Bakaný

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. J.) Že by dětské slovo bakaný, které znamená totéž co jinde bekaný (= ošklivý), bylo možno vykládati i z ‚a‘, jako jsme vykládali bekaný z ‚e‘ je po výkladě, který jsme o hláskoslovném původu slova bekaný podali VIII, 219, ovšem zcela dobře možné. Ale o tom jsme na vaše upozornění psali již VIII, 247. Základem citoslovcí odporu může býti nejrozmanitější materiál hláskový; v citoslovcích ‚e‘, ‚a‘ a p. vyjadřuje se však odpor ne tak samohláskou, jako spíše oběma raženými souhláskami (t. zv. rázem, franc. coup de glotte), před samohláskou a po ní. Vložení hlásky k v bekaný (m ’e’aný) není možno vykládati hiátem, protože tu není hiátu, neboť mezi samohláskami e — a je ve výslovnosti dětské souhláska (e’a). Dětské slovo kakati nevzniklo z ’a’ati, nýbrž spíše naopak. Jako v slovech bekaný, ak a p. vznikly hlásky b, k nepřesným sluchovým vnímáním t. zv. rázu, který se článkováním podobá hlásce k, tak v slově kakati skutečné k (lat. cacare, řec. kakkao, kakos, novohorněm. kakken atd.) účinkem stejně nepřesného sluchového vnímání slova užívaného v řeči dospělých s dětmi nahrazeno t. zv. rázem a základní kakati změněno v řeči dětské v ’a’ati. Sloveso kakati je obecně indoevropské a jeho základem je jistě interjekce z řeči dětské. Zněla-li [71]tato interjekce kaka či ’a’a, je těžko rozhodovati, a také pro nás, kteří jsme z prajazyka přejali už v době praslovanské hotové sloveso kakati (jeť ve všech slovanských jazycích), nemá to významu.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 3, s. 70-71

Předchozí František Táborský, V. N. (= Václav Ertl): Alše či Aleše?

Následující Famfula