Petrův

[Hovorna]

(pdf)

-

(6, 252) Příjmení tohoto tvaru našel p. A. Westerlöw v Praze několik v pražském adresáři z r. 1910: Hokův, Jakubův, Jirkův, Petrův; kromě těch sem asi patří také Jindřich Honsův. P. Primus Sobotka nám píše, že před 70 lety v Světlé n. Sáz. žil občan, který se jmenoval a psal Jirkův; ale říkali mu Jirkuf a tak také skloňovali (Jirkufa, Jirkufovi, s Jirkufem atd.). P. Westerlöw nás upozorňuje také na příjm. Havlůj, Havluj, vyskytující se také několikrát v Adresáři; Havlůj je zase nářeční tvar přivlastň. příd. jm. (súsedůj, Popelkůj a p., Gebauer, Hist. ml. 3, 1, 263 n., 498), vzniklý napodobením přivl. zájm. můj, tvůj; znali jsme také osobu tohoto jména, a jeho jméno se skloňovalo Havluje, Havlujovi, s Havlujem. Příjmení na -ův se tedy vyskytují, třebas zřídka; byli bychom vděčni za zprávy, jak se skloňují, a zejména, skloňují-li se někde v mluvě lidové způsobem shodným s jejich původem (tedy Petrova, Petrovovi, s Petrovem nebo s Petrovým).

P. Jan Kysela, říd. uč. v. v. v Kolíně, jemuž za laskavá slova o našich snahách znova děkujeme, poslal nám doklady příjmení na -ů (Petrů, Jírů, Martinů ap.), jaká jsou v Čechách dosti rozšířena. Také nás upozornil na článek dra J. V. Práška »O původu Mistra Pavla Stránského a rodném jeho gruntě v Zápech« ve Venkově 19. list. 1922, kde z konce 16. st. jsou ze Záp doklady příjm. Filipů s tvary jako po Havlovi Filipovém, Havla Filipového. Doklady podobné jsou známy již Gebaurovi (Hist. ml. 3, 1, 268) ze zápisů kolínských (na př. Šimon Kašparuo, Šimona Kašparova, před Šimonem Kašparovým 1542 n.), stejně jako doklady, kde tvar na -ů zůstává beze změny ve všech pádech (s Václavem Antošů 1585, Martina Machů, Martinovi Machů ap. v 18. st.); tak, pokud víme, podobná příjmení se stala nesklonnými již všude. Bylo žádáno, aby se staré tvary (Jana Petrova, Janu Petrovu atd.) obnovily; to již Gebaurovi byla »nevhodná novota teoretická« a téhož mínění jsme i my (napsali jsme to po prvé 1, 160) již proto, že by se proti ustálenému již zvyku sotva podařilo zaniklé tvary vzkřísiti.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 10, s. 320

Předchozí Panu N. N.

Následující Vícepráce