Směrnov

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. W.) Od příjmení na -ov a -in tvoří Rusové jméno ženské — pokud ho vůbec užívají, nespokojujíce se pouhým jménem křticím s odvozeninou od křticího jména otcova, na př. Anna Pavlovna — prostě koncovkou -a, tedy na př. Gončarova, Anna Karenina. Nepřeje-li si rodina, aby její dcera byla jmenována tvarem českým, tedy podle 6, 230 n. Směrnovová, nezbývá než nechati jí tvar ruský, Směrnova, který by se pak skloňoval podle vzoru »otcova«. Bylo by to podobno zvyku polských paní, které zachovávají i na př. v němčině nebo franštině ženský tvar svého jména (na př. Frau Kraszewska, Mme Kraszewska). Směrnová (s 2. p. Směrnové atd.) není tvar ani ruský ani český.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 6, s. 190

Předchozí Remeš

Následující Spasen