Časopis Naše řeč
en cz

Úspornost v řeči

František Oberpfalcer

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ve všech moderních jazycích evropských lze pozorovati stále větší sklon k stručnosti, k úmyslné redukci slov, k potlačování prvků řeči pro porozumění nepotřebných. Děje se tak zvláště v mluvě hovorové, v obchodě, na poštách a na drahách, v sportu, v politice a v denním tisku. Dnešní člověk jezdí spíše autem do bia než automobilem do biografu, v Čedoku (t. j. v Československé dopravní kanceláři) žádá »Paříž, rychlík, dva druhé« (= dva lístky druhé vlakové třídy pro jízdu rychlíkem do Paříže) a je členem PEN-klubu (= klubu poetů, essayistů a novinářů) nebo Čafky (českého atletického footballového klubu, ČAFK). Takový způsob vyjadřování naráží zhusta na odpor u příslušníků staršího pokolení, kteří jej odmítají jako nevkusný a nečeský. Ale při tom se většina podobných útvarů neobyčejně šíří do všech vrstev obyvatelstva, a upadne-li tu a tam některá zkratka časem v zapomenutí, zase vznikají nové a nové, jichž se denní život zmocňuje někdy přímo hltavě. Již proto zasluhují, abychom jim věnovali trochu pozornosti. Máme-li je spravedlivě posuzovati, připomeňme si napřed několik obecných poznatků o lidské řeči!

»Řeč je věčně se opakující úsilí lidského ducha, aby byly článkované zvuky vhodným výrazem myšlenky.« Tento výměr, který čteme v posledním spise (z r. 1836) Viléma Humboldta, geniálního jazykozpytce a hlubokého myslitele, velmi dobře souhlasí s výsledky moderního badání jazykozpytného. Jazyk byl vytvořen postupnou prací nesčetných pokolení bez plánu a bez soustavy předem dané, avšak nikoli bez úmyslu osob mluvících. Při volbě jednotlivých prostředků vyjadřovacích má vědomý úmysl úlohu čím dál tím větší. Vizme jen, jak bohatá stupnice modálních odstínů se vytvořila v mluvnici vlivem společenské hierarchie! Výraz rozkazu se upravuje podle vztahů mluvící osoby k oslovené, na př. Přijďte! — Přijdete? — Jistě že přijdete! — Měl byste přijít! — Račte přijíti! atd. Ale mluvčí myslí nejen na vliv, jejž chce sám mít na posluchače, nýbrž i na to, jak se druhý zachová k němu. Proto říkáme místo ‚vy lžete‘: »mýlíte se, nemáte pravdu, nadsazujete« a pod. V celé stavbě jazyků jsou zřetelné stopy snah nesoucích se k tomu, aby dorozumění bylo rychlejší a snazší. Mluvnice se postupem času stává jednodušší a pravidelnější. Angličtina měla kolem r. 800 pětkrát složitější soustavu pádů, než má nyní: popis její z dob krále Alfreda (871—901) zaujímá 10 str. v Jesper[58]senově knize Progress in language (Pokrok v jazyce) proti 2 stránkám věnovaným témuž systému z časů královny Viktorie (1837—1901). Staročeské sloveso bylo tvary tak bohaté, že se z jediného základu kmenového mohlo utvořiti až 36 různých tvarů na označení rozdílů časových, způsobových a vidových. — Také se vývojem redukoval rozsah slov. Z lat. redemptionem zůstalo franc. rançon (výkup[né]), za lat. ecce istum mají Francouzi prosté ce, za hoc ille jen oui. Tak dlouhá slova, jaká se vyskytují v starých textech, zvl. sanskrtských a avestských, se do nových dob nikde nezachovala. Maně se nám tu nabízejí obdoby z vývoje tvorstva, kde také už dávno zašli gigantosauři a megatheria.

