Rujný

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. S.) znamená asi »bujný«, pův. ve smyslu pohlavním. Je to slovo moravské nebo spíše slovenské; vlastní tvar mor., který se také vyskytuje, je řujný, tvar český by byl řijný. Základ těchto slov je v slovese stč. řevu, řúti (říti), u něhož již v době dosti staré vznikají i tvary říji, řvu, řváti. Tímto slovem se označovalo zejména také řvaní jelenů v době páření (v tomto významě se v některých krajích ustálil tvar říjeti s přít. [96]č. j. č. říjí, mn. č. říjejí, ač jinde, na př. na Zbirožsku, posud se říká prostě řváti); odtud jest i podst. jm. říje, ž. r., označující řvaní jelenů v době páření i páření samo (stč. říje, řújě znamenalo i řvaní vůbec). Příd. jm. říjný, bez přehlásky řujný, sloven. rujný, vyjadřuje vlastnost vztahující se k říji (říjen je zpodstatnělé příd. jm. v tvaru jmenném s význ. »řijný měsíc«, jako na př. leden je »ledný měsíc«), a kde žije, nabývá širšího významu »bujný« (na př. rujné koně, na Moravě i řujná zima, t. tuhá). S tímto významem uvedl tvar rujný do české spis. mluvy Čech (růjná krev, rujné víno, Kott 7 631); je to v ní slovo odjinud přinesené a dosti zbytečné.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 3, s. 95-96

Předchozí Patentní

Následující Skučeti