Je mi X let

[Hovorna]

(pdf)

-

(6, 15) K tomuto článku nám píše MUDr. Otomar Pivoňka (v Plzni, rodem od Tábora), že se na Táborsku stejnost věku vyjadřuje tímto způsobem: »jsou stáří« (= jsou stejného stáři, tak na př. i o dětech), »byla jsem s ní (s kamarádkou) stáří« (= stejně stará). Tvar stáří je patrně obměna původního výrazu vz-stáří nebo v-stáří (stáří je 4. p. pův. podst. jméno stářě, ž. r., jež se časem měnilo v stáří stř. r.), srv. Gebauer, Hist. ml. 3, 1, 218; totožnost stáří nevyjádřena, jako na př. řekne-li se o dvou lidech, že jsou »z přátelstva« (= z příbuzenstva, spolu příbuzní), nebo řekneme-li o někom, že je »ze vsi« (= z téže vsi, co my). — P. uč. F. Prager (v Uh. Brodě) zase nám píše, že se v Nivnici na Slovácku ptají na př. o dítěti »kolik mu je« (odpověď na př. »A ten týden bude mít půl roku«). Také v Čechách, rozumí-li se z hovoru, že jde o stáří, ptáváme se prostě »kolik mu je« nebo »kolik mu může být?« Je to stejné zkracování rčení, jako ptají-li se na Moravě »jak je ti« (t. jak ti je jméno?).

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 3, s. 93

Předchozí Choditi maminkou

Následující Kudla