A ještě jeden moment je si třeba uvědomiti, než přistoupíme k vlastním příkladům. Dnes lze mluviti o kulturním společenství západu, ba o jednotné vzdělanosti evropské. Všude se studují stejné otázky vědecké týmiž metodami a prostředky; průmyslová technika, založená na výsledcích vědecké práce, jest všude táž; mezinárodní jest obchod a jemu slouží světová unie poštovní a železniční. Pokrok, ke kterému dospívá jeden národ, je rychle přijímán všemi kulturními národy ostatními. I jazyky na sebe navzájem působí. Slova se rychle přejímají z jazyka do jazyka, rozličné obraty se doslovně překládají a napodobují. Tak se vytváří obecný slovník evropský, založený na latině silně helenisované. Když to všecko uvážíme, nebude se nám zdáti příliš odvážným tvrzení, že i myšlení evropského lidstva jde ve mnohém po stejných cestách; co se na první pohled jeví jako výpůjčka, mohlo leckdy vzniknouti spontánně, nezávisle na cizích vzorech. To vše přispívá k výkladu pozoruhodné skutečnosti, že se velké jazyky sobě čím dále tím více podobají.

Po těchto poznámkách můžeme přejíti k danému thematu.

Nebudeme se zde obírati elipsou, t. j. vypouštěním společného členu v korespondujících spojeních (na př.: Bůh štěstí dělí a kuchař polévku. — Po peří ptáka, po řeči člověka), protože je ze všech způsobů jazykové úspornosti nejvíce známa. (Srv. o ní Gebauer-Ertl, Mluvnice česká §§ 566—569.) Jen tolik je třeba připomenouti, že se pojem elipsy často neprávem rozšiřuje na jevy jiného původu. Bude ku prospěchu jazykozpytného badání, když za elipsu budeme míti toliko případy podmíněné syntakticky.

Stilistické povahy jest náhlé odmlčení, aposiopesis, jež vzniká, když mluvící osoba v silném citovém vzrušení zastaví náhle proud své řeči. Děje se tak jednak při výhrůžkách, kde jako by mluvčí ani nenalézal slov dosti silných (na př. uděláš-li to ještě jednou!…, až já ho dopadnu!…, kozel aby tě!…, poslechneš [59]ihned, nebo!…), jednak při prudkém odmítání něčeho jako nemožného, na př. já a lhář?, ten a poslancem?, (tančil jste s ní?) já tančit?, on! něco takového udělat? atd. Záporný smysl těchto útvarů je vyjádřen intonací. Kdybychom z nich chtěli utvořiti pravidelné věty, narazili bychom často na obtíže. Podobně, když mluvčí přeruší podmínkovou větu, na př. kdyby jen se už něco stalo!, často si ani sám není jist, zda by pokračoval ‚bylo by lépe‘, či ‚byl bych šťasten‘, či ‚dalo by se to snést‘; a přece je vyslovená aposiopese úplným výrazem přání, jak pro mluvčího, tak pro posluchače.

Opakem tohoto odmlčování na konci projevu jsou případy, kdy zanikají slabiky počáteční. Ten, kdo mluví, se domnívá, že již začal článkovat hlásky, ale nepronáší slyšitelných zvuků, buď že nedochází k výdechu, nebo že hlasivky nebyly uvedeny v náležitou polohu. Zvláště v pozdravech je tento jev dosvědčen z rozličných jazyků. Naši venkované se pozdravují slovy ’brýtro (dobré jitro), ’brej večír, jako říkají Němci ’n Morgen, ’n Tag, ’n Abend, nebo jen Morgen (a dále Moin), Tag, Abend, Amt a Angličané Morning (místo Good morning); v městech zase slýcháme ’ku líbám (jako u Němců [ich] küss die Hand, ksthand, d’ Hand, Hand), nebo ’cta (má úcta), (má) poklona (srv. něm. d’ Ehre, Ehre). Jistě sem náleží i obecné tě Bůh, které připomíná švábské sgot (grüsse dich Gott) nebo švýcarské tigot (behüte dich Gott). Radikální zkrácení dlouhého křesťanského pozdravu u našich dětí, škristus, má přímou obdobu v chebském tsaiskristes, tak jako zvolání šmarjá (z Ježíš, Maria; srv. chebské smarie!). Prostý člověk děkuje slovy ’što pámbu, měšťák říká ’kuju a často slyšíte také ’sím (prosím); stejně Němci (ich) danke, (ich) bitte, ’ke sehr nebo ’te sehr, Angličané (I) thank you. Vypouštějí-li jinde zájmena (něm. kann sein; stimmt; s [= es ist] ja weiter kein Wunder; angl. [do you] see?), máme my také známé se ví! Slovo šamstr, jež se u nás hojně rozšířilo s významem ‚milý‘, ‚milenec‘, ‚ženich‘ (to je její šamstr), je z něm. zkráceného gehorsamster (Diener).

