Příspěvek k úřední češtině

D. Pan.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Čtu v časopise »Sociální služba« (č. 1, 1926) odstavec »Prohlášení o zahájení řízení o prohlášení za mrtva«. V 8 slovech 4 substantiva verbalia, z nichž dvě dokonce v témž pádě s touž předložkou (o). Jak líbezně to působí na ducha čtenáře milovného mateřštiny, nejlépe se přesvědčíme, přečteme-li ten nadpis nahlas. V témže odstavci se setkáváme ještě se čtyřmi podobnými vazbami dalšími (»potvrzení…, že zahájeno řízení o prohlášení«, »do skončení řízení o prohlášení«, »podle tvrzení strany řízení o prohlášení bylo zahájeno, soud však potvrzení odpírá«, »bylo-li řízení o prohlášení za mrtva zahájeno před vyzváním strany«, »aby prokázala zahájení řízení o prohlášení…«); a vedle těchto dokladů objevují se jiné tvary na -ní v krátkém odstavečku ještě několikrát. Citovaný projev vyšel z ministerstva sociální péče a nemáme tedy ani tak za zlé »Sociální službě«, že jej otiskla doslova, ale byl by opravdu již čas, aby naše úřady, zvláště nejvyšší, dbaly více aspoň libozvučnosti svých projevů; k tomu přece není potřebí zvláštních vědomostí jazykových ani slohové obratnosti, což vše, jak se zdá, u nás k nutné kvalifikaci úřednické se nepočítá. Jsou sice některá taková jména na -ní nezbytná, takže se bez nich obejíti nelze, ale hořejší ukázka čpí na sto honů c. k. rakouskou češtinou, t. j. otrockým překladem z němčiny, a poctivý Čech by se měl takové povodně slovesných substantiv podle možnosti vystříhati. Také slovesem zahájiti měli bychom šetřiti a užívati ho jen o počátku nějakého opravdu významného děje; vždyť znamenalo původně skutečné »zahájení« něco, čím se zamezoval nepovolaným přístup k úřednímu výkonu (skutečnou ohradou nebo později ústním projevem), a starý jazyk je zná jen o »zahájení« zemského soudu.

Naproti tomu vazba za mrtva je zbytečná archaistická ozdoba, jejíž vetchý půvab špatně se snáší s ostatní nemotorností novočeského úředního výrazu. Dnes už snad nikdo neříká »byl prohlášen za mrtva, byl uznán za churava, byl pokládán za chytra« atd. (leda snad, jde-li o příč. trpná a příd. jména jim podobná, [41]byl prohlášen za vyloučena, ustrn. nebyl uznán za hodna), nýbrž říkáme »byl prohlášen za mrtvého n. mrtvým, byl pokládán za chytrého« atd. Aby se snad úředně nemyslilo, že je to jen náš výmysl, citujeme Kadlcovu-Hellerovu Terminologii úřední: Todeserklärung = prohlášení za mrtvého.

A tak, kdyby takové prohlášení o prohlášení psal Čech a ne úřad, napsal by toto prohlášení asi takto: Vyhláška (veřejná zpráva a p.) o tom, že se o prohlášení za mrtvého začalo jednati. Snad by to nemělo ten úředně škrobený ráz, ale znamenalo by to totéž, srozumitelné by to také bylo a hlavně: bylo by to češtější a neznělo by to tak jednostranně, jako když se primán pokouší o první verše: »citu vzplání — milování — kolébání«. Ministerstvo sociální péče je instituce moderní, jaké dříve nebylo. Nemohlo by tedy věnovati také trochu péče tomu, aby její čeština zněla trochu svěžeji než v dobách, kdy své verše skládal Václav Melezínek, »řemesla pernikářského starší tovaryš«?

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 2, s. 40-41

Předchozí František Oberpfalcer: O nepřeložitelnosti slov a úsloví

Následující V. (= Václav Ertl): Přípravné osnovy trestního zákona o zločinech a přečinech a zákona přestupkového, II.