Časopis Naše řeč
en cz

Učebnice obchodní nauky a korespondence

Karel Říha

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

František Salavec, Učebnice obchodní nauky a korespondence. I. díl, pro 1. ročník obchodní akademie. Za 30.— Kč. Nákladem knihtiskárny Pragotisk v Praze 1931.

Josef Fiala a František Salavec, Učebnice účetnictví. I. díl, pro 1. ročník obchodní akademie. Za 32.40 Kč. Nákladem knihtiskárny Pragotisk v Praze 1931.

Tyto dvě důležité učebnice jsou pramenem, z něhož příští generace obchodnické mají čerpati poučení pro svou praxi. Je obecně známo a sami obchodníci jsou si dobře vědomi toho, že jedna stránka obchodního podnikání byla až do nedávna zanedbávána, a to jazyk. Bez překážek a soustavně se v obchodní mluvě uplatňoval vliv němčiny, někdy z myšlenkové pohodlnosti, jindy z jazykové neznalosti, ale vždy na škodu výrazové čistoty a přesnosti. Mnoho po této stránce [113]napravila už dobrá vůle obchodníků a jejich společných institucí. Ale přes to jenom škola může poskytnouti úplně zdravý a trvalý základ jazykové praxe obchodní, a to právě generaci nejmladší, od níž očekáváme definitivní vyvrcholení terminologického úsilí, začatého naší dobou. Proto nás zajisté bude zajímat jazyková stránka v těchto nových učebnicích. Jsou to knihy velmi sličně vypravené profesorem stát. grafické školy v Praze Josefem Solarem, takže už svým vnějším vzhledem budí příznivý dojem. Jejich obsah je provanut duchem čistě moderním, osvobozeným od neživotné ztrnulosti a schematičnosti zděděných praktik obchodnických. Moderní obchodník je člověk se všestranným rozhledem. Nestačí mu už, aby rozuměl jen obsahu svých zásuvek a přihrádek, ale snaží se jako praktický psycholog vystihnouti potřeby a nálady doby i lidí. Neuznává nutnost zakrývati své obchodní zámysly prázdnými floskulemi zdvořilostními, ale zato se bez výhrady rozhoduje pro věcná hesla »náš zákazník, náš pán« a »služba zákazníkům«. Neulpívá na tradičních metodách, jimž ho učili jeho předchůdcové, ale čile a bez rozpaků se chápe všech nových prostředků, které mu poskytuje moderní věda technická, atd. Myslím, že nabádavé výklady obou učebnic mají pro studující mládež i velký význam mravní. Učí především obchodní podnikavosti a rutině, ale ustavičně kladou důraz též na etické stránky obchodní činnosti. Zvláštní chvály zasluhuje, že oba autoři dovedli tento úkol vykonati bez zbytečného mentorování a falešného rozhorlování a že naopak i v tom zůstali věcní a opravdoví. Tak na př. vedou k poctivosti v obchodě, ale místo výkladů o obecné morálce vyjadřují se těmito slovy, výmluvnými právě svou prostotou: »Avšak snaha po zisku nesmí nikdy obchodníka svésti k tomu, aby, těže z neznalosti nebo omylu svého zákazníka, prodal mu zboží za přemrštěnou cenu, neboť nespokojený nebo oklamaný zákazník se nikdy už nevrátí a odradí mnoho jiných. Chce-li míti obchodník v svém podniku trvalý úspěch, musí svým zákazníkům sloužiti, t. j. uspokojovati je vhodným zbožím, co nejnižší cenou a pozornou a přesnou obsluhou, což se vyjadřuje obchodními hesly: služba zákazníkům, náš zákazník, náš pán a pod.« (Salavec 25). Týž účel a ráz má i výklad o významu hesla »velký obrat, malý zisk«, atd. V rukou dobrého učitele budou tyto učebnice vychovávat nejen dobré obchodníky, ale i poctivé charaktery.

