Časopis Naše řeč
en cz

Vyznati se v čem

Václav Ertl

[Články]

(pdf)

-

O této vazbě píše Kott 4, 1194: Tato vazba ve významu slovesa rozuměti čemu, etwas kennen, verstehen, ein Kenner sein, není s dostatek doložena, a proto se nahrazuje takto: znáti se v čem Vst (= Věstník bibliografický 1872), znalým býti něčeho, zběhlým n. zkušeným býti v čem Jv (= Javůrkův Brus 1871), něco uměti, něčemu rozuměti, něco dovésti (Brus mat. 265, Bartoš, Skladba, 3. v., 1870). Odtud zakazují, opisujíce jeden z druhého, sloveso vyznati se v tomto významu i všechny brusy novější. Připouští je jediný Mašín. Proč je nepokládá za germanismus, arciť nevykládá, ačkoliv vazba vyznati se v čem má opravdu všechny známky germanismu, ba má jich více než mnohé jiné germanismy, které M. odsuzuje.

Pravda je především, že se sloveso vyznati se v jazyce starším v tomto významu podle dokladů známých nevyskytuje, nýbrž že má v stč. jediné význam »znáti se slovem k něčemu« (na př. vyznati se z hříchů, u Hájka hříchů, nč. vyznati se ze své lásky a p.). Ani naše starší slovníky obrozenské (Dobrovský, Tomsa, Tham ani Jungmann) výrazu vyznati se v čem ve významu, o nějž nám tu jde, ještě neznají (i Franta-Šumavský 1844 má za něm. sich auskennen čes. obeznati se, obhlídnouti se). To platí i o starších spisovatelích novočeských do let padesátých, pokud jsou vyexcerpováni pro Slovník akademický; u Jungmanna, Palackého, Marka, Čelakovského, Havlíčka, Rubeše, Tyla atd. hledali bychom vyznati se v čem nadarmo. Uvážíme-li pak k tomu ke všemu, že se v němčině (a to právě v t. zv. oberdeutsch, rakousko-bavorské) vyskytuje vazba sich in etwas (in einer Gegend, Wissenschaft etc.) auskennen s významem »Bescheid darin [50]wissen«, je těžko dojíti k jinému závěru, než že výraz vyznati se v čem = sich in etw. auskennen, je jeden z oněch nepochybných germanismů, které za literární stagnace let padesátých vnikly do češtiny.

Ale jsou tu některé věci na pováženou. Nejstarší doklady tohoto rčení, podle dosavadního materiálu slovníkového soudíc, jsou z Němcové a z Hálka, tedy z autorů lidové řeči velmi blízkých; na př.: ale musíš pána do toho obléci, vždyť on by se v tom (neznámém a složitém šatě) nevyznal 1858 Němc., Chyže pod h. (Sp. 5. 311); toť by se ani pan páter v tom (v těch zmotaných řečech) nevyznal 1861 Hálek, Muz. Lid. (Sp. 1, 401). Od té doby plynou doklady hojněji i u autorů téhož rázu; na př.: ještě se (preceptor) sice na plechu tuze nevyznal Rais 9 (Zap. vlast.) 232; přece se ve zpěvu chrámovém vyznám t. 2 (Pant. Bez.) 120; profesoři všichni ze starší doby nevyznali se v mluvnici české Jirásek 1 (Mal. hist.) 316; začal (Lidl), že slyšel, že velebný pán se vyzná znamenitě v historii t. 20 (Věk II), 19; mladý kupec se tu (U zlatého bažanta) vyznal t. 20, 63 atd. Jiné doklady z Jiráska a A. Mrštíka uvádí Mašín.

Ale rčení vyznati se v čem vyskytuje se nejen u těchto spisovatelů lidové řeči znalých, nýbrž i v samé řeči lidové. V mém nářečí středočeském, ne sice čistém od jednotlivých slov německého původu, ale čistším po stránce syntaktické, lze slýchati, jak se pamatuji již z dětství, výrazy: tak je to zašmodrcháno, že by se v tom člověk nevyznal, čert aby se v tom vyznal!, v tom člověku se nikdo nevyzná; zašli jsme daleko s cesty, tady se už sám nevyznám, metaforicky: ten se vyzná v tlačenici atd. Rčení, které doporučují brusy, znám se v tom, jsem snad vůbec neslýchal.

