Učiliště

[Hovorna]

(pdf)

-

(A. Z.) není slovo čerstvě ražené a v posledním čase teprve zaváděné, neboť se ho užívá v češtině dosti dlouho. Staré ovšem není; podle Jungmannova dokladu uvedl je do češtiny asi Vetešník, a to z ruštiny (v jeho překladě Veldova Johannity z r. 1829 je rasismů víc). Je utvořeno způsobem v češtině neobvyklým, t. j. z příčestí minulého (učil) a přípony -iště (jako strniště, ohniště a p.); v češtině vedle základu substantivního (oheň — ohniště) bývá někdy základem také příčestí, ale trpné (spáleniště, zbořeniště, zoraniště a p.). V jiných jazycích slovanských, v cslov., ruš., jhslov., jsou odvozeniny typu učiliště hojnější; na př. igrališťe (hřiště), kupilište (trh), kupalište (místo ke koupání), žiliště (příbytek) a p. U některých z nich by snad bylo možno pomýšleti také na základ substantivní, a to na substantiva s příponou -dlo, v ruš. a jslov. -lo, na př. kupalo (= kupadlo) — kupaliště. Vedle učiliště se vyskytuje v novější češtině i toto slovo, přenesené k nám patrně lázeňskými hosty ze slovanského jihu. Slovenské žiliště, které cituje Kott ze Záborského Lžidimitriady, je patrný rusismus. Místo učiliště se říkává někdy (i psává) učeliště, asi dissimilací obou i po sobě následujících, tak jako v slovech komeník m. kominík, kožešník m. kožišník, mezeříčský m. meziříčský a p.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 4, s. 128

Předchozí Strachy na Lachy

Následující Václav Flajšhans: Něco o mluvě Husově, II.