[Hovorna]
-
Zprávu p. Barochovu otištěnou 7, 189 potvrzuje p. inž. Fr. Urban, rodák z Kadlína u Mšena. Ani on z domova nezná v témže významě jiného slova než maslouch, maclouch; tam také se říkávalo a posud říká »je opálený jako maclouch«. Slovo to žije podle jeho zprávy také v přilehlých obcích okresu bělského a mladoboleslavského. Oba pánové znají přirovnání o obličeji lesklém, zarudlém a p., že je jako maslouch, maclouch, které podle toho je okolo Mšena běžné. Představme si, že by ono slovo samo v pův. významu bylo (na př. působením školy) ustoupilo slovu »klouzek« dříve, než jsme je zachytili, a že by se bylo udrželo jen v přirovnání »jako maclouch« a snad i v přímém oslovení osoby s obličejem »jako maclouch« (ty maclouchu, macloušku!): filolog, který by byl postaven před tento způsob vyjadřování, byl by asi v takové nesnázi, do jaké nás postavil zvěčnělý K. Mašek otázkou, co je zoun (7, 225 n.).
Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 10, s. 310
Předchozí Marast
Následující Motýl