Petrův

[Hovorna]

(pdf)

-

(6, 320) K skloňování Jirkuf (= Jirkův), Jirkufa atd. nám posílá p. farář I. Kitzberger v Nebušicích u Prahy doklad podobný: v této obci je rodina s příjm. Lev, ale toto jméno tam skloňují Lefa, Lefovi, u Lefů atd. Na Smíchově se tak říkávalo a snad posud říkává, ovšem jen žertem, o hostinci »U bílého lva«: půjdeme k lefovi, byli jsme u lefa (anebo také »u zvířete«). Jsou to zajímavé doklady, jak právě u vlastních jmen tvar nominativu (zde ve výslovnosti Jirkuf, Lef) ovládá na újmu skutečné správnosti tvary ostatní; je to u nich možnější než u jmen obecných proto, že si nejsme plně vědomi vlastního jejich významu. Odtud pochází i skloňování Švec, Švece…, Kadlec, Kadlece…a p. A také Havlůj, Havlůje… (psáváno i -uj, -uje), kteréž příjmení je dosti hojné (nové doklady nám poslali pp. ř. uč. Kysela a far. Kitzberger).

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 2, s. 63

Předchozí Na plně

Následující Rozvidniť sa