Loket

[Hovorna]

(pdf)

-

V příl. Nár. pol. v článečku dra Běhounka o Jáchymově jsme čtli 5. list. 1922 o »okolí Jáchymova a Lokti«. Slyšel či četl kdo např., že by něco bylo dlouhé »půl lokti«? A vl. jm. Loket je přece totéž, co obecné jm. loket; hrad a město mají jméno odtud, že Ohře okolo nich tvoří »loket«, veliké ohbí. Toto jméno je bývalý kmen na souhlásku a skloňuje se proto jako na př. kámen, tedy 2. p. lokte, 3., 6. p. lokti (v Lokti); někdy se objevují již od staré doby novotvary podle vzoru »hrad« (půl lokta nebo loktu, v Loktě), anebo ve vých. nářečích podle vz. »meč« (půl lokte, lokťa), ale 2. p. lokti, Lokti je tvar tak nemožný, jako by byl 2. p. kameni. V. Gebauer-Ertl, § 330. V č. mn. má toto jméno, kde znamená míru, staré tvary v 1. 2. 4. p. (jsou toho dva lokte, z pěti loket sukna, prodáváme na lokte, ale také na lokty); kde je řeč o části těla nebo oděvu, jsou spíše v obyčeji novotvary podle vzoru »hrad« (lokty jsou roztrhané, mám odřené lokty, z loktů mu leze podšívka); podle téhož vzoru jsou odedávna 6. a 7. p.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 2, s. 63

Předchozí Klanečník, nátoň

Následující Na plně