formální pojetí, které je v mužském titulu »rada«, by se v něm teprve musilo vytvořit. Ale zdá se, že nebude jiná pomoc, než rozhodnouti se pro titul »rádkyně«. Zvykli jsme slovu poslankyně, zvykáme jménům mistryně, soudkyně a pod., zvykli bychom jistě i titulu rádkyně. — Pan četn. strážmistr F. Minařík z Unhoště píše, že četnictvo má potíže s ženským rodem ke jménu zločinec. Jde o kategorii lidí, jejichž povoláním je zločin, a vedle ustáleného slova zločinec je potřebí obdobného označení pro osoby ženského pohlaví. Nabízí se tu tvar zločinka, doložený arci spíše ze slovníků (už u Dobrovského) než z živého usu, ale přes to zcela vhodný, takže by bylo zbytečné hledat za něj náhradu.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 4, s. 124-125

Předchozí Fr. S. Jrš. (= František S. Jaroš): Návštěvou u novin

Následující »Dodlist«

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1