Že však toto rčení není neznámo ani v jiných nářečích, toho najdeme po našich slovnících sem tam také leckterý doklad.[1] Kott 4, 1194 uvádí z usu (obecné řeči lidové) příklady: já se v cestě nevyznám; on se v té věci nevyzná (se zkratkou B. J. Vaška z Něm. Brodu). Kott připomíná, že se rčení vyznati se v čem vyskytuje také na Slovensku; Slovník Kálalův sice heslo vyznati se nemá, ale k heslu vynajsť sa (str. 974) dodává: v. [51](vedľa) vyznať sa (kde).[2] Od prof. Zubatého mám (mimo jiné) tyto doklady: líčky se tak daleko nevyznají (z Plané nad L.) a sloven.: vyznáš sa v meste? (Beblavý v Sl. Pohľ. 9, 204.) Rčení vyznati se v čem lze předpokládati i pro Kottův doklad od Dobrušky »oni mají šaty nové, ale do těch se nevyznáte, co to na nich je« (o předložce do v. dále) a v dokladě Bartošově (u Kotta 1. Přísp. 506) »člověk se s ním nevyzná = nepořídí« (kde vazba vyznati se v kom se zkřížila s vazbou dorozuměti se s kým, shodnouti se s kým). Že výraz vyznati se v čem (na př. čert aby se v tom vyznal) žije v jazyce lidovém i na jiných místech než v mém rodišti, dosvědčují mi někteří moji známí z různých končin Čech (zvl. vých.).

Ale vazbu vyznati se v čem znají mimo nás i Poláci. V Słowniku varšavském 7, 1116 uvádějí se jako provincialismy doklady: wyznać się w rachunkach, w potoženiu; nie mógł się wyznać v tym wypadku. Také dialektologický polský slovník Karłowiczův cituje rčení »umiáł cytać, na pisaném sie wyznáł z nář. nadrábského (kolem Bochně).

Obyčejná cesta, kterou germanismy (názvy věcí vyjímajíc) vnikají do řeči lidové na území mimo rozhraní jazykové, je cesta knižní (z knih, z novin, z úředních spisů atd.). Ale to je cesta dlouhá, neboť germanismy tohoto způsobu se ujímají velmi pomalu. Domněnka, že výraz vyznati se v čem, který podle dřívějšího výkladu měli bychom právo pokládati za germanismus proniklý do českého písemnictví teprve koncem let padesátých, pronikl za tak krátkou dobu z knih nejen do nářečí středočeského (v letech osmdesátých), nýbrž i dále, třeba snad sporadicky, do nářečí východočeských, na Moravu (mám o tom vedle dokladu z Bartoše zprávu od pp. dr. Ryšánka a dr. Lakomého) a na Slovensko a že za germanismus měli bychom pokládati i lidové výrazy polské, tato domněnka je velmi málo pravděpodobná.

