Vojště

[Hovorna]

(pdf)

-

Tohoto zmetka, pošlého z mluvnické nevědomosti a z názoru, vtloukaného tak často na školách naší ubohé mládeži, že ideálem (na štěstí nedostižným) dokonalého slohu jsou věty sestavené ze slov, tvarů a vazeb, [192]jakých v životě samém nikdo neužívá, odpravovali jsme na několikrát v 1. ročn. Na nějaký čas opravdu zanikl, aspoň se nepamatujeme, že bychom jej byli v posledních letech někde v novinách čtli, ale jeho rodiče žijí v plné síle, a tak jsme se s ním zase shledali 12. ún. 1923 v odp. Nár. Pol.; Sofií prý »projelo několik … důstojníků, kteří jedou do Angory, aby vstoupili do vojště Kemalova.« A protože tak nikdo nemluví, bude se asi zase tak psát. A my abychom znova vykládali, že jm. vojsko mívalo 6. p. (o, ve) vojsku i vojště, jako se říká na př. v rouchu i rouše, v mléku i mléce, že tvar na -ě dávno zanikl a jen jako archaismus se někdy objevuje v mluvě spisovné a že psáti »do vojště« a p. je takový nesmysl, jako kdyby někdo napsal »do rouše, do mléce«. A zas to nebude nic platno. Když jsme začali vydávati Naši řeč, jeden z nás měl obavy, že ve dvou třech ročnících vyčerpáme všecku možnou látku. Teď víme již všichni, že se jejího konce sotva kdo z nás dočká; a bude-li nejhůře, naši nástupci budou moci začíti, kde jsme začali my.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 6, s. 191-192

Předchozí Spasen

Následující Záponka