Při takovémto vážném pojetí svého úkolu nemohli se auto[114]ři vyhnout ani naléhavé otázce obchodní mluvy. Bez zbytečné přepjatosti, ale také bez vytáček a výmluv se tu mluví o samozřejmé nutnosti, aby obchodní korespondence byla správná po stránce jazykové. »Skutečně vzdělaný obchodník neodešle dopisu, v němž by byly pravopisné nebo jiné chyby« (Salavec 143). Kapitola o vlastnostech obchodního slohu zase s tou střízlivou a důvěru vzbuzující věcností nabádá, »aby se obchodník v své korespondenci vyjadřoval jasně; kdyby svoji vůli projevil neurčitě a nepřesně, mohlo by dojíti mezi ním a jeho dopisovatelem k nedorozumění a sporu a mohla by mu vzniknouti z toho škoda. Jasnosti slohu se dosáhne, uváží-li pisatel nejdříve účel své písemnosti, určíli pak její obsah, uspořádá-li jej logicky a vyjádří-li jej prostými větami. Složená věta může obsahovati jenom myšlenky vzájemně souvisící. Věty se řadí v odstavce tak, aby každý odstavec tvořil myšlenkově samostatnou část dopisu. Ve slohu se zdokonalujeme čtením dobrých knih.« Druhou nutnou vlastností obchodního slohu je stručnost, neboť přísloví »čas jsou peníze« platí především pro obchodníka. »Stručnost obchodní korespondence však nesmí býti na újmu její jasnosti« (Salavec 142). Uváděti jako zvláštní znak obchodního slohu zdvořilost je zbytečné, neboť »zdvořilost je samozřejmým požadavkem každého, i osobního styku mezi lidmi. Lépe než zdvořilostními slovy a frázemi projeví obchodník zdvořilost, dbá-li, aby jeho dopisy byly napsány na bezvadném papíru, čitelně, bez oprav, čistě a úhledně«. Ani na nepřirozenost při obchodním vyjadřování se nezapomíná (Fiala-Salavec 109). Velmi užitečná je jistě rada, učiti žáky správné korespondenci na ukázkách opravených školních obchodních dopisů z dřívějších let a jazykově správné i chybné korespondence z obchodní praxe.

Těmito zásadami se ovšem řídí také autoři sami. Všude, kde je toho potřeba, upozorňují i při výkladech odborných na stránku jazykovou. Vytýkají nesprávná rčení, na př. píši Vám k tíži, zatěžujeme Váš účet, zdlužil jsem Váš účet (m. píši Vám dluhem, na vrub), píši Vám k dobru, uznávám Vás na účtě, zúvěřil jsem Váš účet (m. píši Vám ve prospěch, pohledávkou) a pod. (Fiala-Salavec 37). Zřídka se rozhodují z příčin technických pro výraz méně správný; tak na př. se tu užívá rčení obchod v malém (v drobném) a ve velkém místo navrhovaného »obchod na drobno a na velko«, ale činí se tak s poukazem na mínění Naší řeči, že se tato náhrada sotva ujme, protože rčení »v malém a ve velkém« jsou příliš [115]zakořeněna (Salavec 13). Jinak všude v odborných termínech autory zaváděných je vidět dobrý jazykový rozhled a náležitý zřetel k potřebám české řeči. Vedle slov cizích, mezinárodních, se tu navrhují a zavádějí rovnocenné náhrady české, na př. čára zamezovací (zamezovka, t. j. parafa), souhlasné n. shodné účtování, účtování na novo, povšechný náklad (režie), souvztažný účet, účty výsledkové, zvratný zápis (storno), pobídka (urgence), úroková srážka (skonto) atd. Autoři tím ovšem nechtějí z obchodní terminologie vymycovati všechny cizí termíny odborné. Ale jejich překlady jsou užitečné jednak jako výklad termínů přejatých z jazyků jiných, jednak jako názorná ukázka, že lze všechno dobře vyjádřiti česky, a to bez zbytečného tvoření slov složených a jiných násilností. Ani v jednotlivostech nelze nic namítati proti Salavcově a Fialově úpravě odborných termínů. Jenom výraz rozvažný (rozvažný účet a pod., Fiala-Salavec 86 a j.) poněkud zaráží, neboť podle obdoby slov odvaha — odvážiti — odvážný bychom spíše čekali tvar s dlouhým á: rozvážný. Patrně byli autoři vedeni snahou, rozlišiti toto slovo od příd. jména rozvážný s jiným významem (obezřelý, moudrý), ale tuším zbytečně, neboť záměna obou pojmů tu není ani možná, stejně jako při slově rozvaha (hrubá rozvaha obratu a pod.), které i zde zůstalo beze změny. Sloveso znamenati (o něm NŘ. XVI, 1932, 30 n.) vypustili autoři obou učebnic z klausulí dopisů, ale ponechali je jako odborný název pro označování firmy při právních úkonech. Rozlišují tedy širší pojem »podpisovati« (na př. podání) a užší pojem znamenati firmu (srov. na př. větu z úředního dopisu, Salavec 64: toto podání přede mnou vlastnoručně podepsali a znamenání firmy v obsahu podání přede mnou vlastnoručně připojili). Není pochyby, že i tato zvyklost je napodobením usu německého, ale nepříčí se našemu způsobu vyjadřovacímu; znamenání firmy tu je tolik co připojení jejího znamení, její úředně ověřené známky. Po stránce odborné terminologie jsou tedy obě knihy dobrým základem obchodní praxe. Je škoda, že autoři nepřipojili k svým učebnicím podrobné rejstříky; byli by jimi usnadnili hledání jednotlivých výrazů a dali základ ke vzornému obchodnímu slovníku.