Pravděpodobnějším se tedy zdá, že pro výklad lidového rčení vyznati se v čem na území československém a přilehlém území polském třeba hledati výklad jiný, samostatný. Starší doklady než vyznati se v čem má sloveso nesložené, znáti se v čem n. na čem, s významy 1. přiznávati se k čemu (který nás zde nezajímá) a 2., řidčeji, rozuměti něčemu. Na př.: někdy (člověk) obvykna té pochvale, i nezná se v ní Chelč. Post. 239a (= nerozumí jí); to by mnoho člověka vázalo, kdyby se v tom znal, že jest poslem od otce věčného t. 127b; ti, jenž na nich (klisnách) sědie, (vrátí se) tam, kamž sě neznali Mil. 116 (= kam netrefili, kde se ne[52]vyznali); jestliže se již (děti) nejen v světnici, ale i v síni, v kuchyni atd., summou v domě a okolu domu znáti budou (Komen., vyd. brn. IV, 552); nebo čas najhoršie přišel jest, že se tak zle na vieře lidé znají, že vieru pravú za blud mají Chelč. Siet 7b; aby (na trzích) někteří přísežní, na penězích a groších se znajíce, vydáni byli pro lidi sprostné 1423 Výb. 2, 399; kteří se na tom znají = callent Gelenius-Petrarka 37. Z novější doby jsou doklady především slovníkové z Dobrovského, který za něm. »sich auf etw. verstehen« klade čes. zná se (rozumí se) v korbanu, v hádání, v soustruhu, na ženské, na mnohé věci, za »werkverständig«; v díle zběhlý, v díle se znající, za »kennen« znáti se na něco, v něčem rozuměti (er kennet Gemälde, zná se na obrazy). Také Franta Šumavský překládá »sich auf etw. verstehen« slovy znáti se, rozuměti se v čem; umí se (zná se) v mnohém (ve mnohé věci); »Kenner v. etw. sein« = znáti se v čem (na čem). Jungmann (V, z r. 1839) mimo uvedené doklady z Gelenia a Dobrovského žádných jiných dokladů ani z nového jazyka neuvádí. Přes to vazba znáti se v čem (na čem, nač, do čeho) není v té době vzácností ani u autorů, jež Jungmann excerpoval. Na př.: na zvyklé v chrámě obřady se převýborně zná Marek v Prvot. 1813, 35a (Chod do žel.); jakž vědomo, na hudbě se znám 1830 Marek, Div. z ochoty 48; domnění, že se (Záviše) vysoce znal na čáry, Palacký v ČČM. 1831, 1, 59; Julius Caesar, znaje se výborně na všecky rozdíly národní v Gallii t. v ČČM. 1833, 425; ale zná se (Šafařík) i do jiných jazyků všech t. v ČČM. 1838, 118; přistěhovanci z ciziny sotva do vorby se znající ČČM. 1830, 171 atd. Mezi těmito vazbami s předl. do a na proskakuje a po r. 1840 se ustaluje vazba znáti se v čem. Na př.: on (Menalka) se zná ve zpěvu 1829 Hanka, Gessner Id. 19; já se předce ve světě znám Filípek ve Vesně 1837, 102; (židé v Haliči) v polštině mnohem lépe se znají t. 253; již tehdáž lidé v mnohých řemeslech a uměních se znali 1842 Tomek, Všeob. děj. 10; kdo se jen trochu v podobných kritičných hádkách zná 1845 Havlíček (Sp. bel. 3, 36) a pod. 1846 (Sp. polit. 1, 87); (paní učitelová) znala se dobře v kuchyni 1846 Tyl (Sek. Sp. I, 703); vždyť je to na vás vidět, že se v takových praktikách neznáte t. I, 727; za mého mládí se děvčata v písmě neznala 1855 Němc., Bab. 132; znaje se poněkud v dějinách zemí těchto, nepozoroval jsem nikdy, že… 1865 Palacký, Idea 2 atd. Po r. 1870 doklady spisovné pozbývají průkaznosti, protože brusy od r. 1870 začínají zapovídati rčení vyznati se v čem a dovolují toliko (i tu s jistou reservou) znáti se v čem.

Za nečeské rčení sloveso znáti se = býti obeznalý pokládati nelze; neboť sloveso kennen nemá vazby, která by odpovídala [53]vazbě české. Ani ve spojení znáti se na něčem (na hudbě) není třeba viděti vliv němčiny; neboť tato vazba má doklady z doby starší (byť nemnohé), na př. znáti se na groších, neshoduje se zcela s výrazem německým (sich auf etw. verstehen) a mimo to nalézáme i v polštině, spisovatelům obrozenským dobře známé, vazbu formou i významem shodnou (znać się na kim, na czym = znać kogo, co; być znawca, być biegłym w czym a p.). Mnohem spíše by bylo možno podezřívati z vlivu německého vazbu znáti se nač (a ještě spíše i pro vazbu i pro zvratnou formu[3] paralelní rozuměti se nač), která se shoduje úplně s něm. sich auf etwas verstehen. Vazba znáti se do čeho (u Pal. bývá i rozuměti se do čeho: kdokoli do této věci se rozumí ČČM. 1836, 289; lépe se do pochval nežli do soudu rozumějí Krok 1823, 40) má snad býti Palackého archaismus napodobený podle stč. vazeb domnieti sě do čeho, doufati, zoufati do čeho, pochybovati do čeho a p. (na př. neúfaj do hrada, chyboval do moci božie atd.).