Jak viděti, jsou tyto jevy do jisté míry obdobné s hořejší aposiopesí. Abychom zachovali tuto paralelnost i v označení celé kategorie, budeme je souborně jmenovati prosiopesis. Vesměs tu jde o slova a obraty konvenční, o jejichž významu není v dané situaci pochyby. Proto vynakládá mluvící osoba ze vrozeného sklonu k šetření energií a k pohodlí na jejich vyslovení co nejméně artikulačního úsilí.

Podobná hotová klišé jsou společenské tituly, v nichž také nastává silné krácení. Z ‚vaše milosti‘ vzniklo vašnosti, jako je polské [60]waszmość z ‚wasza miłość‘ a litevské tamsta, tamista z ‚tavo mylista‘; jemnost [jeho milost] -pán má obdobu v polském jegomość. Původ slova slečna vykládal ze ‚šlechtična‘ už J. Dobrovský (Bildsamkeit der slav. Sprache 1799, str. 31); oporou tohoto výkladu mohou býti srbské gospar a gospa (z gospodar, gospodža), ruské barin a barynja (z boljarin).[1] Poláci oslovují księdza ksze miły!, Němci říkají gnä (= gnädige) Frau, Švédové zkracují ‚käre‘ (milý) na kä, kö. Pols. panie dzieju! (m. dobrodzieju) je doklad na prosiopesi; jiný způsob ekonomie je v caje rączki (m. całuję). Do této skupiny zařadíme také oslovení čeče z ‚člověče‘. Slovo ‚člověk‘ má vůbec velmi rozmanité podoby v slovanských jazycích, takže je pro jejich výklad třeba vycházeti z formy »čelověk« jako nejstarší. Všude bylo silně zkracováno, jak svědčí polské człek, srbochorv. čok, ček, čoek, bulh. čivěk, čilek, rus. dial. čelak. Slýcháme-li u nás často výslovnost čöče, vzpomeneme něm. Möönsch, vyslovovaného také se zaokrouhlením rtů; připojíme-li, že při tom bývají oči široce otvírány, máme tu příklad hláskové symboliky, dávající spolu s mimikou úhrnný dojem sluchový a zrakový.

V případech dosud uvedených je konvenčnost jazykových prvků dostatečným výkladem jejich zkracování. Ale jest ještě veliká skupina zkratek zcela běžných, ba mezinárodních, jako: kilo (m. kilogram), auto (m. automobil; skandin. bil; srv. angl. bus z omnibus), foto (m. fotografie), piano (z itals. grave cembalo col forte e piano, franc. clavecins à forte et piano) a dále pianino, bio (m. biograf; angl. moovy z mooving pictures), aero (m. aeroplán), radio (m. radiotelefon) atd. Daleko by nás vedlo, kdybychom si chtěli tohoto jevu podrobně všimnouti; proto musíme přestati na stručném upozornění na tento zdroj neustále produktivní. Citované příklady jsou valnou většinou prvními členy původních složenin. Moderní jazyky jdou často od těchto zkratek k novým složeninám, jako jsou na př. franc. auto-taxi (automobil s taximetrem) nebo sténo-dactylo (kdo umí psáti těsnopisně a na stroji); v češtině se podle cizích vzorů objevují komposita, jako autodílna (m. automobilní dílna), kinohvězda (m. hvězda kinematografu, filmová), radiosvaz (m. radiový svaz) a odtud dále i lido-bio, rychlodoprava, živnobanka, sporobanka atd. Tyto složeniny jsou v našem jazyce tak málo připraveny organickým [61]vývojem, jako v ruštině bolševické výtvary centrokniga (centralnyj komitet po knižnomu dělu), politbjuro (političeskoje bjuro), revtribunal (revoljucionnyj tribunal) a pod.

