Plurál

[Short articles]

(pdf)

-

(V. H.) Na pohled podivně vypadá někdy plurál tam, kde se jím vyjadřuje věc jediná a jednoduchá. Tak je tomu na př. i v dialektických výrazech »chodit do polí skrz Havlíkova, skrz Pečova, skrz zahradníkova« a pod. Píše nám prof. V. Hejn, že se tak říká v Sobotce. Není to ani jediný ani zvlášť podivný případ, kdy se užívá plurálu bez zřejmé příčiny. V takových příslovečných určeních místa (i času a způsobu) se často klade plurál místo singuláru. Říkáme na př.: bylo to asi v těch místech (m. na tom místě), v hlavách postele, jsem v koncích, o polednách, před dávnými časy, ve snách a pod. V pomístních jménech pak je plurál velmi běžný a zpravidla mívá příponu -a. Jako příklad uvádíme namátkou: křižovatka (na křižovatkách), skala (na skalách), draha, [94]luka, Horka (jméno lesa), kala (na kalech) atd. V okolí Prahy je mnoho jmen tohoto způsobu, na př. Malvazinka, Cibulka, Hřebenka, Buďánka atd. (o nich viz NŘ. XIII, 1929, 13 n., XV, 1931, 142 n.). Téhož původu je asi také označení statku množným číslem přídavného jména přivlastňovacího, a to s příponou -a, jako je Havlíkova, Pečova, zahradníkova a pod. Kdož ví, není-li v těchto pojmenováních usedlosti elipsa, vzniklá z úplnějšího spojení dřívějšího, na př. »jíti do polí skrz Havlíkova humna« a pod.«

Naše řeč, volume 16 (1932), issue 3, pp. 93-94

Previous Pěšalec

Next Prodejoví úředníci