Nás tu ovšem zajímá především vazba znáti se v čem, jako vazba nejčastější a zvl. jako předchůdkyně nč. vyznati se v čem, a otázka jejího českého původu, neboť i ten byl od brusů brán v pochybnost. Zvratný tvar slovesa znáti (znáti se) s významem po stránce rodové skoro týmž jako sloveso nezvratné má svůj základ nejspíše ve zvratném tvaru (mediu) vyjadřujícím vzájemnost (reciprocitu). Jako se v němčině vedle recipročního plurálu sie grüssen sich užívá pak i jednotné formy er grüsst sich mit ihm, tak také v češtině vedle výrazu my se známe (= my známe jeden druhého) je a byl výraz souznačný já se s ním znám, který vyjadřoval zprvu také jen poměr vzájemný (ovšem se stanoviska jednotlivce), avšak stíráním významu vzájemnosti nabýval významu prostě činného, který byl arci i v poměru vzájemnosti implicite zahrnut (já znám jej — on zná mne). Výraz znám se s Karlem přiblížil se tedy zcela těsně k výrazu znám Karla, s tím toliko rozdílem významovým, že zvratné sloveso ve výraze znám se s K. nabylo právě i svým původem i svou zvratnou formou proti prostému znám Karla odstínu dynamického, zesilovacího (znám K. dobře, důvěrně), asi jako ve výrazech nesu se s tím proti nesu to.[4] Formálně pak místo činného tvaru znám byl zvratný tvar znám se a místo předmětu Karla byl příslovečný výraz s Karlem. Od [54]těchto výrazů, kde znám se pozbylo významu zvratného, třeba rozeznávati arci případy, kde sloveso znáti se mělo od počátku význam čistě zvratný (sich bekennen), na př. stč. znám sě {= cítím se a pravím se) vinna = znám sě u vině, k vině, z viny; znám se neschopna = znám se v té neschopnosti, znám se ke králi atp.

Podle výrazů znáti Karla (kennen) = znáti se s Karlem vznikaly pak i vazby podobné, kde sloveso znáti se znamenalo kennen a kde předmět slovesa znáti byl vyjadřován při znáti se tvarem příslovečným.[5] Odstín dynamický provázel i tyto další napodobeniny, jimiž se vyjadřovala zpravidla znalost dobrá, znalost oboru rozsáhlého nebo věci nesnadné. Tak vznikla v starší době na př. vazba znáti se na čem, na př. na groších a penězích se znáti (t. j. dobře znáti groše od malých peněz), i pol. znać się na czym, a tak zajisté vznikly i ony rozličné vazby, teprve z počátků nové češtiny doložené, na př. znáti se do čeho, znáti se nač (n. na čem), zesilované v své intensitě často ještě výrazy výborně, převýborně, vysoce a p.

A tak vznikla s týmž významem dynamickým[6] již v stč. i vazba znáti se v čem, která časem všechny ostatní z usu vytlačila, majíc nepochybně oporu v usu lidovém, v souznačných výrazech býti obeznámen, zkušený, zběhlý, dokonalý v čem i ve vhodnějším významu předložky v, zvláště kde šlo o znalost místní nebo metaforicky o znalost rozličných oborů vědění lidského (v světě, v hudbě). Vyvinula se tedy vazba znáti se v čem (= znáti co) přirozeným vývojem z jiných vazeb domácích a podezření, které o ní vyslovují některé brusy, není ničím odůvodněno. Zcela analogicky s našimi výrazy má i ruština vedle znaťsja s kěm - libo vazbu znaťsja v čem - libo (na př. prěžde nužno v dělě znaťsja, da potom za dělo braťsja Slov. petrohr. 2, 2779) a také polština, aspoň dialekticky, má vedle vazby znać się z kim také vazbu znać się w czym = spis. znać się na czym. Proč má čes. vazba znáti se v čem ze starší doby dokladů nemnoho, má asi příčinu v tom, že jazyk starší měl pro tuto představu dostatečné bohatství výrazů jiných, souznačných.

