Časopis Naše řeč
en cz

Dubice

[Drobnosti]

(pdf)

-

(J. M.) O zásadách, jimiž se řídí gram. číslo a skloňování jmen místních s příponou -ice, vykládali jsme v NŘ. 8, 190, kamž odkazujeme. Osada Dubice (u Ústí n. L.) se jmenovala podle Sedláčka pův. Dúbie (Doubí); tvar dnešní vznikl patrně časem asi jako zdrobnělina staršího tvaru Dúbí (srov. zelí, stč. zelíce), zněl Dúbíce a byl rodu středního. Také jiné Doubí, jímž zvána tvrz a dvůr u Branišova na Budějovicku, slulo časem Dúbíce, anebo dalším zdrobněním Dúbíčko, Doubíčko. Protože tvoření zdrobnělin podle vzoru zelí zelíce vyšlo z užívání (odtud nové, další zdrobněliny zelíčko, Dúbíčko a p.), nerozumělo se příponě -íce (střed.) a byla zmatena s příponou -ice, u jmen místních tak rozšířenou. Tak se stalo z toho Dúbíce dnešní jméno Dubice, které bylo vzato podle jmen jako Skalice a p. za jméno rodu ženského. Sedláček aspoň píše o Dubici v rodě ženském. Že neproniklo skloňování plurálové, jako v mnohých případech jiných, lze vysvětliti asi tím, že východištěm změny byl nejspíše původní a nejstarší genitiv z Dúbíce, který se tvarem lišil jen nepatrně od genitivů typu Skalice, Sušice a p. — Chrochvice (něm. Krochwitz), spr. Chrochovice, mají se, jak už jejich tvar (-ovice) ukazuje, skloňovati jako Lobkovice. — Jméno Novosedlice může býti buď ze staršího tvaru Nové Sedlce (za tvar Sedlce, který je zdrobnělina slova sedlo, bývá později, po zániku zdrobnělin tvaru slovo slovce, buď tvar Sedlec, často Selc, nebo tvar Sedlice, na př. Sedlice, pův. Sedlce u Blatné, u Domažlic a j.), anebo — soudíc podle častých [215]jmen místních, jako Novosedly (a jmen j. Novosedlíkov) — mohlo vzniknouti z obyvatelského jména Novosedlíci (= nově usedlí) tím způsobem, jako vzniklo jméno Sokolnice z obyvatelského jména sokolníci a p. Nové Sedlce bylo ovšem jméno čísla jednotného (a střed. rodu); jedn. čísla by měla býti i jména, která mají tvar Sedlice (rod asi stěží zůstal zachován, nýbrž se měnil nejspíše v ženský, tak jako se u jména Sedlec změnil v mužský). Podle toho by Novosedlice bylo čísla jednotného a rodu snad ženského, ač je tu ovšem možnost, že toto jméno podlehlo vlivu pomnožných jmen na -ice a že se začalo skloňovali jako Dědice a p. Vzniklo-li jméno Novosedlice z plur. Novosedlíci, sluší mu ovšem skloňování množné. U jmen, která nemají starých dokladů a která, náležejíce osadám v kraji dnes německém, nemají pro své skloňování ani svědectví v praxi lidu, je rozhodování o jejich náležitém skloňování vždycky velmi nesnadné. Ale skloňování množné pokládáme i u tohoto jména za pravdě nejpodobnější. — Skloňování množné náleží asi také míst. jménu Žežice (znějícímu podle Sedláčka správněji Žižice). Můžeme tak soudit podle jiných Žežic a Žižic v Čechách (Žežice u Přibram), Žižice u Slaného, u nichž je gen. množ. dosvědčen praxí dnešní i doklady starými, na př. Johanni dicto Rošt de Žižic v Desk. E., 2, 129 z r. 1416). — Množ. čísla jsou najisto i Zubrnice (srov. osobní jméno Zubrník v Tom. Zákl. st. 65 z r. 1408) a Všebořice (z osob. jm. Všebor). Podvrhy mají 2. p. Podvrh, Zálezly (jako Zástřizly, Podmokly a p.) měly 2. p. původně Zálezl, dnes (jako ze Zástřizel, Podmokel a p.) v řeči spisovné ze Zálezel (v jazyce lidovém místy zajisté asi ze Zález, jako se říká místy z Podmok a p.). — Osob. jméno Kuře se skloňuje Kuřete, Kuřeti, žen. tvar je Kuřetová (jako Hrabětová), množ. č. asi Kuřetové; je-li místní usus jiný, není třeba jej pokládati za nesprávný, protože skloňování osobních jmen tohoto způsobu mívá své zvláštnosti i svá práva. Žena pana Ševců se jmenuje (podle Pravidel) Ševcová.

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 9, s. 214-215

Předchozí Dosa, díže

Následující Košice