Dosa, díže

[Drobnosti]

(pdf)

-

10. kv. jsme čtli ve zprávě ze soudní síně v Nár. l. o stříbrné dosi na cigarety, která byla zastavena. Ta dosa propadla a svědek nemohl obžalovaného obviniti, že by (byl) dosu vyzvedl a zpronevěřil. Znali jsme posud z pacientských vzpomínek slovo dose (anebo, s pův. řeckým nominativem dosis), skloňované podle vzoru ‚duše‘, jímž páni lékaři jmenují dávky léků; to se nám nijak nesrovnávalo ani s tou divokou deklinací v novinách ani s těmi cigaretami, a protože, nerozumíme-li něčemu v českých novinách, často nalézáme výklad oklikou přes němčinu, vzpomněli jsme si, že má němčina slovo Dose znamenající všelijaké schránky na cukr, na tabák a p., v starší době i zavazadlové tašky, kufry, někde i třínohé umyvadlo, ba i nádoby dřevěné, díže! A byli jsme doma. Vzpomněli jsme si, že slovanské slovo děža, stč. diežě, vykládají z prajazykového kořene znamenajícího všelijaké hnětení a formování (patří k němu na př. Teig = těsto) a že něm. Dose s rozličnými svými hláskovými a významovými variantami v nářečích aspoň pravděpodobnou domněnkou se vykládává i za slovo přejaté ze slovanštiny, kde slovo děža znamená především dřevěnou nádobu na zadělávání chleba a pak i jiné věci podobné (Jagićův Archiv 16, 389; Berneker, Slav. et. Wtb. 1. 198). Tak tedy: nač pro schránečky na cigarety přejímati z ciziny slovo původem bezpochyby slovanské ve znění, jakého nabylo v ústech cizích? Proč je nejmenovati podle znění našeho dížemi? A nezdá-li se to komu (nám také ne), snad by se našlo ještě slovo jiné? Na př. pouzdro?

Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 9, s. 214

Předchozí Báťa, baťa

Následující Dubice