Hledáme-li výklad, můžeme sice vzpomenouti velké obliby zkratek v slangu, kde mladí lidé (studenti, vojáci a j.) tak reagují proti všemu, co je opotřebované a všední (srv. franc. desse = géométrie descriptive, perme = permission; angl. lab = laboratory, gym = gymnasium atd.), ale hlavní příčina je v rychlém tempu moderního života. Nejrychleji bije puls v životě a práci dnešní Ameriky a odtud se přelévá rychlostní elán do Evropy. Evropa sice posud usiluje o statické uchování svých starých tradic, ale podléhá stále více vlivu americké dynamičnosti. Indický básník Thákúr již vytýká Evropě přílišný chvat (v knize o nacionalismu), velebě orientální smysl pro dlouhé zahloubání, pro život mimo čas.

Věrným zrcadlem těchto kulturních poměrů jsou jazyky. Amerika už dávno zkracovala Co (company), To (tons), pneu (pneumatic), Flo (Florida), Conn (Connecticut), Japs (Japonci) atd., t. j. omezovala slova na první jejich slabiku, a Evropa ji v tom následovala. Srv. angl. Turmac (Turkish-Macedonian Tobacco Company), franc. Boul-Miche (Boulevard St.-Michel), něm. Metoula (Methode Toussaint-Langenscheidt), Sipo (Sicherheitspolizei) a pod. Dnešní němčina se hemží těmito divnými útvary. Loni byla v Düsseldorfu Gesolei (Ausstellung für Gesundheitswesen, Socialfürsorge und Leibesübungen), po převratu nás znepokojovaly zprávy o Orgesch (organisace podle dr. Eschericha) a zítra se jistě vyrojí nové a nové formace tohoto rázu.[2] V rozsáhlé míře napodobují západní usus ruští bolševici. Mají sovnarkom (sovět narodnych komisarov), z něho na př. pro zahraničí narkominděl (inostrannych děl), pro pošty a telegrafy narkompočtěl atd., mají komsomol (sojuz kominističeskoj molodeži), proletkult (proletarskaja kul’tura) a pod. I k nám pronikly tyto cizí způsoby, hlavně komunistickým tiskem (vznikl u nás docela i dědrasbor, t. j. dělnický dramatický sbor). Z dřívější doby je známo umprum (umělecko průmyslová škola) a umprumáci, socdem (sociální demokrat), nársoc; dnes jsou v obchodě oblíbeny zkratky z počátečních slabik vlast. jmen (jako Ru-pa z Rudolf Pachr, Jirha z Jiří Havelka, Manepa z Marie Nepevná), jež se i protokolují. Naše zahraniční ministerstvo si zvolilo zkratku pro telegramy zamini. Celkem však je viděti, že se těmto kuriositám [62]v češtině dosud valně nedaří. Veliké nápisy jedné pražské firmy Pu-Po (t. j. punčochy a ponožky) zasluhují stejně málo nápodoby jako želbetové konstrukce některých techniků.[3]

Ale zkracovací proces se nezastavil u počátečních slabik, nýbrž šel až k prvním písmenům slov. Spojené státy americké se označují USA (United States of Amerika), v exportu se zboží posílá CIF (cost, insurance, freight, t. j. cena, pojistné a dopravné v to) nebo FOB (free on board, vyplacené až na palubu); bezdrátová telegrafie se označuje franc. TSF (télégraphie sans fil), sdružení duševních pracovníků CTI (confédération des travailleurs intellectuels); známa je italská značka FIAT (fabrica italiana automobili Torino); z německých zkratek uvádíme aspoň HAPAG (Hamburg-Amerikanische Paketfahrt-Aktiengesellschaft), AGFA (Aktiengesellschaft für Anilinfabrikation), AEG (Allgemeine Elektrizitäts-Gesellschaft). Němci říkají obecně D-Zug (Durchgangszug), U-Boot (Unterseeboot) atd. V Rusku vzniklo již před světovou válkou k. d., kade, kadet (konstitucionalist-demokrat), s. r., eser (socialist-revoljucioner), od nichž se volně tvořily další odvozeniny: kadetstvujuščij, eserstvo a pod. Po válce se ovšem tento způsob neobyčejně rozšířil; jmenujme jen název sovětského svazu SSSR (svaz sovětských socialistických republik; čte se také ‚sososor‘), NEP (novaja ekonomičeskaja politika), Cugprom (central’noje upravlenije gosudarstvennoj promyšlennostji, ústřední správa státního průmyslu) atd.

