Bouša, Bauše, Kouša

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. V.) Zběžnou a méně pečlivou výslovností jmen Bohuslav (s domáckým tvarem Bohuša, Bohuše, Bohuše), Bohuchval a pod. vznikalo Bouslav (Bouša, Bouše), Bouchval, nejprve s dvouslabičným ou, pak s dvojhláskou ou (snad také stažením obou samohlásek Búslav, Bóslav); v. Gebauer, Hist. mluvn. I, 255, 466 a j. Ještě Rosa (1672) zná tvary Bouša, Boušek, Boušík jako domácké obměny křtícího jména Bohuslav (odtud také místní jm. Boušovice). Tato jména se jako často stala i příjmeními; [64]tvar Bauše m. Bouše je vlastně jen pravopisná varianta a pochází z doby, kdy se za každé ou, ať vzniklo jakkoli, psalo au. Také příjmení Kouša svou koncovkou vypadá jako domácký tvar nějakého křtícího jména (srv. Péša, Píša = Petr, Jieša, Jíša = Jan, Váša = Václav a j.); snad v tom vězí Kunrát (Konrád), snad Kouba (= Jakub), snad něco jiného. Tvaru Kúša ze starší doby neznáme, ale známe příbuzné tvary v příjmeních Kuška, Kušík (Arch. č. 17, 388; 399).

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 2, s. 63-64

Předchozí Moderní revue

Následující Pondělí