»Svéstojná cena«

[Drobnosti]

(pdf)

-

(B. N.) Tento výraz odsoudila NŘ. už v 2, 213 a 8, 159 jako mechanické a nečeské napodobení německého slova Selbstkostenpreis. Ze zprávy našeho čtenáře se dovídáme, že se toto podivné slovo i dnes ještě tu a tam v obchodní mluvě objevuje. Také v LN. 13. prosince 1931 jsme čtli: »X. podal podrobnou kalkulaci výroby dřeva u nás a jako svéstojnou cenu označil 65 Kč za m³.« Táž představa se v oné zprávě opakuje ještě třikrát, ale tu již je vždy vyjádřena výrazem výrobní cena. Už z toho je tedy vidět, že slovo »svéstojný« je docela zbytečné a že se úplně vystačí se spojením cena výrobní. — Jindy se prý slovem »svéstojný« nahrazuje příd. jméno režijní (svéstojná cena = režijní cena). Tato významová neurčitost výrazu »svéstojný« je novým důvodem, aby se ho neužívalo, neboť »cena výrobní« a »cena režijní« není totéž. Podle Salavcovy Učebnice obchodní nauky (viz NŘ. XVI, 112 n.) se rozlišuje: trhová cena (t. j. za kterou prodává výrobce, a ten ovšem neprodává za pouhou cenu výrobní, neboť by nic nevydělal), fakturová cena (t. j. součet trhové ceny a přímých nákladů započítaných do faktury), nákupní cena (t. j. fakturová cena zvětšená o nákupní náklady kupujícího, na př. dovozné a pod.), vlastní neboli nabývací cena (t. j. součet nákupní ceny a nákladů režie) a konečně prodejní cena (t. j. nabývací cena zvětšená o obchodníkův čistý zisk). V této stupnici se tedy režijní cena jmenuje cenou vlastní neboli nabývací. Jindy, jak nám náš čtenář píše, se jí říká také cena pořizovací.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 6, s. 191

Předchozí J. D.: Substantivum a sloveso

Následující Uzemniti