Kubáti

[Short articles]

(pdf)

-

Známá vyhláška zemského presidenta o trampech se stala bezděčnou příčinou několika jazykových novot v mluvě trampů. Uvádíme některé z nich jako zajímavé a zcela čerstvé svědectví o tom, jak podivnými cestami vznikají někdy nová slova. Jméno Kubát se metonymicky stalo přezdívkou vykonavatelů onoho nařízení, četníků. »Kubáti jdou« upozorňují se trampové, když se blíží četnická kontrola. Další odvozenina s týmž významem je kubátník. Místo »půjdeme trampovat« je dnes časové říkat půjdeme kubátit. V takových výrazech se projevuje přirozený smysl pro humor, leckdy ovšem i nevinná škodolibost. Slovník zvláštních společenských vrstev, jako jsou trampové, je pln slov a rčení tohoto druhu (viz NŘ. XI, 1927, 176 n.; XII, 1928, 13 n.). Uvádím z nich na př. vyšívat n. makat [170]m. pracovat; hoď se rybám n. dej si hlavu do smutku m. dej pokoj, jdi pryč; to je hlína m. to je psina, legrace; nugety m. peníze; paďour, masňák m. buržoa a pod. V Nár. osvobození psal o tom 20. května 1931 Unus a zlobil se na jazykovědce, že si takových věcí nevšímají, že jim všechno uteče, a že potom pracně hledají, kdy a kde takové slovo vzniklo. V tom Unus pravdu nemá, neboť taková slova se dnes sbírají velmi horlivě. Velký kus práce tu na př. udělal E. Rippl. Ale pravda je, že se málokterý jazykovědec odhodlá opustit prach knihovny a vypravit se s batohem na zádech mezi trampy, aby zapisoval jejich řeč. Snad to ani není nutné, aby i ty chvíle, kterých všichni lidé užívají k nezbytnému zotavení tím, že zapomenou na všechnu práci a vypustí z hlavy všechny myšlenky a starosti, právě filolog věnoval zase jen odbornému studiu. Stačilo by, kdyby každý člověk dobré vůle oznámil takové třebas náhodou zaslechnuté výrazy a jejich význam redakci Naší řeči nebo Slovníku jazyka českého (Praha III., Letenská 5). čtenáři Naší řeči tak pilně činí a my je prosíme, aby nám tímto způsobem pomáhali dále. Že jejich práce není marná, o tom svědčí mnoho výkladů, poznámek a drobností ve všech ročnících Naší řeči.

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 7, pp. 169-170

Previous Z kanceláře Slovníku jazyka českého

Next Pondělí