U nás jsou mimo uvedené cizí zkratky nejznámější YMCA (Young men’s christian association), YWCA (Y. women’s chr. a.), SHS (kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca) a množství domácích napodobenin: ČTK (českoslov. tisková kancelář), ČSD (českoslov. státní dráhy), MNO (ministerstvo národní obrany), ČOB (čes. obchodní beseda), DTJ (dělnické tělocvičné jednoty), (koruna čsl.). Tyto zkratky dávají podnět k tvoření nových slov, jako kačka (= Kč; srv. něm. det kost wieder ’na paa Emmchen; ein Emmchen = 1 M, marka), četka (ČTK), Zepop (zprávy elektrických podniků obce pražské). V obchodě se objevují značky Oveka (Oldřich Vitáček, Karlín), Vea (Vladimír Albrecht), Emka (Maceška) atd. Často se zkratek zmocňuje lidový vtip a vykládá je po svém: člověče, seď doma (ČSD), dej teleti jetele (DTJ), deficit-klub (DFC, deutscher Football-Club). K tomu ke všemu bychom mohli uváděti paralely ze všech moderních jazyků.

[63]Ožívá tu starý způsob akrostichů. Srov. známý symbol prvních křesťanů, rybu, řecky ichthys: Jêsus Christos, Theu Hyios, Sôtêr, nebo nápis, jejž prý dal Pilát napsati na kříž Kristův vedle textu řeckého a hebrejského (Jan, 19, 19): INRI (Jesus Nasarenus, Rex Iudaeorum).

Tyto dokumenty nynějšího chvatu ve veřejném životě[4] jsou zároveň doklady pro zajímavý vliv písma na výslovnost. Shrnujeme proto zkratky slabičné a iniciálové pod společný titul krácení grafické.

Jazyková therapie sotva může zastaviti tento vývoj, který k nám jde ze západu, z anglosaského světa, a který vyhovuje dnešním potřebám praktického života.[5] Grafické krácení je povahy úplně neliterární, a proto doufáme, že zůstane omezeno na prostředí, z něhož se zrodilo: na obchod a průmysl a na sport.


[1] Rusové zkracují titul ‚gosudar‘ na sudar a dále až na pouhé s’. Stejně v španělštině zůstává ze ‚seňor‘ (pane) jen s ve spojení buenos. Italové odpovídají ’gnor si, ’gnor no (ano, pane; ne, pane; z pův. ‚signore‘) a říkají sor Luigi, la sora sposa. Francouzi titulují msjö (monsieur), mam (madame), Angličané miss (mistress); Španělové usted (vuestra merced, vaše milosti).

[2] Němci již mají odborný název pro tento způsob řeči: Akü-Sprache, t. j. Abkürzungssprache.

[3] Tohoto původu je snad slovo feš, přejaté do češtiny z vídeňského žargonu, je-li zkratkou za anglické ‚fashionable‘.

[4] Někdy asi působily při vzniku zkratek také momenty eufemistické, na př. když se záchod označuje angl. WC (vyslovuje se dabl-jú-sí, z water closet), švédsky d (vysl. de, z něm. výpůjčky ‚das Haus‘); srv. franc. il faut savoir le système D (= débrouillard, démerdeur, démerdard).

[5] V Londýně se utvořila asi před rokem mezinárodní společnost »Monomark« pro používání grafických zkratek na adresách, na výrobcích firem, na kufrech atd. Kdo zaplatí stanovený poplatek, toho zkratku uvede Monomark v obecnou známost. Adresa spolku pro Evropu je: B (Britsko) C (commerce, obchod) M (monomark) BCM/WAIU London SW1.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 3, s. 57-63

Předchozí Václav Ertl: Vyznati se v čem

Následující Václav Flajšhans: České Kladsko

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1