Časopis Naše řeč
en cz

Dítky

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. L.) Děťátko je zrobnělý tvar slova dítě (stč. dietě, psl. dětę) a je r. stř. jako jeho základ; děcko (z dětsko) je střední, jmenný tvar příd. jm. dětský (jako jsou pod. místní vl. jm. jako Rovensko, Prácheňsko, Německo, Rusko atd.) a je r. stř. (jako dítě) docela tak, jako mužský je r. m., ženská r. ž. (tato dvě slova se liší od slova děcko, dětsko jen tím, že mají sklonění složené n. určité). Dítky je zdrobnělý tvar pomnožného jména děti, které je r. ž. (milé děti), a proto je také r. ž. (milé dítky); kdo učí, že se má říkati na př. milá dítka, tři dítka, dítkům (m. dítkám) a p., neví, jak se říkalo a říká u nás odedávna (Gebauer-Ertl § 303, 2); jedn. tvar dítko, v st. češt. nedoložený a i dnes v skutečné mluvě lidové skoro neslýchaný (říká se obyčejně dítě), přiklonil se rodem k slovu dítě. Pomn. jm. děti samo vzniklo z psl. jména dět’ (j. č. ž. r.) s hromadným významem „děti“, zachovaným v srbštině (vedle slova psl. dět’ca, srb. djeca, j. č. ž. r. „děti“; pod. je sloven. detva, j. č. ž. r. „děti“, v rušt. dětvá, dětka „včelí plod“, mrus. ďitvá „děti“). Pův. jména hromadná s tvarem j. č. jinde přecházívají ke sklonění množnému; tak na př. nč. jména mn. č. bratří, kněží ještě v st. češt. jsou hromadná jména j. č. ž. r. (milá bratřie = nč. milí bratří, vyšehradská kněžie = vyšehradští kněží), a na př. m. psl. l’ud’je, č. lidé mn. č. m. r. v litevštině se objevuje ještě l’audis (lid) j. č. ž. r. Hromadný význam j. č. takových slov pochopíme, vzpomeneme-li si na hromadná slova jako kněžstvo = kněží, služebnictvo = služebníci a p. Také Polákům je dziatki (jako dzieci = děti) mn. č. ž. r. a nikoho snad u nich ani nenapadlo, že by se mělo říkati dziatka mn. č. stř. r.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 2, s. 46

Předchozí V.: Přípravné osnovy trestního zákona o zločinech a přečinech a zákona přestupkového, II.

Následující Fidibus