Právnická čeština

Dr. H. Bulín

[Drobnosti]

(pdf)

-

bývala chloubou naší řeči, jak byla čistá, přirozená a každému srozumitelná. Bývala — již bohužel není! Český právník (i ten, který německy neumí) píše tak, že jeho češtině nikdo nerozumí, a řeč, jíž píše, je českou pouze písmeny, nikoli slovy a dokonce již ne větami. Je bídně přeloženou němčinou, a chce-li jí kdo rozuměti, musí si k »českému« překladu teprv hledati příslušné německé slovo, aby rozuměl. Příklady mluví.

C. k. komise pro stížnosti o úpravě mzdy (smíšený soud, zřízený za války pro rozepře mezi zaměstnavateli a dělníky) v Brně, vydala v rozepři báňského podniku v Rosicích s dělníky tento rozsudek: »Žalovaný poskytoval stěžovatelům ku konci roku 1917 mzdu v obnosu 6 K 50 h denně a po doručení této stížnosti zvýšil tuto na 7 K 20 h. Zvýšení toto nemůže býti postačujícím vzhledem k panující drahotě. Nepřihlížeje k tomu, že zedníci všude jinde potahují vyšší mzdy, bylo vždy zvykem, že zedníci a tesaři potahovali takovou sazbu jak kopáči na dolech, ba ještě vyšší mzdu. Kopáči v rosickém revíře mají průměrnou mzdu obnášející 9 K 50 h. Byl proto drahotní přídavek na tuto výši poskytnut. Naproti tomu nemohlo býti vyhověno zkrácení pracovní doby (tak!), jelikož nejde v době války o to (es geht nicht an) pracovní schopnost zmenšovati. Stížnost za účelem zaopa[213]tření potravin a oděvů vzata byla dělnictvem zpět, vzhledem k tomu, že otázka ta nalézá se v projednávání a odpadá tedy o ní rozhodnutí«. Tak mluví soud po česku s českými lidmi; chce, aby mu rozuměli, ba dokonce se domáhá, aby tuto hatmatilku jeho měli ve vážnosti! Ten rozsudek by zněl po česku takto: »Žalovaný platil stěžovatelům ke konci roku 1917 mzdy 6 K 50 h denně, a když mu byla stížnost dodána, zvýšil jim plat na 7 K 20 h. Tento přídavek však při nynější drahotě nestačí. Nehledíc na to, že zedníci všude jinde mají mzdy lepší, bývalo vždy zvykem, že zedníci a tesaři měli takovou mzdu jako kopáči na dolech, ba ještě větší. Kopáči v rosickém revíře mají průměrnou mzdu 9 K 50 h. Byl proto drahotní přídavek na tolikéž zlepšen. Nebylo však lze vyhověti žádosti, aby byla pracovní doba zkrácena, protože za války nesmí býti pracovní zdatnost zmenšována. Od stížnosti, že jim nebyly opatřeny potraviny a oděvy, dělníci upustili, ano se o této otázce ještě jedná, takže není včasné o ní rozhodnouti«. — Tomu by každý rozuměl, a takový rozsudek by stál autora také méně práce: nemusil by svůj český mozek šroubovati do německého tvaru.

Přímo děs jímá čtenáře Čecha, který čte v novinách tu a tam rozsudky, jimiž byli potrestáni rozliční předražovatelé. Pachatel je vinen »přemršťováním cen« nebo dokonce »vyháněním cen do výše«, ačkoli se dopustil předražování. Trestný skutek spáchal tím, že prodával daleko nad »svéstojné« (!) náklady, neboli srozumitelně a po našem, že prodával mnohem dráže, nežli zboží stálo jeho. Za to dostane »peněžitou« pokutu (jiné pokuty než peněžité není, stačí tedy pokuta; Němec má ovšem Geldstrafe!), která se v pádě nedobytnosti mění v přiměřené vězení. Má-li se tato změna říci správně česky, dlužno užíti podmínečné věty: Vězení nastoupí, bude-li pokuta nedobytná. Odvolací soud po místa dání odvolání veřejného žalobce žalovanému pokutu zvýší, místo co by řekl, že odvolání tomu vyhověl atd.

To jsou jen stručné ukázky, ale bolavé. Bolejí proto, že jsme plni slov o svatém boji za práva národa a jeho statky, ale s nejdražším statkem jeho, s řečí, hospodaříme tak, že je právnická čeština již jen bídným překladem německých abstraktních výrazů a šroubovaných vět, se slovesy ve vedlejších větách pěkně na konci, až čtenáře jímá stud i hněv. A opakuji: Tak nepíší česky jenom právníci Němci, nýbrž naši lidé, kteří německy neumějí, mluví-li touto řečí, ale píšou jí, když chtí psáti česky. Juristé, někdejší pýcho a naděje národa, není Vás hanba?

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 7, s. 212-213

Předchozí Přivoditi

Následující Svým časem, svého času