Časopis Naše řeč
en cz

Spor o dobrou češtinu

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Masarykův lidovýchovný ústav uspořádal dne 14. ledna 1932 debatní večer o správnosti jazykové a pozval na něj obě strany, které se dosud účastnily diskuse o této otázce. Předsedající dr. Fedor Soldan uvedl v přehledném úvodu historii celé diskuse a přečetl dopis Ivana Olbrachta a Karla Erbana. Olbracht je stále přesvědčen, že se úloha, naučit se dokonale spisovné češtině, ztěžuje zbytečnými předpisy, a proto je prý u nás tak málo lidí, kteří česky opravdu umějí. Také Erban se přimlouvá za to, aby se počet káraných chyb co možná zmenšil a aby se více dbalo uměleckých záměrů spisovatelových, ale zato aby se nic neodpouštělo spisovatelům vskutku ledabylým. Po tomto úvodu vyložil redaktor tohoto časopisu stanovisko Naší řeči a upozornil na to, že je nezbytně třeba probadati podrobně a po všech stránkách novou češtinu spisovnou. Dokud nebude tato práce vykonána, nelze Naší řeči vyčítati, že se v svých výkladech opírá o historii jazykových změn. Bez této pomůcky by dnes ani nebylo možno pracovati dost spolehlivě. V další debatě potvrdil B. Koutník, knihovník presidia minist. rady, ze své zkušenosti, že naše školy dnes nenaučí žáky dobré češtině. Na tuto stránku ukázal také red. Nových Čech E. Čapek a připomenul, že o potřebě školní reformy přednášel už před sedmi lety a také o ní psal v knize Reforma středního školství v ČSR. (1929). Jazykové vyučování musí být podle něho podporováno hojným čtením dobrých autorů, ale nesouhlasí s tím, že se do školních výkladů pojímají spisovatelé dosud žijící. Prof. dr. O. Kunstovný požadoval od jazykové kritiky, aby vedle historie jazyka a badání o současném usu měla na zřeteli také požadavek účelnosti. Za spisovatele a novináře promluvil red. Stern a M. Hlávka. Onen doporučoval novinářům, aby dbali především o kulturu jazyka, neboť s její pomocí [55]dojdou i k jazykové správnosti. Spisovatel Hlávka žádal, aby se věnovala pozornost také jazyku mladých českých spisovatelů, jako je na př. V. Vančura. Se souhlasem byl přijat projev univ. prof. dr. M. Weingarta. Varoval, aby se dnešní stav spisovného jazyka nelíčil příliš černě. Je pravda, že naše nová próza je s malými výjimkami (K. Čapek, J. Durych) psána jazykem chatrným, ale velmi dokonalá po této stránce je zato poesie, zvláště lyrická. Nebylo by dobře, svalovat všechnu vinu na školy a žádat nápravu jenom od nich. Mohly by vykonat velmi mnoho, ale ještě více může vykonat rodina. Děti se mají už od rodičů učit správnému jazyku. Mile dojímá, když prof. Weingart vyznává, že on sám se dobře česky naučil už od svého otce, nejlepšího svého učitele. Nelze ostatně dosáhnouti nápravy bez součinnosti všech, bez přičinění spisovatelů samých. Také oni se musí snažit, aby jazykové stránce svých děl věnovali pozornost co nejpečlivější. — Na závěr debaty promluvil prof. dr. Fr. Oberpfalcer, člen redakční rady NŘ. Poukázal na to, že i na této schůzi byl několikrát projeven souhlas s tím, aby se drželo, co se přirozeným způsobem vyvinulo ze starších stadií českého jazyka, ve shodě s jeho vnitřní stavbou. Nikdo nemá práva vnucovati jazyku, co v něm odumřelo. NŘ. se uchyluje o poučení do minulosti, zvláště když jde o obhájení slov a vazeb, jež nesprávné brusičství z jazyka vylučuje jako nečeské. Vedle toho si NŘ. bude pozorně všímati, jak se čeština poevropšťuje. Tomu, kdo sleduje moderní vývoj jazyků, nemůže ujíti, že se ve způsobu vyjadřování sbližují. Skladba nynější literární řečtiny je bližší skladbě jazyka francouzského než syntaxi řečtiny lidové a ovšem ještě více se liší od skladby starořecké. Poevropšťují se i jazyky stavbou od jazyků našich zcela odchylné, jako je maďarština a finština, a to nejen v slovníce, nýbrž i ve frazeologii, ve skladbě. Je to nutný vliv kultury. Čím je vyšší úroveň vzdělanosti, tím se sice jednotlivci více od sebe liší, ale národové jsou si čím dál tím bližší; naopak na nižších stupních civilisace jsou si jednotlivci blízcí, ale mezi kmeny, mezi národy jsou propasti. S tímto bystrým postřehem holandského jazykozpytce van Ginnekena se shodují i jiní linguisté. Mluví se o vznikání evropské mentality (Ch. Bally), o mezinárodnosti v jazycích (van Wijk) a pod. I do českého jazyka pronikají evropeismy, čím živější máme účast v mezinárodním dění. K těmto novým potřebám našeho spisovného jazyka bude NŘ. velmi bedlivě přihlížeti. Protože podnět k diskusi o spisovnou češtinu dala jazyko[56]vá kritika knihy Duše a slovo od O. Fischera (v NŘ. 15, str. 44 n.), zakončil O. svůj projev slovy, jež nedávno napsal O. Fischer do Činu: Buďme rádi, že Naši řeč máme, a NŘ. se může těšit z toho, že má tak pozorné a kritické čtenáře. — Také Pražský linguistický kroužek pořádá cyklus přednášek o jazykové správnosti. O nich podáme čtenářům podrobnou zprávu později, až budou všechny přednášky uveřejněny.

Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 2, s. 54-56

Předchozí jha.: Návštěvou u novin

Následující Jiří Haller: Z našich časopisů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1