Přechodníky

Karel Juda

[Drobnosti]

(pdf)

-

Bude brzy jubileum (r. 1931) knížky Šimona Hájka De proprietate participiorum, jinak Tabula barbarolectica nazvané. Vyšla r. 1531 jako první plod české vědy gramatické a poučovala o přechodnících, poněvadž to byla látka naléhavá. Přechodník z úst lidu mizel, v té době se přibližně také v něm provedlo zmatení gramatických rodů: místo náležitého nesa, nesouc, nesa (píše, píšíc, píše) nastalo splynutí středního rodu s ženským a začalo se říkat nesa, nesouc, nesouc (píše, píšíc, píšíc), což trvá do dneška. Ale do dneška také trvají přechodníkové barbarismy, jakž chyby proti správnému užívání přechodníku nazval Blahoslav. Lid přechodníku vůbec neužívá kromě absolutního, ustrnulého tvaru v dialektech bez známé shody podmětné osoby, jmenovitě v hanáčtině (přenda [= přijda] dom seděl u nich host, oviza [= uviděv] rodnou dědinu, bylo mu u srdce volno atd.) a valaštině (-aci, -uci, -ci), spisovatelé se mu už také vyhýbají kromě těch, kteří jsou o něm naprosto bezpečně poučeni, v novinách se vyskytuje velmi zřídka a zpravidla už jen chybně, zrovna jako pro humor. Z poslední doby máme parádní ukázku přechodníku z »Rána« 28. února: »Ředitel ústřední účtárny hlav. města Prahy S. M. (tak stálo v titule) odcházejíc po dovršení 35 let ve službách obce pražské do výslužby, rozloučil se s úřednictvem…« Čtyři sta let po matení rodu středního s ženským nastupuje shoda všech tří rodů v jednotném tvaru — [86]ženském: on odcházejíc, ona odcházejíc, ono odcházejíc. Jako po každé válce, tak i nyní se prý stalo všecko femininum žhavou osou života. Jak by si nepřichvátla k té ose novinářská mluvnice! Mimo to se všecko dnes karikuje. V té příčině rozmarný představitel groteskního a karikujícího humoru p. V. B. našel v přechodníku aktualitu pro persifláž, která stojí za zmínku. V »Humoristických listech« mívá jakousi listárnu, v níž odpovídá na skutečné i fingované dotazy. Onehdy tam podal tento trefný nesmysl. »Dotaz: Co jest mi činiti spadnuv do zamrzlé vody a neuměje plovati? Odpověď: Jest vám bude čekati, až byvše ledy odplavané a uče se při tom pilně plavati.« Tento nesmysl však obsahuje smysl. V říši přechodníku, z něhož se novinářskou neobratností stává, jak vidět, cirkusový šašek, jistě.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 4, s. 85-86

Předchozí Václav Ertl, Emil Smetánka, Jaroslav Vlček, Josef Zubatý: České veřejnosti

Následující Quido Hodura: Bohorovní lidé