Nová sbírečka chyb v naší úřední češtině

— l. (= Václav Ertl)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Antonín Opravil, Nová sbírečka chyb v naší úřední češtině. V Praze 1922, nákladem Svazu čs. důstojnictva. Str. 44. Za 4 Kč.

Když jsme loni asi tímto časem upozorňovali na drobnou knížku p. štábního kapitána Opravila o chybách a germanismech ve vojenské řeči úřední, vyslovili jsme potěšení nad tím, že se právě v našem československém důstojnictvu dřív než v kterémkoli jiném oboru veřejné správy našlo porozumění pro očistu zkaženého a toporného úředního jazyka a zároveň i schopný pracovník, který se bez dlouhého váhání pustil do vyklízení Augiášova chléva vojenské češtiny. Ke konci svého tehdejšího referátu jsme vyslovili očekávání, že se autor »Ukázek nejčastějších prohřešků, zvl. germanismů, ve vojenské úřední češtině« vytasí zajisté brzo s novou sbírkou chyb na tomto poli shledaných. Zdá se, že první sbírka p. Opravilova měla úspěch dobrý a že vedle pohnutek vnitřních i to povzbudilo spisovatele k vydání sbírky nové. Je to zase knížka nevelká, neboť autor jako dobrý lékař podává svým pacientům léku raději po lžičkách, aby jej spíše strávili. Na 44 stránkách nevelkého formátu poučuje slohem snadným a nabádavým o rozličných stránkách české mluvnice a slovníku, v nichž se v úřední češtině nejčastěji chybuje, o chybách pravopisných, o nesprávnostech v skloňování, o nepřesnostech ve volbě slov a vazeb, o šablonovitosti ve vyjadřování a hlavně o germanismech. Ode všeho zase trošku. Z nauky o interpunkci vykládá, kdy se chybuje v kladení tečky (na př. na str. 79, v § 27), kdy není čárka na místě (v Praze, dne), kdy jest psáti mně, a kdy mě. Poučuje, jak se skloňují místní jména tvaru Čáslav a jak Bratislava (11), vysvětluje rozdíl mezi tvary jeho, ho, jej, je, -ň (21), mezi můj a svůj (34), varuje před vokativy pane Brož, pane Fiala (21 m. Broži, Fialo), před skloňováním Černý, Černýho (28 m. Černého), upozorňuje na chyby: k tomu účeli a p. (36 m. účelu), můj manželi (m. manžele). Nesprávné významové užívání některých slov a rčení vede ho k výkladům, jaký je rozdíl mezi slovy újma a úkor (17), mezi postrádati, pohřešovati, nemíti (23), mezi čistý a ryzí (31), mezi scházeti, chyběti, chybiti (32), mezi samostatně a zvláště (pište o každé věci zvlášť, ne samostatně), mezi výrazy »na tom nesejde« a »s toho sešlo« (33), mezi po prvé (zum erstenmale) a za prvé (erstens 22), mezi druhdy (časem, někdy) a dříve, jindy (14) atd. Místo nespr. dostáti slovu učí psáti »státi (dostáti) v slově« (14), za uzmouti (38) nabízí »ukrásti, uloupiti«, jest vidno (39) nahrazuje výrazem »jest viděti«. Snaží se také, aby vykořenil z úřední češtiny zálibu ve výrazech abstraktních a šablonovitých a doporučuje vyjadřování konkretní a přiléhavé. [151]Proto vykládá, jak se místo podstatných jmen slovesných (6), často na sebe se hromadících, dá s prospěchem užívati slovesa určitého anebo těch tvarů slovesných, které charakter slovesný zachovávají více než podst. jméno slovesné (na př. přechodníku), jak se místo abstraktního označování úřadu (na př. v adresách) hodí často lépe adresovati spis určité osobě úřední (na př. místo »velitelství roty…« — »veliteli«), jak je možno bezbarvé výrazy »odstraniti (20), prostředek (25), předmět (26, něco je předmětem jednání, vyšetřování atd.), sem n. tam« (31) nahrazovati výrazy přiléhavějšími, rozmanitějšími a plnějšími. Nejvíce místa a pozornosti věnuje spisovatel ovšem germanismům, které vojenská čeština zdědila po bývalé armádní řeči německé a které ssaje ovšem také z dnešní pokažené češtiny knižní vůbec. Vytýká, že se říká až na m. vyjímajíc, kromě (10), podíl bráti na něčem m. účastniti se čeho ap. (12), dík náhodě, statečnosti a p. m. náhodou, svou statečností, pro svou statečnost (13), to mne diví m. tomu se divím (13), doznati opravy a p. m. býti opraven, dojíti opravy (14), k vůli pořádku m. pro pořádek (15), to je lhostejné m. to je jedno, na tom nezáleží a p. (16), mezi čtyřma očima m. soukromě, stranou, beze svědků (16), na to m. potom, poté (17), býti dobře naložen m. býti v dobré míře, býti dobré mysli a p. (18), následkem m. pro, na, od a p. (18), nepřístojný m. neslušný, nenáležitý (19), bezesporný m. nepochybný a p. (19), poukazovati někoho, aby… m. nařizovati, přikazovati, připomínati komu a p. (24), předmětný m. příslušný, ten, jmenovaný a p. (27), vyhotoviti pas m. napsati, vydati (40), výlohy m. vydání, náklady (40), výlučně m. čistě, pouze, toliko (41), vystavovati chyby m. vytýkati (41), záviseti od čeho m. na čem (42), zdržovati se někde m. bydliti, meškati, prodlévati, žíti atd. (43).

Pan kap. Opravil, jak je věc přirozená, vykládá v své knížce o věcech známých, známých zvláště čtenářům N. Ř., která mu byla vedle jeho vlastních poznámek hlavním pramenem; jeho zásluha je v tom, že si z vlastní praxe a zkušenosti zjistil, kterými nesprávnostmi jazykovými úřední řeč vojenská zvláště trpí, že na přehojných zpravidla příkladech ukazuje, jak se ten neb onen nesprávný výraz dá nahraditi výrazem správnějším, a že skoro v každém případě podává takovéto lepší způsoby mluvení ve výběru co nejhojnějším. Chyby, proti kterým bojuje knížka páně Opravilova, jsou sice čerpány z vojenských akt a spisů, ale jsou to chyby, které se vyskytují v úřední češtině naší doby vůbec. Proto se tato Nová sbírečka chyb hodí dobře i jiným úřadům, které takových pomůcek dosud nemají; praktické užívání usnadňuje i abecední ukazatel, kterého v první knížce nebylo. I tím [152]získala nová kniha p. Opravilova, že autor sice zachoval svůj způsob výkladu nabádavý, povzbuzující, domlouvavý, ale stal se hospodárnějším v těchto svých epištolách, které tím nabyly hutnosti a věcnosti. Jako první knížku p. Opravilovu, můžeme i tuto novou dobře doporučiti; proto jí přejeme plného úspěchu a jejímu autorovi chuti k další práci, kterou zajisté ani touto druhou sbírečkou nepokládá za ukončenu.

Mimochodem poznamenáváme na konec, že citát ze Sv. Čecha »ni stínu nesmí utrpěti naší vinou naše řeč« zní správně »ni stínem utrpěti nesmí vinou naší naše řeč« (Čech, Sp. 10, 202).

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 5, s. 150-152

Předchozí E. (= Václav Ertl): Zákon ze dne 19. března 1923 na ochranu republiky a o státním soudě

Následující Z našich časopisů