[55]Výrazy, o nichž dosud byla řeč, znáti se s kým, znáti se na čem, kde, v čem atd., jsou výrazy vidu nedokonavého. Bylo-li třeba vyjádřiti děj jako dokonavý, na př. k vyjádření futura a p., skládalo se sloveso znáti se s předponami buď čistě vidovými, anebo s předponami zachovávajícími svůj význam původní (hmotný, místní) nebo přenesený. Tak k výrazu znáti sě s kým utvořeno dokonavé poznati sě s kým (na př.: tuž sě s tebú i poznámy lépe, než sě známy nynie Kat. 1239; tak i pol. poznać się z kim), anebo s příponou plnovýznamnou seznati sě s kým (na př.: s přátely sě seznajíce, dlúho s nimi přebývati máme Tkadl. 9a, setřením významu dynamického: kak sě sv. Kliment s mateří seznal Pass. 290 = poznal). A stejně se perfektivisovala i rčení, která se z výrazu znáti se s kým vyvinula. Tak z výrazu znáti se na čem (pol. znać się na czym) vzniklo v polštině dokonavé poznać się na czym (na towarze) s příponou čistě vidovou a z výrazu znáti se v čem s příponou plnovýznamnou vyznati se v čem (pol. wyznać się v czym), která znamenala buď ve smyslu původním (hmotném) směr z něčeho ven (na př. vyznati se v městě = vyplésti se znalostí z jeho četných ulic a uliček) anebo ve významu přeneseném vyčerpání, jako v složeninách vyrozuměti čemu, vyučiti se čemu, vyzkoušeti co atd.

Dynamický význam slovesa znáti se v čem, spojený s významem předpony vy-, dodává pak složenině vyznati se v čem onoho významu, v němž ji znám ze svého vlastního nářečí a ze zpráv, kterých se mi dostalo odjinud. Vyznám se v něčem není totéž co znám se v něčem, jak učí brusiči, už proto, že je to perfektivum; není ani to, co brusičské zkušeným býti v čem, rozuměti čemu, dovésti co a p., protože jeho význam je jiný, silnější. Znamená pak vyznati se v něčem především ve významu hmotném: pomoci si rozumem v místě nebo ve věci, kde je těžko se orientovati (na př. vyznati se v Praze, v lese, ve velikém zámku; v knize, na kterém místě kde co je, obrazně v historii; v stroji neznámém a složitém); přeneseně: uměti si pomoci ve všem a ze všeho, co je zmotané (na př. v lidských řečech sobě odporujících), složité (na př. v obchodním právu), těžko srozumitelné nebo záhadné (v člověku, o němž si podle jeho chování nelze udělati úsudek), dále míti dobrou znalost v oboru zvlášť obtížném anebo za obtížný pokládaném (na př. za dřívějších dob v psaní, v počtech), v rozličných lestných kouscích a praktikách atd., zkrátka ve všem takovém, co nedovede hned každý (odtud »čert aby se v tom vyznal«). Proto se také častěji vyskytuje ve větách tvarem nebo smyslem záporných než v kladných. Že se tento pregnantní význam slovesa vyznati se v čem stírá a že se ho užije někdy [56]i ve smyslu pouhého uměti, dovésti, jako je to v některých příkladech knižních vpředu uvedených, o tom se stala zmínka již při rčení znáti se v čem.[7]