Theoretické výklady jsou provázeny hojnými praktickými ukázkami z účetnictví a korespondence. Také v nich se projevuje stálý zřetel k jazykové čistotě a snaha nahradit úspornou věcností tradiční formulky a mnohé kostrbatosti obchodní češtiny. Autoři názorně dokazují, že lze vyhověti [116]všem požadavkům obchodního slohu, zachovati jeho odborný ráz, a při tom nedělati násilí jazyku. Jen několik drobností zůstalo v reprodukcích skutečných dopisů neopraveno, na př.: že jsme opomenuli (Salavec 147, m. opominuli); společnost započala se svou činností (t. 62, m. započala svou činnost n. zahájila činnost); doufáme, že Vám tyto podmínky vyhoví (Salavec 225, m. vyhovějí). Některé stereotypní obraty se patrně velmi těžko nahrazují způsoby novými, a proto se s nimi i zde občas setkáváme. Je to na př. ustálený začátek dopisů: Odpovídajíce na Váš dopis oznamujeme atd. Nemám v úmyslu potírati takovéto naučené formule obchodní korespondence, neboť vím, že jedním z jejích hlavních rysů je právě zmechanisování výrazů, které umožňuje sestaviti dopis bez velkého stylistického úsilí. Ale bylo by jen v duchu těchto dvou učebnic, kdyby se i tyto poslední zbytky staršího formalismu nahrazovaly obraty životnějšími a racionálnějšími. Tedy zde na př.: K Vašemu dopisu (Na Váš dopis) oznamujeme (odpovídáme) atd. Ve většině případů tak Fiala i Salavec činí, na př.: Na včerejší dotaz oznamujeme, že... (Salavec 224); Potvrzuji příjem Vašeho dopisu a oznamuji... (t. 179); Podle Vašeho včerejšího příkazu uhradili jsme... (Fiala-Salavec 45), a pod. Jako příklad rozumně zjednodušené a jazykově upravené korespondence obchodní cituji tento dopis (Salavec 224 n.):

Na včerejší dotaz oznamujeme, že jsme ochotni vypláceti na vrub Vašeho vkladového účtu Vaše akcepty u nás domicilované za těchto podmínek:

1. podáte nám hned po akceptaci zprávu o každém svém akceptu u nás umístěném a akcept dostatečně popíšete;

2. postaráte se o to, aby nejpozději 2 dny před dospělostí každého Vašeho akceptu byla na Vašem vkladovém účtě dostatečná úhrada k zaplacení směnky;

3. zaúčtujeme Vám dluhem ½‰ odměny z každého akceptu, nejméně Kč 10.— za kus, a své skutečné útraty.

Doufáme, že Vám tyto podmínky vyhovějí, a poroučíme se s projevem úcty

Moravská banka,
filiálka v Mor. Ostravě

Text výkladů samých rovněž svědčí o velké jazykové inteligenci autorů. Je jasný a snadno přístupný chápavosti žáků a při tom jazvkově správný. I tam, kde konstruují složité [117]souvětí, dovedou se vyjadřovati tak, že postup myšlení je přesně zachován a náležitě vyznačen. Při velkém počtu vztahů, které je často třeba vměstnati do jediné věty, není divu, že se vyskytují i větné útvary velmi dlouhé, na př.: »Nabyl-li někdo v obchodě dostatek odborných vědomostí a zkušeností, má-li k obchodu schopnosti a vhodné vlastnosti, má-li dostatečný vlastní kapitál a může-li si opatřiti dostatečný kapitál cizí, měl by dříve, než se rozhodne založiti nový obchodní podnik nebo než převezme podnik už trvající nebo než se při něm zúčastní jako společník, zkoumati, jsou-li v jeho obchodním oboru v tom místě a v té době příznivé podmínky, aby se provozování obchodu vyplatilo neboli rentovalo, jinak řečeno, lze-li očekávati zisk tak velký, aby v něm obchodník měl náležitou odměnu za vlastní práci, za užívání vlastního kapitálu a za převzaté podnikatelské risiko.«