Chronologii tohoto celého vývoje od my se známe až k vyznám se v tom je těžko přesně stanoviti, protože, jak se podobá, značná část toho vývoje vykonala se v jazyce lidovém a do jazyka spisovného i do povědomí nynější generace pronikaly často jen hotové resultáty. Rčení, s kterým jsem se v svém nářečí však nikdy nesetkal, je výraz znám se v tom, ač v starší i nové spisovné češtině doklady má a pro výraz vyznati se v čem třeba je i v lidové řeči předpokládati. Čím to? Sloveso vyznati se je sloveso dokonavé; ale přít. času sloves dokonavých užívá se v češtině nejen k vyjádření jednoho děje budoucího (ten strom padne), nýbrž často i k vyjádření děje, který nepatří žádnému času, platí obecně, kdykoli, jaksi mimo čas (nač sáhne, všecko zkazí). Tato obecná platnost se u některého slovesa ustálí tou měrou, že se jeho présentu dá pak užívati k vyjádření děje trvacího v přítomnosti (ten kabát dobře padne, v. NŘ. 3, 16) a že skutečného slovesa trvacího (nedokonavého) vedle něho ani není třeba (na př. k dovésti něco nedok. dovoditi, dovozovati). K takovéto platnosti se vyvinulo v řeči lidové i sloveso vyznati se. Může míti i platnost budoucí (ani za rok se v tom nevyznáš) i platnost présentu trvacího (v tom člověku se nevyznám). V této platnosti se téměř úplně shoduje s tvarem v tom se znám, který se stává vedle rčení v tom se vyznám zbytečným, a proto v řeči lidové zaniká.

Tím bychom mohli obranu i výklad rčení vyznati se v čem ukončiti. Slabinou tohoto výkladu by mohlo býti jen to, že se opírá — pokud jde o vývoj a rozšíření tohoto rčení v jazyce lidovém — jen o nářečí středočeské a o nemnohé zprávy z nářečí jiných. Proto by se nám čtenáři Naší řeči zavděčili zprávami, žije-li rčení vyznám se v něčem ve významu výše vyloženém nebo znám se v něčem anebo rčení tvarem i významem těmto dvěma podobná také v nářečích jiných.


[1] Vážným nedostatkem našich nářečních slovníků je, že jsou dosud vesměs jen diferenční, t. j. že uvádějí jen slova, kterých v spis. jazyce není. Na př. na Moravě se vedle slovesa robiť vyskytuje v témže významu hojně i sloveso dělat. V slovnících (na př. v Bartošově) najde se jen robit, jako by slovesa dělat v témže významu na Moravě nebylo. Podle dnešních prací dialektologických je tedy velmi těžko soudit, vyskytuje-li se některý výraz spisovný také v nářečích čili nic.

[2] Význam rčení vyznať sa (kde) není ovšem z této rovnice dost jasný.

[3] Zvratnou formu slovesa rozuměti (se), která má doklady (zpravidla rozuměti se nač) dosti pozdní a řídké, bylo by lze vykládati, ač dosti stěží, i vlivem souznačného znáti se.

[4] Pro intensivní význam zvratného tvaru slovesa »znáti« je zajímavé, že na př. pol. „znać się z kim“ znamená „mieć z kim stosunek cielesny“ (Karłowicz 6, 402).

[5] Význam této i podobných vazeb byl zprvu většinou hmotný a časem se pak přenášel i na pojmy abstraktní. V ruštině na př. lze říci nejen „znaťsja s barinom“, nýbrž i „znaťsja s grammatikoj“ a p.

[6] Není-li tento dynamický význam vždy zjevný v příkladech shora uvedených, není to nic zvláštního, neboť právě výrazy intensitou se vyznačující, této vlastnosti v řeči velmi často pozbývají; na př. ptáti se, tázati se m. ptáti, tázati; hnáti se m. hnáti atd.

[7] Rozumí se samo sebou, že v této vazbě, původně místní, může státi místo předl, v i předl. na, je-li ve významu místním obvyklejší. Na př. vyznati se na Smíchově, na Olšanech, na hřbitově, přen. na houslích a p.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 3, s. 49-56

Předchozí Přechodník

Následující František Oberpfalcer: Úspornost v řeči

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1