Celkem se však text obou učebnic čte velmi pohodlně a nikde jsem nezjistil slohové nejasnosti, které by ztěžovaly porozumění. Ani jazykovými chybami není čtenář rušen, neboť je jich jednak velmi málo, a pokud se vyskytují, jsou vesměs nezávažné. Tak na př. inverse při zájmeně se, které oba autoři užívají takřka napořád, je často zcela zbytečná: některé podniky skládají se z několika závodů (Salavec 7, m. se skládají); jakost zboží vyjadřuje se často popisem (t. 107, m. se vyjadřuje); některé rastry hodí se pro nejrůznější zápisy (Fiala-Salavec 10, m. se hodí), a tak často. Také jiné příklonky se zbytečně přesmykují, na př.: v neděli přijal jste za insert (atd., Fiala-Salavec 30, m. v neděli jste přijal); po uzávěrce posílají se pak opisy účtů zákazníkům (t. 39, m. po uzávěrce se pak posílají); dodavatel posílá mu kvitovanou směnku (Salavec 257, m. mu posílá) a pod. Naopak zase je psáno: nýbrž jste si je (složky zisku) museli postupně vyhledati (t. 71) místo obvyklejšího pořádku »nýbrž museli jste si je vyhledati« atd. (o tom Gebauer-Ertl 2, 1926, 56). Zato zřídka se najdou chyby ve skladbě, na př.: aby se předešlo omylům (Fiala-Salavec 19, m. aby se předešly omyly n. aby se zabránilo omylům; u Salavce 57 je správně: předejdou spory); spokojenosti zákaznictva obchodník získá a udrží (Salavec 133, m. spokojenost). Jmenné vyjadřování zůstává v přirozených mezích českého jazyka, ačkoli třeba přiznati, že právě obchodní dikce k němu často svádí přes míru. Případy, v nichž jmenná vazba je zbytečná, jsou jen ojedinělé, na př.: jiné složky nejsou viditelny přímo (Fiala-Salavec 71, [118]m. není vidět). V časových větách obecné platnosti se někdy užívá minulého času místo budoucího, na př.: jakmile jsme zaúčtovali vše, co patří do uplynulého účetního období, máme se přesvědčiti... (Fiala-Salavec 117, m. jakmile zaúčtujeme).

Po stránce lexikální a frazeologické lze vytknouti jenom několik drobných jednotlivostí, na př.: případy, jež přicházejí každodenně (Fiala-Salavec 78, m. jež se vyskytují, naskytují, opakují a pod.); podíl na zisku a na ztrátě (Salavec 67; na str. 68 je lépe: podíl ze zisku a ve ztrátě). Místo zkráceného výrazu »s jakým ziskem nebo ztrátou prodává« by bylo zřetelnější spojení s předložkou opakovanou: s jakým ziskem nebo s jakou ztrátou.

Pro úplnost připojuji poznámku o nedopatřeních tiskových, která jsem při čtení postřehl: mí-stní (Fiala-Salavec 6, m. míst-ní); zkresluje (t. 20, m. skresluje); dovoz s dráhy (t. 27, m. z dráhy); vyuční list (Salavec 31, m. výuční); příjmu (t. 48, m. přijmu); podílů (t. 58, m. podílu); loděmi (t. 68, m. loďmi).

Celkový dojem z obou učebnic je tedy velmi příznivý. Právě proto, že se týkají obchodních písemností, je třeba zvláště oceniti poctivé úsilí jejich autorů, aby postavili obchodní názvosloví na zdravý základ. Trvalou jejich zásluhou zůstane, že se dovedli obejíti bez valné většiny nešvarů, v kterých si dosud obchodní čeština libovala a libuje, a že za ně hned podali lepší náhradu (na př. místo výrazu »tuzemský obchod« říkají obchod vnitřní nebo domácí, místo zbytečné spřežky »obchodvedoucí« píší správněji obchod vedoucí, a pod.). Proto lze s důvěrou přijímati jejich usus také tam, kde se drží slov dosud obecně neuznaných; není těžko poznat, že tak činí jenom tenkrát, když není lepší náhrady anebo když takový výraz už tak zdomácněl, že není naděje na jeho vymýcení. Tak na př. z poštovní terminologie přejímají sloveso doručiti, z bankovnictví slova výstavce, vystavení směnky; podobně podepsati vlastnoručně (oposice k výrazu podepsati firemně, srov. rozdíl podepsati a znamenati), a j. Budou-li i ostatní podmínky příznivé, mohou se učebnice Salavcovy a Fialovy státi počátkem nové, lepší a zdravější epochy ve vývoji české mluvy obchodní.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 4, s. 112-118

Předchozí Pavel Trost: Tréma

Následující Jiří Haller: O lesních typech v teorii i v praxi

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1